Psychiatr

Mám kamaráda (bože, ať to nečte), který se vždycky přes zimu dostane do psychické nepohody. I mě ta zima a tma drtí, ale u něho to ještě násobí jeho obvyklou psychózu. Najednou všude vidí hrochy, stíny mu připomínají postavy, někdo ho chce zničit a všichni se spikli. I já.

Normálně si tak žiju tu svou psychózu a on, když uvidí kousek stínu mého bubáka, hned mě nařkne, že jsem monstrum, zombie, co se přes noc vylíhla a teď jde po všech v okolí. Několikrát dokonce řekl, že je mu ze mě na blití. Chtěl jsem mu pomoct, tak jsem mu nabídl odpadkový koš, kam by se zvracelo pohodlně, ale to odmítl.

Dnes mě potkal na chodbě a když mě spatřil, trhl sebou, jako by se spálil. Pak bylo vidět, že váhá, jestli má zachovat dekorum a projít kolem mě po dva metry úzkém schodišti nebo raději zachovat rozum, obrátit se a nenápadka utéct. Nakonec to riskl. Nějaké výstupy v poslední době měl i s jinými lidmi. Prostě vidí, co jiní nevidí a své přátele se snaží před nebezpečím chránit i proti jejich vůli.

Chtěl bych mu nějak pomoct. Ale protože jsem prašivý, tak na něj nemůžu promluvit. Kdybych nebyl, tak také ne, stal bych se pravděpodobně prašivým. Myslím, že jediná cesta je odborná léčba. Nevím ale, co by se mělo stát, aby k ní došlo. On mi ji tuhle nabízel, tak jsem ho lákal, že ji absolvujeme spolu a budeme závodit, kdo je ve kterém aspektu lepší. Vycouval z toho.

Tak nevím, potřeboval by pomoc, ale právě proto ji odmítá. Až ta nemoc propukne naplno, snad nebude pozdě. Moc tomu nevěřím a tak si aspoň doufám, že si nebudu vyčítat moc, že jsem mu nebyl schopen pomoci. Pokud máte nějaký nápad, co s tím, poraďte.