Výlet na jih

Abychom si poznali jižní část ostrova a odpočali si od surfování, vyrazili jsme na malý výlet. Stop šel parádně a tak jsme dosvištěli rovnou do Costa Calma. Letovisko jak vyšité, brrr. Hotel vedle hotelu, oslunečníkované pláže, husto lidí. Takže honem pryč.

Další zastávka byla Tarajalejo. Jééé. To byla taková úleva skončit v obyčejném městečku, kde bylo pár lidí, v obyčejné místní restauraci, s výhledem na černopískovou pláž a vlnkaté moře. Vlastně se tam nic nedělo. Občas někdo přešel po pláži, na obzoru se houpala loďka, racek přelétnul sem a tam. Dali jsme si paellu a záhadnou čerstvou rybu. Naprostá idyla.

Výhled z terasy restaurace

Tam jsem koukla do své ne moc podrobné mapy a navrhla pěší přesun podél pobřeží do další vesnice Giniginamar. Moc pěkná túra z toho vyšla. Svět se stal takový dvoudílný: pod nohama kamenité hnědošedé kopce, po pravici a nad hlavou záplava odstínů modré (kde končí moře a začíná obloha nějak nehrálo roli). A takovým světem jsme si šli, nahoru a dolu, po uzounkých stezičkách (lemovaných kozími bobky), nad útesy, podél pláží s černými valounky… A jinak nikde nic. Krása veliká.

Pobřeží mezi Tarajalejo a Giniginamar

… Akorát že ta krása né a né skončit. Už jsme dávno měli být v Giniginamar, dle mého kvalifikovaného odhadu, ale místo vesnice na nás vyskakovaly jen další kopečky, zákruty a minizálivy. Začínala jsem si představovat, jak se potmě budeme drápat po skalinách, bude to šíleně nebezpečný, dojde nám voda, budeme zemdlení… Haha. Jasně že nakonec všechno dobře dopadlo, do vesnice jsme přišli ještě za světla a rovnou jsme skočili na superstop a za pár hodin už jsme seděli doma v teple. Opět odrovnaní a spokojení.