Pandora, doplnění
Ještě jsem o tom začal uvažovat v širších souvislostech. Jediný důvod pro takové podivnosti, jako je omezení vysílání internetového rádia, je pruzení nahrávacích společností. Už mě s tím pěkně serou. A asi mě nasrali tak, že přestanu hrát na legálnost poslouchání hudby.
Dodnes jsem měl své počítače čisté, nebyla tam ani nelegální ani hudba, ani software. Neplatilo to v každém okamžiku, ale vždy jsem jakékoliv nelegality vnímal jako špatnou věc a snažil jsem se to vyřešit. Třeba když jsem nastoupil do školy, potřeboval jsem grafický software asi za 60 000 korun. Abych se ho naučil. Samozřejmě že jsem ty prachy nedal. Dnes ho většinu používám a mám ho legálně.
Hudbu jsem žádnou staženou neměl, poslouchal jsem rádia. Filmy nesleduju.
Nahrávací společnosti a jejich dlouhé smradlavé prsty mě nakrkli hned několikrát. Vždy jsem si říkal, že jsou to parchanti, ale nějak jsem to rozdýchal.
Asi první vážnější prasárna, kterou jsem zaznamenal, bylo rozdělení DVD na regiony. Zhruba řečeno, nemůžu si koupit film na DVD jinde než v Evropě, jinak ho legálně nepřehraju. Buď budu mít dva přehrávače nebo si přehrávač kreknu a nebo mám smůlu. A když DVD vytvářím a chci ho dát lidem v Asii, musím ho udělat v jiné verzi než pro Evropana.
V iTunes taky nemůžu hudbu nakupovat. Důvod? Applu se nevyplatí řešit autorská práva pro země s deseti miliony lidí a tak tady neprodává. A když už si nějakou hudbu koupíte, nemůžete ji nahrát kam se vám líbí, je tam spousta restrikcí. To s kradenou hudbou není.
Asi před týdnem jsem si koupil pevný disk. Kromě ceny, daně a recyklačního poplatku (proč do prdele platím daně, když si musím recyklaci platit zvlášť?) tam byl i autorský poplatek. Zdůrazňuju, že disk byl prázdný, musí se na něj něco nahrát, aby byl k něčemu užitečný. Typická presumpce viny. A tak, pokud se k lupu rozhodnu, předpokládám, že autoři dostanou z mé kradené hudby své peníze, výrobci a prodejci médií nedostanou nic – disk na to mám a hudbu si stáhnu taky sám.
Nedávno jsem objevil Pandoru. Moc se mi líbilo ji poslouchat, naprosto mi vyhovovala, ale ti kelemeni nahrávací společnosti mi ji zatrhli. Asi to byla poslední kapka.
Ještě dovětek k softwaru. Dřív byl fakt problém něco koupit, chtěli platit převodem a pak to na těch disketách posílali přes moře. Trvalo to a člověk musel do banky. A na celnici. A taky dolar stál 40 korun a moje studentská kupní síla byla malá. Dnes, když se pro nějaký software rozhodnu, dostanu ho prakticky okamžitě, přímo z počítače. A když si ho nainstaluju, nijak mě to neprudí a prostě ho používám (Adobe Creative Suite 2 prudí, ale snaží se to eliminovat. Prudí, ale docela je chápu, takže to skousnu). To jsou pro mě důvody, proč software kupuju a budu v tom pokračovat. Rád dám peníze někomu, kdo pro mě udělal něco, co mi přinese užitek. Nejsem přece zloděj.
Už vím, co je pro mě klíčový rozdíl v mém chápání nákupu hudby a softwaru. Nahrávací společnosti jsou mí protivníci, kteří mi vyhlásili válku. Naopak výrobci softwaru jsou mí spojenci v tom, co dělám.