Jeden za osmnáct a já bez dvou za dvacet
Naplno souhlasím s filmkem o Twitteru z minulého příspěvku. Ale jsem stejný. Bloguji si tady a píšu komusi, koho ani neznám, co si myslím o různých tématech. Ne že by to úplně nikdo nečetl, stovečka lidí se sem denně mrkne. Ale nijak se mnou nekomunikujete, takže je to stejné, jako bych to říkal do zdi.
Trávím teď u počítače hodně času, mnohem víc, než bych si přál. Chci to radikálně omezit a proto přestanu psát tolik na blog. Zkusím dodržet maximálně jeden příspěvek týdně. Ušetřený čas vložím do jednoho mého projektu.
Filmek o Twitteru je vtipný a to je tak všechno. Je možné, že je na tom někdo tak ulítlý, ale v mém okolí nikoho takového nemám. Bereme to jen jako technologickou zajímavost, nový zábavný rozměr naší komunikace.
Vždyť ty píšeš taky poměrně často příspěvky na blog do 140 znaků, takže jen médium se liší, obsese je to stejná. =)
No však jo, o tom je tento příspěvek.