Den 1. – pondělí 23 Apr

Tak jsme vyrazili, hned po ránu, jen co jsme posnídali a nanosili všechny ty užitečné věci do auta. Takže asi v 11 hodin. Bizon byl docela slušně narvaný. No aby ne… Když jsem si usmyslela, že nejlepší způsob, jak poznávat francouzský venkov bude na kolečkových bruslích. Když jsme s sebou vezli malý dárek pro každého našeho hostitele. Když jsme s sebou vzali i mlýnek na mák a pár kilo maku, abychom všem mohli péct něco zajímavého českého. Když jsme si s sebou kromě čajů vzali pro jistotu i konvici a šálky…

Dárky, které jsme vymysleli: několik druhů českého piva, spousta krabic karlovarských oplatek, naše vlastní pohlednice Hradce Králové, které vyrobil Berka. A taky naše vlastní pohlednice Jany a Berky. To už tušíme z Ománu, že takováhle drobnost se někdy moc hodí.

První nocleh byl naplánovaný u Alexandry v rakouském Saalfeldenu, kousek od Salzburku. Cestou jsme ještě v Čechách svezli stopaře, mladého kluka. I bez plánované zastávky v Salzburku jsme k Alexandře dorazili později, než jsme chtěli. Ale to nevadilo. Dohodli jsme se, že se sejdeme v Saalfeldenu u pošty a tam že pro nás Alexandra přijede na kole. A na tom kole nás vedla k ní domů. Velmi zajímavá zkušenost, protože ona na tom kole, i do kopce, byla děsně rychlá a vyznala se tam a zatáčky řezala a v úzkých uličkách jela furt na plno. No prostě jsme ji málem nestíhali, my v tom autě!

Alexandra je 28-letá učitelka tance a španělštiny a mě hodně zaujala tím, že současnému tanci i sama věnuje. Kromě toho byla od prvního emailu velmi ochotná a vstřícná. Bydlí v malém, zajímavém bytě se svým přítelem. Ač je to nově postavený bytový dům, mají v bytě i novou, funkční pec. A ve vysoké koupelně tak vydatné střešní okno, že jsem se ráno lekla, že jsme večer zapomněli zhasnout světlo, chacha…

Poklidný večer, kdy jsme si hodně povídali, u toho jsme hrabali zenovou zahrádku a dokonce nám Alexandra i pustila video se záznamem z jejího tanečního vystoupení. Takový ten moderní tanec to byl, kdy se cosi děje na scéně, tanec to vyloženě není, spíš velmi dobře koordinované a měkké pohyby nejrůznějšího druhu a významu. Mně se to líbilo, s Berkou to ale žádný kontakt nenavázalo…

Jo a ta zenová zahrádka – to je taková malá roztomila věc. Dřevěná čtvercová mistička s jemňoulinkým pískem a několika oblázky. K dispozici jsou pak malé dřevěné hrabičky. Účelem je uspořádat si tu plochu a naaranžovat kamínky tak, jak se komu zrovna líbí. Na hladko, zvrásněně, divoce, minimalisticky. Možností je nekonečně. Asi to pěkně uklidňuje, člověk si u toho vyhraje a ještě to navíc pak na stole vypadá pěkně.