Jak jsme se váleli na pláži

To je tak. Kdykoli jsem se Berky ptala, co by chtěl dělat druhý den, odpovídal: Válet se na pláži. Představa to je lákavá, to jo, ale vždycky jsem protlačila ještě něco k tomu: dojet na nějaké speciální místo, zasurfovat si předtím, někoho navštívit, pořídit čerstvou rybu ve vedlejší městě… A pak že se budeme po zbytek času válet…

Realita byla taková, že předposlední den, kdy se nám domů podařilo vrátit asi 15 minut před západem slunce, jsem Berkovi nadšeně ohlásila – To je konečně ono, teď máš čas se válet na pláži. Stačilo vyběhnout před dům a hodit sebou do písku. Patnáct minut neskutečné pohody. A Berka nešel.

(Kdo by se ptal na koupání: stejný příběh. Pětiminutové smočení někde na výletě. Na víc jsme jaksi neměli čas… )