Free Tibet?
Nikdy jsem se o samostatnost Tibetu nezajímal, nemusím řešit všechny problémy světa, ani na ně nemusím mít názor. Nedávno jsem viděl mapu, kde je Čína a na v ní vyznačený Tibet. Je to obrovské území a velká část Čínského území. Myslel jsem, že je to mnohem, mnohem menší.
Kdybych na problematiku měl mít názor, tak by se mi myšlenka osamostatnění Tibetu zdála jako nesmysl, samostatnost by rozkývala hodně věcí a nemyslím, že by to bylo ku prospěchu věci.
Lidé tady na bohatém severu moc nemají rádi Čínu, mají z ní strach, protože politici příliš rádi poukazují na problémy jinde, aby odvedli od problémů svých. Takže bojovat takhle na dálku za samostatnost Tibetu (vlaječky tam, kde nic nehrozí) někomu může dát pocit, že už dobrý skutek udělal a už nemusí řešit, že soused je prase a topí gumákama a tím celé vesnici smrdí pod nos.
Jak říkám, hnutí Free Tibet moc nerozumím, ale spíš mu nefandím.
To je o principech. Až se naše republika stane součástí Ruska, o což náš Profesor a Bývalý Čestný Předseda tak vehementně usiluje, měl bych taky radost, kdyby za svobodu naší zemičky demostrovali lidé na celém světě. Ale jelikož místo Dalajlámy máme kokota, tak nám to budou spíš škodolibě přát.
Vztahy mezi Tibetem a Čínou jsou komplikované a staré mnoho století. Tibet je špatně dostupná náhorní plošina. V jeho historii jsou období, kdy byl zcela uzavřen cizincům i období, kdy byl součástí Čínského císařství. Po celou tuto dobu si Tibet udržoval přinejmenším kulturní autonomii.
V letech 1912 až 1949 byl Tibet samostatný. Mezitím se v Číně změnily pořádky a namísto císaře přišel Mao. V roce 1950 čínská armáda napadla Tibet a začala genocida tibeťanů, především mnichů. Z tisíců klášterů v současnosti zůstávájí desítky a tibeťané jsou občané druhé kategorie (někdo to přirovnává k postavení židů v nacistickém německu).
Souhlasím s tím, že dosažení úplné samostatnosti Tibetu je pravděpodobně nemožné, nicméně porušování lidských práv (a to nejen v Tibetu) by Číně nemělo procházet jen tak. Díky vyvěšování vlajek se o Tibetu alespoň nepřestává mluvit. A protože pověšení vlajky zabere pár vteřin, můžeme si posvítit i na toho padoucha souseda
Čau, jako “vyvěsitel” jedné z vlajek Tibetu si dovolím připojit svůj názor.
Možná nejsem normální (a otázka je, co v dnešní zhýčkané západní civilizaci, která zapomněla svojí vlastní historii znamená být normální), ale pro mě opravdu to, že soused pálí gumáky není ani náhodou to samé, jako když jeden stát násilím a bezdůvodně napadne jiný stát. Násilím a bez ohledu na mínění jeho obyvatel si ho přivlastní a začne jeho obyvatelům diktovat jak mají žít. A pokud nesouhlasí, skončí v lepším případě za mřížemi, v horším na popravišti (nebo snad dokonce i na slavné výstavě mrtvol, kterou jsme před nedávnem měli i v Praze).
Opravdu nevidím rovnítko, mezi spálenými gumákami a stovkami zavražděných lidí, tisícovkami zničených životů a ničení bohaté a kouzelné tisícileté kultury Tibetu, kterou obdivuje celý svět.
A vůbec to není proto, že bych měl nějaký strach z Číny, nebo že bych jednal na popud nějakého politika.
Čínu jako zemi, její historii, lidi, kulturu a třeba i přírodní medicínu naopak už od malička nesmírně obdivuju. Z čeho mám strach – a to je pravda, je její totalitní a samozvaná komunistická vláda, schopná všeho.
Dodneška za jedno z největších neštěstí které svět potkalo, považuju to, že měl komunismus možnost zničit i tak kulturně bohatou zemi, s takovou výjimečnou historii, jako je Čína.
A jestli je to daleko, nebo blízko? To je řekl bych v dnešní době úplně irelevantní. Nabízí se říct, že zejména pro PSO.
))
Nevím kdo to řekl, ale souhlasím s názorem, že: Když slušní lidé mlčí, zlo vítězí.
Známe dost případů z historie. Za všechny stačí jmenovat třeba jen nacismus a komunismus.
To vůbec není o tom, jestli by pro Tibeťany bylo osamostatnění ekonomicky výhodné, či nikoliv. To je o tom, že ONI jsou ti jediní, kteří mají právo o tom rozhodovat.
