Zalezl

V neděli večer jsme ještě chtěli mluvit se Šokáskem. Jednak jsme mu chtěli říct, že jsme ty vykopnuté dveře nabonzovali policii a hlavně jsme ho chtěli upozornit, že má poslední možnost si vyparkovat, protože zamkneme i vrchní vrata. Navíc jsme mu dali týdenní lhůtu, ať si vynese, co ještě považuje za své, ostatní věci vyhodíme. Otevřela, jak jinak, jeho družka. Řekla, že ho zavolá, ale za chvíli se vrátila, že odmítá vylézt a co prý chceme. Tak jsme jí to řekli. Velmi se divila, že máme vykopnuté dveře, ale podívat se nešla. Šla to domů vyřídit. Ani poté jsme Šokáska neuviděli. Jeho družka, světe div se, vyparkovala a nám se ulevilo, že zítra nebudeme zase volat poldy. Jedno auto tam zůstalo, prý je pokažené a bude třeba ho opravit. Pak si vyparkuje, to ho pustíme ven a bude pokoj. Si tak říkám.

Od té doby jsem tam byl každý večer, ale Šokáska jsem nikdy neviděl. Družku ano, v pondělí zrovna zavírala Dana do boudy, když jsem přijel. Dan to má blbé, asi ho moc nepouští. Občas ho nechám se proběhnout, to pak většinou rychle koná potřebu. A pak si chce hrát velmi. Snad bude brzo hotový plot a Dan se bude moci prohánět po těch ruinách co tam Šokáskovi zůstanou.