Neohlášené návštěvy

Včera bylo pěkné počasí. Možná je to letos naposled. Dělali jsme něco s Janou na zahradě, ale spíš jsme si užívali sluníčka.

Nikdo nebyl ohlášený, přesto se odpoledne stavili rodiče ženy mého bráchy i s babičkou (ano mám bráchu). Jen tak jeli na výlet, podívat se na náš dům. Byli u nás chvilku. Mezitím přijel kolega Míla, jen jel na kole kolem, hledá poklady. Když už rodiče ženy… odjížděli, přijela Můra s Martinem. Jen se tak stavili. Po krátké návštěvě se brali k odchodu a v tom přijel kolega a soused Chechtáček. Před týdnem se vrátil z dovolené a tak nám to chtěl povyprávět a podívat se na dům.

To je úžasné, dnes už se to moc nevidí, že by se někdo stavil jen tak. Většinou je to na složitá domlouvání, mobilování, posouvání… Taky už se jen tak na blind za nikým nevydávám. Když nad tím tak přemýšlím, je to proto, že lidé okolo mě (i já) mají často spousty aktivit a není jednoduché vystihnout, kdy je vhodná doba.

Je to přece jen svět našich rodičů a prarodičů, kde by se dalo předpokládat, že večer a přes víkend budou doma a návštěva bude příjemným zpestřením. Lidé okolo mě často mají vyplněný den kde čím. O to víc potěší taková náhodná návštěva, pokud se vyvede.

Stavte se i vy jen tak. Taky se o to budu snažit.