Pivo a hry

Včera jsem byl v hospodě, dal jsem si dvě piva a koukl jsem na fotbal. Hodně se za tu chvilku, co jsem ho viděl naposledy (15 let? 20 let?), změnil. Brankáři mají, aby vypadali jako Mickey Mouse, velké rukavice se čtyřmi prsty, balón je stříbrný, rozhodčí mají mikrofony, záběry jsou profi…

Bylo zajímavé zjistit, že jsem tomu rozuměl. Během deseti minut jsem poznal, kdo vyhraje, jen jsem tipl o trochu vyšší skóre. Když nad tím tak přemýšlím, zjišťuji, že na téhle úrovni (finále jakéhosi mistrovství) už jde o karikaturu, vše už ti herci na hřišti zažili milionkrát, nic není ponecháno náhodě, vše se nacvičuje.

A také jsem měl oproti týpkům v hospodě tu výhodu, že nemám předsudky. Jeden třeba nesnáší Němce a tak furt dokola škodolibě opakoval, že pojedou domů. Nějak si neuvědomil, že po finále jedou domů všichni. To je stejně dokonalá výhružka. Když budeš hrát mizerně, pojedeš domů!!! Parchante!!! Jeden týpek se zase těšil, až jedni vytáhnou ze střídačky tajnou zbraň, někoho, kdo dává góly. To je fakt machrovina, nechat v kolektivní hře toho, kdo dává góly, bručet na střídačce.