Třídní sraz se základkou
Minulý víkend jsme měli třídní sraz ze základní školy. Po 24 letech. Byla to náhoda jako blázen, ve Světlé Hoře jsem přibližně dvakrát za rok a když už tam jsem, nechodím moc ven. Zrovna jsme tam byli a já jsem jedinkrát vyšel, šli jsme se podívat mamě na zahradu. Na chodbě mě oslovila jakási neznámá paní, rovnou mi tykala a ptala se, jestli jdu na sraz. Nakonec z ní vylezlo, že sraz začíná za hodinu a že mě asi někdo nepozval, přestože to slíbil. Rád jsem tam zašel.
Ufff, to je síla, vidět někoho po 24 letech, koho jste viděli naposledy jako děcko. Nejdřív jsem nikoho nepoznal až na asi dva výrazné týpky. Po chvíli ale někteří udělali nějaký pohyb nebo grimasu, který je prozradila. To je zajímavé, jak něco z charakteru lidem zůstane celý život.
Zaujalo mě, jak se ti lidi, co jsou teď skoro třikrát tak staří než naposledy, většinou nezměnili. Tam, kde byli v hierarchii školní třídy kdysi, jsou dnes v rámci vesnice a zaměstnání. Pasívní spolužáci zůstali pasívní, kdo byl chytrý, je dnes taky, kdo hodně mluvil, hodně mluví, samotáři zůstali samotáři, chudinky chudinkami a tak dál.
Tři lidé máme vysokou, málo kdo střední. (Stejní) Tři lidé žijeme za hranicemi okresu (možná je to ale tím, že pozvali jen ty, o kom věděli, kde bydlí, tedy hlavně místní).
Je to hodně znát, že je to chudý a nerozvinutý kraj, bylo tam dost dělníků (práce na pásu, stahování dřeva koňmi, řidič, co jezdí patnáctky…)
Dost mě zaujalo, že jsme tam byli dva lidé, co (mají výšku a) dosud nemají děti. To by bylo v pohodě, ale věk těch “dětí” mě šokoval. Hodně z nich už bylo na střední škole, někteří ji už měli za sebou. Často padaly cifry 16, 17, 18, 20. Fakt jsem si připadal jak marťan, když jsem se snažil jim vysvětlit, že mám zajímavý život a že se ještě neplánuji usadit. Oni ho už de facto mají za sebou. Za chvíli už se začnou těšit na vnoučky. Jedna spolužačka, moje vrstevnice, už je babičkou!!! A prý čeká miminko. S ní jsem se nestihl pobavit, brzo odešla.
Slávka je těžkou alkoholičkou. Nikdy jsem se s nikým takovým nebavil, tak mě to chvíli bavilo. Je velice zahleděná do minulosti, ze školy si pamatuje spousty detailů, asi je její současný život o ničem. Prý (říkali jiní) má muže, co je žárlivý, pije podobně a je agresívní. Nic pěkného, takové setkání.
Byli tam i zajímaví lidé a setkání. Starosta vedlejší obce, původně vyučený a zavalený horník. Bylo na něm vidět, že je to poctivý chlap a že má svou ves rád. Jana, která má vysokou, lékařskou a je makrobiotička (také se moc na setkání nehodila, jako já (a jako já se moc nehodila ani na základku)), Dáša, co byla už na základce inteligentní…
Nebo mě zaujala Bláža. Ta má obskurní manželství, kdy muž vydělává osmým rokem v Americe a posílá peníze domů. Bláža od tří hodin roznáší noviny, chodí spát asi v deset. Peče dorty a sladkosti na zakázku, podle jejího popisu je dělá velmi profesionálně, často peče na svatby a podobně. Zaujalo mě její řešení toho, že její třináctiletý syn začal kouřit. Nedává mu peníze a kupuje mu cigarety. Kdyby mu je nekupovala a nedala mu peníze, začal by krást nebo somrovat. Když mu peníze dá, mohl koupit i tvrdší drogy. Navíc se s ním o tom může bavit a ví, na čem je. Vlastně nevím, co bych dělal na jejím místě.
Bylo to zvláštní posezení. Ti lidi jsou tak staří. Většinou, pár jich bylo v mém věku. A hodně z nich bylo nebývale otevřených, myslím, že je to rys setkání spolužáků.
Nakonec jsem většinu spolužáků poznal.
Komentáře
Pokud chceš mít u svých příspěvků obrázek, zaregistruj se na gravataru!