Omezený režim Berkintoshe

Tak už si to konečně přiznávám: žiju ve strašném fofru. V práci fofr – moc mě to baví. S bydlením fofr – i to je výborné. Projekty typu zabíjačka – prostě báječné. Je toho tolik, co nestihnu ani realizovat, že to až mrzí – cestování, válení se, focení, hustá grafika, programování… Všechno dobrý, ale prostě se k Berkintoshi nedostanu ani na takovou chvilku, abych napsal několikařádkovou noticku o tom, co právě probíhá nebo proběhlo. A to jsem sem chtěl psát úvahy a analýzy, rozšiřovat funkce i obsah a služby Berkintoshe.

Tak jo, ZMĚNA, všechny moje proklamace ohledně Berkintoshe předpokládaly že budu vést svůj nudný život programátora. Jak se ukazuje, byl to ovšem předpoklad lichý. Po vystřízlivění tedy definuji Berkintosh jako místo, kam občas napíšu něco pro obveselení nebo pro radost, hlavně aby příbuzní a známí mohli bez ptaní zjistit jak se mám a co dělám. Pokud to tu bude vzkvétat, je to se mnou špatné a naopak.