Od apríla bydlíme v Bukovině

Majitelka našeho podnájmu nám poslední dobou pila krev. A na to si člověk buď zvykne nebo to vyřeší. My jsme to vyřešili. Zvážili jsme možnost se odstěhovat a jako nejlepší se nám jevilo se nastěhovat do Bukoviny, abychom mohli sledovat stavbu a užít si pozemku.

Měli jsme jeden tip a tak jsme to zkusili – zeptali jsme se v Bukovině. To stačilo na to, aby se to dozvěděl brácha Jany (žije několik kilometrů od Bukoviny) a řekl, že se poptal a má tip. Předjednal to a dal nám telefonní číslo. Jana na něj zavolala a zjistila, že majitelka žije na Slovensku, ale že je náhodou asi ještě dvě hodiny v Bukovině. Náhoda nebo osud. Samozřejmě jsme si plácli. Bude to tam o dost menší a méně pohodlné než dosud, ale bydlení v Bukovině má pro nás kouzlo.

Stěhujeme se na apríla. Jde o starý rodinný dům, který asi dva roky nikdo neobýval. Ve stěnách jsou pukliny, ale ty slíbili opravit. Také opraví linku, podlahu a vymalují. Garáž uvolní. Na ten rok to bude dobré. Dům je na kopci, kousek od našeho pozemku.

Asi před dvěma týdny jsme jsme Bukovinu ukazovali Žambochovi. Cestou jsme si všímali zajímavostí a Žamboch, mimo jiné, poukazoval na lidovou tvořivost, která se projevovala třeba tím, že na jedné bráně je legračně přivařená podkova. Tak to je teď u nás.