Naprosto souhlasím s příspěvkem od „zazzou“. K příspěvku od „dkl“ bych dodal jen to – pokud máš na mysli Klause, tak vaříš z vody a nemáš páru o čem mluvíš. To už je ale z jiného soudku.
Je dost možné, že je Čínská lidová republika totalitní. O tom článek nebyl. Je jasné, že Mao hodně věcí změnil. O tom článek taky nebyl. Nebyl o spoustě dalších věcí, které jste zmínili.
Byl zejména o tom, že si myslím, že když si někdo vyvěsí vlaječku Free Tibet, tak se nic nestane, že jde o to, udělat si čárku dobrý skutek. A o tom, že osamostatnění Tibetu do samostatného státního útvaru není podle mě dobrý nápad.
> Když slušní lidé mlčí, zlo vítězí.
Ono nejde o mlčení nebo o mluvení, je třeba něco dělat.
Což takhle, jestli někomu vadí komunistická Čína, důsledně nekupovat Čínské výrobky ani jejich deriváty? Což takhle krást zbraně v obchodech a posílat je Tibeťanům. Což takhle se sebrat a jít válčit sám… zkrátka něco dělat, hubou ani vlaječkami se toho moc nic nevyřeší
Popisoval jsem důvody, proč lidé jako já tu vlajku vyvěšují. A o tom článek určitě byl. Můžeme o některých argumentech co jsem napsal – jako např. jestli je Čína totalitní debatovat, ale to je to, o čem ten článek nebyl. Já se té debatě nebráním. Beru to jako přátelskou výměnu názoru a ne svatou válu za něco, ve stylu buď se mnou na 100% souhlasíš, nebo jsi padouch. Lidi mají právo mít odlišné názory a je to tak správně. Něco jiného je, když někdo o něčem nic neví, například o člověku a přesto ho uráží. To je něco jiného, než mít odlišný názor a to není tvůj případ.
Já nejsem přítelem prázdného mlácení hubou a dobře vím, že je lepší něco dělat. Ovšem věci jako kupovat a posílat Tibeťanům zbraně – promiň ale to je směšný. Nekupovat čínské výrobky – to by zase nejvíc odnesli běžní lidé, kteří s tím nemají vůbec nic společného.
Myslím, že vyvěsit vlaječku a dát tak najevo to, že si ten bolavý a nevyřešený problém Tibetu člověk uvědomuje a především upozorňovat na něj, aby se na něj nezapomnělo a nezametl se jen tak pod koberec – to je úplné minimum, co pro to může člověk jako jednotlivec udělat. A nikdy jsem netvrdil, že tím že jsem tu vlaječku vyvěsil se automaticky stávám nějakým spasitelem Tibetu. Tady nejde o nějakou čárku za dobrý skutek. Opravdu ne. I když samozřejmě nemůžu mluvit za všechny.
Já si taky nemyslím, že by pro Tibet byla úplná samostatnost ekonomicky výhodná. Ale jak už jsem napsal – o tom nemáme právo rozhodovat ani mi, ani Čína, ale Tibeťané samotní. A o tom ta podpora je. A v neposlední ředě o barbarském ničení tibetské kultury a násilné počínšťování jeho obyvatelstva.
Mimochodem ani Dalajlama nechce úplnou samostatnost Tibetu…
Čus
Ragauji jen na na “o tom (Tibetu) nemáme právo rozhodovat ani mi, ani Čína, ale Tibeťané samotní”
To si právě nemyslím. Kdo by potom měl rozhodovat o tomto “našem” území? Češi, Rusové, Němci, potomci Hustů, Moravané, Švédové a kdo ví kdo tady za celou historii vládnul?
Kdysi tamto území patřilo Tibeťanům, teď už dlouho Číňanům. Vyhnat a poškodit běžného Číňana nebo běžného Tibeťana? Vůbec si nejsem jistý.
Já nechci, aby se museli všichni běloši z Ameriky deportovat zpět do Evropy, protože by to území mělo patřit indiánům.
Dobrá otázka. Pokusím se reagovat.
Doba, kdy si Číňané přivlastnili Tibet, není vzdálená. Je to jen pár desítek let.
I Moravané mají třeba dnes osamostatňovací tendence, přesto, že Morava je součástí Čech tuším už něco přes 900 let.
Použil bych toto přirovnání:
- Jeden tvůj soused přepadne druhého souseda. Násilně si obsadí jeho dům, polovinu rodiny vyvraždí a druhou začne tyranizovat. Myslíš, že je správné, jít na pomoc?
Osobně si myslím, že ano. Už jen pro to, že příště by jsi to mohl být třeba ty sám, kdo tu pomoc bude potřebovat.
