Proč jsem se chtěl stát myslivcem a proč už nechci

Rozhodl jsem se, že se stanu myslivcem. Lákalo mě na tom to, že se seznámím s životem zvěře a že budu líp znát okolí Bukoviny. A že budu dělat něco mimo počítač.

Vypadalo to dobře, různí lidé o tom pěkně mluvili a tak jsem byl natěšený a chtěl jsem tam vstoupit. Zjistil jsem, že na úvod je třeba absolvovat roční školení se zkouškami, kde se právě bude učit třeba to, jak jednotlivá zvěř žije a co je na ní zajímavého. To mi vyhovuje.

Začal jsem se pídit po podrobnostech a bohužel jsem zjistil, že je normální, že se pořádají výstavy parohů a někdo tam dokonce chodí, že formulář přihlášky vypadá jako asi vypadal před třiceti lety (je tam i adresa zaměstnavatele) a podobně. Navíc si jednotlivá sdružení mohou říct, že už nikoho neberou a hotovo.

A do třetice, kurz začíná už za týden a to jsem zrovna na služební cestě ve Švýcarsku, takže by to bylo celé takové na honem.

Nechám to rok uzrát, pak se uvidí. Teď se na to necítím.