Výběh pro Dana

V pátek jsem sekal trávu kousek od boudy a Dan moc chtěl si se mnou hrát, že zase začal kousat prkna. A prokousal se. Takové prkno 8 x 2 bych nečekal, že rozkouše. Pak tím okýnkem ve výšce 1,5 metru vyskočil. Já ho obdivuju. Nechal jsem se poskákat a jeho proskočit se a pak jsem ho šel nabonzovat. To Žitečková ještě Souhláska dostala z domu, on to zahradil z druhé strany, pak Dana chvíli pozoroval a došlo mu, kde je díra. Díru zatloukl a POZOR! Omluvil se mi. Já jsem mezi tím tak dynamicky sekl trávu, že to mohlo vypadat, že jsem nasraný velmi. Moc se mi to před nedělním jednáním hodilo a tak jsem mu to chtěl co nejvíc opepřit.

Ve středu jsme Souhláskovi řekli, že dnes spolu budeme mluvit o Danovi. Na dnes jsme se tedy připravili. Dali jsme k plotu betony, jeden jsme dokonce protáhli pod plotem i s Janou (kudy jen ten pes asi mohl utéct?). Zašli jsme za Souhláskem. Otevřela paní Žitečková a tak šla zavolat Souhláska. Za chvíli se vrátila, že ho ven nedostane. Tak jsme vytáhli ji, ukázali jsme jí, co ještě musí zajistit a dali jí Dana. On se totiž, zrovna když jsme šli zvonit, dostal z kotce. Je to machr, nějak si otevřel. Moc se nám ulevilo, že to šlo tak hladce. Hned jsem naběhl na kotec a začal jsem ho ničit tak, aby už nebylo jednoduché ho spíchnout do funkčního řešení.

Dan pak k nám asi za dvě hodiny ještě jednou přiběhl, tak jsem ho ulicí zavedl domů, zazvonili jsme, oni (paní Žitečková) ho vpustili domů a bylo.

Danovi se nový výběh moc líbí. Má tam spousty prolézaček, může běhat, skákat, má přehled… V boudě fakt trpěl, pořád naříkal, snažil se dostat se ven – bylo to depresívní jak pro něj, tak pro nás. Teď se má evidentně o hodně líp.