Našli pozemek

Zase je to rychlost jak v raketě, chronologii už asi zpětně nevylovím z paměti. V neděli o víkendu po “rozhodném pátku” jsme objeli několik pozemků. Asi by se daly vybrat jeden nebo dva pěkné, uvažovali jsme o Bělečku. Cesta do Hradce na kole lesem, pravá vesnice, jak má být. Ale pozemek byl menší, s trafostanicí na okraji.

Někdy asi tak v úterý nám napsal Červenáček – kolega z práce, že má nabídku na dvě parcely v Bukovině. Neuvěřitelně levné na to, že se dá do práce dojet na kole. A ještě jsou tam prý na tom větším nějaká břemena, tak to bude levnější.

Představa byla, že si Červenáček vezme to menší (přes 15 arů), my to větší (asi 21 arů). On chce ušetřit co nejvíc, já jsem megaloman, tak jsme se tak dohodli. A že budeme sousedi. V Bukovině bydlí v podnájmu ještě jeden kolega. Právě on jezdí do práce na kole. Shodou okolností bydlí přímo přes ulici. No, ulice, ona je to spíš psí stezka.

Asi tak v pátek jsme se tam ráno podívali, zatím jen přes plot, hádali jsme, kde a co to asi tak bude. Nakonec jsme to skoro trefili – spletli jsme si naši a Červenáčkovu část. Cestou zpátky jsme tam zavolali a domluvili si prohlídku. Na sobotu ráno.

Vesnice je to velmi tradiční, nic moderního. Hodně zemědělců. Z Bukoviny jsme měli posledního beránka, to bude soused ob jedno. Je to tam náramně klidné. Třeba z mapy jsem nevyčetl, že ta cesta, co vede ze severu na jih je slepá a prašná. U ní se náš pozemek nachází.

Během prohlídky se zjistilo, že byl jeden chlapík a ženská, co spolu asi dvacet let žili, ale nakonec přestali. Když se toho jejich rozchodu chopili úředníci, zajistili, aby chlapíkovi zůstala chalupa a jeho bývalé ženě velká zahrada okolo. Žena to rozdělila na dvě části a ty nám prodává. Červenáčkova parcela je za barákem, naše před. Obě vedou hodně dozadu za humna. Na naší části jsou dvě břemena – chlapík může jít kdykoliv do studny opravit čerpadlo a kdykoliv může povolat fekální vůz tam, kde stejně “musí” být cesta pro auto. To nám neva a tak jsme si po nabídce slevy plácli. Prohlídka měla zajímavý moment, když se ukázalo, že Červenáčkovu část už má někdo do pondělí zarezervovanou. Vypadalo to, že to pro něho bude klasický murphy – vezme nás s sebou a sám ostrouhá. Ale dobře to dopadlo.

Za paní jedná odhadce (nebo kdo), který pro ni dělal odhad (nebo co) pro rozvodový soud (nebo jak se dneska rozvádí). Praktický a asi i slušný člověk. Dost popleta.

Viděli jsme i chlapíka – budoucího souseda. Takový ten vesnický, praktický, jednoduchý, manuální, chudý maník. Asi s ním půjde vyjít. Pozemek má svou historii, je tam spousta artefaktů: dvě budovy, komín odnikud nikam, peská bouda (my normální to nazýváme pséčí bódó, Jana takto “divně”), sloup, studna, vrak auta, staré základy pro nikdy nedostavěnou autodílnu (pozemek se dělí na tři právě uvnitř základů), kopec hlíny, ohrazené políčko, dva ořechy, jeden nádherný velký jasan, stádečko širokých ovcí, štěně…

Už jenom krátce, kdybych se k tomu už nevrátil, viděl to Nepivoda, nerozmlouval nám to. Realitka nám asi vyřídí papíry, bude to v ceně minulé rezervace. Soused na druhou stranu má moštárnu. Stavební úřednice je v pohodě. Možná budeme mít za barákem za pár let stavební pidizónu na asi tak šest domů, ale spíš ne. Už máme představu jak dům bude vypadat z venku i uvnitř, budeme ji konzultovat/konfrontovat se stavomozky co nejdřív. Dům bude nízkoenergetický. Zahrada bude zajímavá…