Čirůvky

Včera, přestože je prosinec, jsem byl po létech na houbách. Nasbírali jsme dva koše a kýbl. Suším, mrazím, dělám smaženice, snad i do octa zavařím.

To je vždycky tak že my, měští lidé, jsme úplně ztratili kontakt s okolím a s kalendářem. Pro mě je třeba hodně těžké zjistit, že se mám cpát chřestem, protože ho je teď všude dost a je tedy čerstvý, chutný a levný.

Trochu mě do obrazu dostávají Janini rodiče, kteří nám nabízejí právě sezónní věci. A teď říkali, že mají tolik hub, že už nevědí ani komu je dát a že nás dovedou na pole, kde rostou. Bylo to zajímavé, dojeli jsme k poli, Venoušek vystartoval, že jsme mu nestačili a říkal, že houby ani nemáme hledat, že je třeba dojít asi padesát metrů a tam jich budou mraky. A taky že jo. Za pět minut jsme měli plný košík čirůvek. To bylo před týdnem. Včera jsme s Venouškem vyrazili s většími nádobami a na dvou polích jsme je hodně rychle naplnili.

Místa, kde čirůvky rostou jsou vidět na sto metrů, je to takový tmavý kruh trávy a v něm je pár desítek hub. Úplně jsem čučel.

Mňam, jsou moc dobré.