Zabíjačka – harmonogram

Zabíjačka proběhne okolo 9. února 2008. To je sobota. Pro mě a pro některé kamarády začne už v pátek. Přidejte se, je to tak pro vás lepší. V pátek určitě přijedou přespolňáci, jako jsou Iva, Žamboch, jeho taťka a brácha. Pojedeme nakoupit a přesuneme se do Librantic. Tam si uděláme večeřičku a dlouho budeme klábosit o všem možném. To je vždycky hrozně zajímavé.

Nekřesťansky brzo ráno přijedou všichni účastníci a budou plnit různé úkoly. Od pití kořauky, přes topení pod kotlem, loupání cibule po dovezení prasete. Až přijedeme s prasetem, začne ten pravý zabíjačkový koncert, který skončí někdy večer. To budeme najezeni, napiti, unaveni, špinaví a šťastní. To je zabíjačka.

No, vzal jsem to celkem hopem. Tak pomaleji. Až přivezeme prase, už na nás bude čekat řezník. Ten ho picne, podřízne a vykrví. Krev budeme chytat do nádoby a budeme ji míchat tak dlouho, dokud nezchládne. Kdybychom ji nemíchali, zdrcla by se a byla by k ničemu. To bychom si ji mohli dát leda tak s cibulí.

Ihned poté se začne prase pařit. Prostě se bude chvíli polévat vařící vodou. Pak se popráší kalafunou a začne se nejdřív řetězem a pak takovým trychtýřem – zvoncem – odchlupovávat. To jde celkem snadno a je to za chvilku hotové.

Následuje pověšení. Prase má metrák nebo mnohem víc, tak to není jako s králíkem. Naštěstí na to je takový jednoduchý chytrý pákový mechanizmus, který umožní prase pověsit do požadované výšky.

Následuje one-řezník-show, kdy čuníka dočistí, vyvrhne, rozpůlí, ufikne hlavu, tu taky rozpůlí a zpracuje… rozbourá (naporcuje, to se tak říká) celé prase. Přitom postupně vydává další a další kousky masa s instrukcemi, co s nimi a co to je. Něco se hodí do kotle na ovar, ze kterého se pak dělají další mňamky, jako jsou jitrnice, jelita, tlačenka, česnekový bok a podobně. Něco jde do guláše. Zbytek masa a kostí jde na vál a do chladírny.

Na válu skončí to, co je třeba nějak zpracovat, třeba stáhnout krupon, vykostit nebo nakrájet na menší kousky. Tím se baví řezník poté, co venku skončí. Ostatní účastníci zatím krájí maso na guláš, něco melou, loupou česnek a cibuli, přikládají pod kotlem,, míchají guláš, popíjejí kořauku… Mezitím někdo vyčistil střeva a teď se perou v pračce. Je toho hodně co dělat.

Po nějaké době je hotový guláš a ovar – první pořádné zabíjačkové jídlo, pokud nepočítám syrové maso. Většinou je na zabíjačce prestižní soutěž dvou táborů, jeden hlásá, že první zabíjačkové jídlo má být guláš, druhý hájí ovar. Nakonec je to každý rok hotové současně, takže remíza a spokojenost na všech stranách. Gulášisti si dají i ovar a obráceně.

Na tomto prvním jídle je výborné, že je ho tolik a že je tak rozmanité. Kotel naprosto různých mas a ještě k tomu guláš. Vařené ledvinky se solí, rypák, ouško, srdce, slezina, kůže ba i libové maso. To vše s křenem, hořčicí, chlebem nebo jen tak… Jéžiš, já se těším.

Po hodech většinou něco zbyde, z toho se dělají jitrnice a jelita. Do jitrnic se maso jemně naseká takovou ostrou kolíbkou, okoření se a do poloviny se přidá buchta. Následně se plní střívka, která někdo před tím našpejloval. Do druhé poloviny nasekaného masa se dají kroupy a přileje se krev. Přisolí se, protože krev je sladká a také se naplní do střev. Jitrnice i jelita se vhodí do kotle, kde je stále vývar z masa a uvaří se. Poté se dělává tlačenka. Nakrájí se maso, smíchá se s polévkou, okoření a naplní do pytlíků. Ty se zavážou a šup s nimi do kotle – samozřejmě až jsou jitrnice a jelita hotová.

Když jsou tlačenky uvařeny, nechají se vystydnout. Polévka se vybere a do kotle se vhodí syrové sádlo s trochou mléka a vyškvaří se. Vzniknou čerstvé škvarky a to je dobrota. A sádlo a to je taky dobrota. Letos bychom mohli udělat Valdův oblíbený tuk, to je moc dobrý recept, který najdete v mé kuchařce.

Škvaření je taková klidná činnost, už je vlastně po všem a vy sedíte a jste spokojeni. Mastní a přejezeni. Doporučuji, abyste přespali, bude to příjemný večer. Ráno, nebo přesněji na druhý den, se pomalu rozjedeme.

Vůbec nezmiňuji úklid. To je proto, že máme s Janou takový stereotyp, že já pořádám zabíjačku a ona dělá, že se jí snad ani neúčastní a na pozadí uklízí a dělá podporu. Proto takové věci, jako je úklid, moc nevnímám. Letos je to jiné, Jana je pořadatelka a oslavenkyně a proto bych chtěl, aby se vždycky našel někdo, kdo ji od toho dřezu nebo hadru vyšprtne a udělá to místo ní. Když se na tom vystřídá víc lidí, neměl by to ani být problém.

Mám ještě jednu instrukci. Bude to u Janiných rodičů a bude tam i její strýc. Poskytnou nám zázemí a jsou velmi aktivní a pracovití. Zejména Venoušek umí vzít hodně za práci a je ochotný se raději strhat, než by někomu řekl. Kdykoliv bude potřeba udělat něco namáhavého, nenechte to dělat je. Stejné pravidlo platí pro všechny starší lidi. Berte jim namáhavou práci z ruk.