Druhý příklad:
- To samé se stalo v době před stovkami let. Násilníci už jsou dávno pod drnem a většina obyvatel domu už jsou několikáté pokolení, narodili se tam a nemají s událostí nic společného. Událost je víceméně pozapomenuta a potomci násilníku se snaží s potomky obětí smířit (nemusí platit daně, různé omluvy apod. – vzor USA, Kanada, Austrálie).
Nechci žádným způsobem ospravedlňovat masové vraždy indiánů, ale myslím, že tohle je úplně jiná situace (jen můj názor).
)
Ano myslím si, že stejně jako by si majitel domu měl rozhodovat o tom, jestli v něm bude pán on, nebo jeho soused, že by si obyvatelé nějaké země měli rozhodovat o tom, kdo jim bude vládnout.
Pokud by ale v případě osamostatnění Tibetu nastal nějaký hon na obyčejné Číňany, kteří s tím nemají nic společného, tak bych se proti tomu samozřejmě postavil úplně stejně.
Je to sice trochu off topic, ale před chvíli jsem náhodou přišel na stránky obrazem popisující jak dopadli lidé, kteří si dovolili v Číně proti něčemu nenásilně protestovat v roce 1999:
http://photo.minghui.org/photo/images/persecution_evidence/E_wuju_300_1.htm
Měj se krásně.
F.
I já chci reagovat. Mě přijde několik desítek let jako dlouhá doba, je to několik generací. Život šel dál a do stejné řeky nelze vstoupit. Kdo měl u nás v padesátých letech zákaz studovat, toho by dnes, jako důchodce neměli přijmout na školu, nedává to smysl.
Prvnímu příklad nemá s Tibetem moc společného. Myslím, že má cenu jít na pomoc. Ale nemá cenu si doma vyvěsit plakátek: “Stop násilnostem u souseda.” Do nějaké doby má cenu ho i vyhnat, ale pokud už tam žijí děti tyrana i obětí a pro všechny je to domov, tak je vyhnání špatné řešení. Tady má cenu se snažit o polevení tyranie a nastolení normálnějších poměrů. Ale zase to nejde dělat tak, že si sousedi budou lepit samolepky na lednici a vzájemně si je ukazovat.
Samozřejmě že se mi líbí v tomto režimu, protože jsem relativně nahoře. Ale režim kdekoliv jinde si nedovoluji hodnotit. Ale uvědomme si, že řízení jakékoliv země je strašná zodpovědnost a je tam obrovská komplexita a nikdy nebudou všichni spokojeni. I ten režim v Číně udělal a dělá spousty pozitivních věcí. I pro Tibet. Nic není černé nebo bílé.
Myslím, že už to nemá cenu dál rozebírat. Máme evidentně naprosto odlišný pohled na svět. A je to tak v pořádku. Když by spolu všichni lidé na světě souhlasili, tak by to byla pěkná nuda a něco by bylo špatně.
)
K tomu, vylepování vlaječek na ledničku – srovnáváš úplně nesrovnatelné věci. Jednotlivec se nemůže postavit státu. A už vůbec ne tak obrovskému, jako je Čína. Ale může ukázat podporu. Třeba pro ostatní lidi. Třeba pro politiky. A díky tomu pak třeba může vzniknout nějaká iniciativa, která by jinak nevznikla. Když by dost lidí třeba v Evropě začalo nějakým způsobem tuhle věc podporovat (a nemyslím zrovna posílat Tibeťanům zbraně, ale třeba jen něčím tu podporu vyjádřili – např. ty vlaječky), byl by to například dost silný signál pro politiky, aby vyvinuli politický tlak na Čínu a začalo se s tím něco dělat. Když si ale každej člověk řekne – no, nemůžu jim zrovna poslat granátomet a osobně se mi tam také chodit nechce a nechá to být, tak se nad tím zlem zavře voda a nikoho to zajímat nebude. A to není zdaleka jenom o Tibetu. Za komunismu lidé také podobným způsobem vyjadřovali odpor. Ať už to byla hudba, básně, nebo třeba nápisy na zdech. Bylo prostě vidět, že to někoho zajímá. Lidé viděli, že v tom navzájem nejsou sami. A nemuseli zrovna běhat po lesích jako Mašíni.
Já netvrdím, že je něco černé, nebo bílé. Jen ctím principy svobody. A to především to, že člověk by si o svých věcech měl rozhodovat sám, bez ohledu na to, jestli výměnou za to dostane kus žvance a ohrádku s omezeným výběhem.
Jak říká Voltaire “Nesouhlasím s Vámi, ale do smrti bych bojoval za vaše právo odporovat mi.”
Měj se krásně.