Berkintosh

V Hradci jsem pobyl v jedné firmě celých 9 let. Stalo se to, že už jsem nenacházel výzvy, zbyly mi jen výzvičky, a to je pro mě málo. Došlo mi, že chci změnu. A když změnu, tak fest.

Od 1. října se přesouvám se do Brna, do firmy Kentico. Mám za úkol udělat jejich (brzy už začnu říkat naše) aplikace jednoduché a intuitivní, zkrátka fajn. K tomu vybuduji dream tým. Vlastně zadání bude stejné, jako v GMC, jen jsou kostky vrženy jinak.

Jdu do modelu: cestování Hradec-Brno vlakem, v něm se dá krásně pracovat nebo relaxovat. Přes týden v Brně, víkendy na Hradecku. Už jsem si našel i podnájem.

Zatím jediné, co od podnájmu mám, je telefonní číslo, adresu a pár fotek. S paní si navzájem důvěřujeme. S nastávajícím zaměstnavatelem také smlouvu podepíšeme až při nástupu.

Vlastně nemám v ruce vůbec nic. Baví mě žít ve světě, kde stačí si s lidmi na dálku potřást rukou a dohoda platí.

Teď to vidím úplně jasně – změnu jsem potřeboval, jako prase drbání.

Zapisuju pro případné zájemce, dřív než to zapomenu… (Ceny jsou na jednu osobu.) Read the rest of this entry »

…bylo nakonec v italském Bergamu, kde jsme přesedali na letadlo do Prahy. Okolnosti: vracíme se z dovolené, trošku smutek, že už nám to pomalu končí. Odlétáme z teplého a slunečného místa a přistáváme v chladném a tmavém místě. Spousty vrstev letního oblečení nestačí, mrznu, i když je venku slušných 5 stupňů. Hledáme v centru Bergama restauraci. Jak už se to někdy stává, nic nám není dost dobré. Ale nakonec se rozhodneme. Dosedáme. Pečlivě vybereme. Čekáme… Jídlo připlouvá: jsou to těstovinové taštičky plněné mletým masem, plují si v rozpuštěném másle, na vrchu sedí kousky opečeného špeku, posypáno parmazánem. Když jsem to jedla, začalo mi zase svítit sluníčko (někde vevnitř) a já se smířila s tím, že jsme zpátky v té studené Evropě. Na to máslo a špek vzpomínám doteď.

Kdo nás zná, tuší, že na dovolené většinou nejvíc peněz projíme, protože chceme všechno vyzkoušet, lákají nás dobré restaurace, experimentujeme. Tady to tak nefungovalo. Místní specialita jsou čerstvé ryby, většinou smažené, malé brambory vařené ve slupce v osolené vodě, chili omáčka, kozí sýr a tak. Ale nějak tomu chyběla fantazie a variabilita. Tak jsme tentokrát hodně vařili sami (teda Berka). A byla to pohodička – aspoň jsme mohli rozvíjet plodné debaty s místňáky o tom, kde koupit fresh fish. A jako bonus jsme většinou večeřeli vleže. Read the rest of this entry »

Slovo středozápad asi neexistuje, že. Ale to neva. Vyrazili jsme do Betancurie, bývalého hlavního “města”. Dnes je to malebná vesnice, s jedním milým kostelíkem, moc prima atmosférou a nečekaně i se spoustou zeleně. Líbilo se nám tam.
Read the rest of this entry »

To je tak. Kdykoli jsem se Berky ptala, co by chtěl dělat druhý den, odpovídal: Válet se na pláži. Představa to je lákavá, to jo, ale vždycky jsem protlačila ještě něco k tomu: dojet na nějaké speciální místo, zasurfovat si předtím, někoho navštívit, pořídit čerstvou rybu ve vedlejší městě… A pak že se budeme po zbytek času válet… Read the rest of this entry »

Abychom si poznali jižní část ostrova a odpočali si od surfování, vyrazili jsme na malý výlet. Stop šel parádně a tak jsme dosvištěli rovnou do Costa Calma. Letovisko jak vyšité, brrr. Hotel vedle hotelu, oslunečníkované pláže, husto lidí. Takže honem pryč.

Další zastávka byla Tarajalejo. Jééé. To byla taková úleva skončit v obyčejném městečku, kde bylo pár lidí, v obyčejné místní restauraci, s výhledem na černopískovou pláž a vlnkaté moře. Vlastně se tam nic nedělo. Občas někdo přešel po pláži, na obzoru se houpala loďka, racek přelétnul sem a tam. Dali jsme si paellu a záhadnou čerstvou rybu. Naprostá idyla. Read the rest of this entry »

Skoro každý, komu jsem nadšeně povykládala o našem surfování, se nakonec trochu nevěřícně zeptal: A Berka surfoval taky? Nu, ano, co by nesurfoval. Však Berka má nadání na všelijaké sporty, jen se jim tak moc nevěnuje. Surfování mu šlo pěkně, místy líp než mě (podle toho, kdo měl kdy větší krizi). A svou slavnou jízdičku absolvoval už 4. den. Read the rest of this entry »

Jak jsem říkala, Fue má vynikající podmínky pro surfování. Takže bylo skoro jasné, že to budeme muset vyzkoušet. Měli jsme úplně výborného instruktora: profík, velmi didaktický, příjemný, zkušený a navíc Angličan, takže nebyl problém s nějakou lámanou španěloangličtinou. V ceně bylo vše: instruktáž, zapůjčení neoprenu a prkna, odvoz autem na nejvhodnější pláž. Read the rest of this entry »

Tohle bylo velmi zábavné zjištění: že už i po pár dnech lze začít budovat síť kontaktů. Začali jsme u jednoho člověka: našeho kamaráda z Čech. Přes něho jsme sehnali výborné bydlení, které provozovala nějaká Češka. Takže to pro nás bylo bez starostí a nebyly potíže s dorozuměním. Read the rest of this entry »