Pitka

Ve čtvrtek jsem byl po letech na pitce. Svolal ji Dam, kolega z práce. Byl tam i Řádek, co se přistěhoval z Olomoucké pobočky, kde se zatím ještě pije intenzivně. Řádek rád machruje, že na olomoucké pijáky nikdo nemá, že se v Hradci nedá zapařit. Pak tam byl výrostek. Ten hlásil, že se mě pokusí opít. Dál přišel Riki, který ráno daroval po prvé v životě krev. A Miro.

Pro mě to byla první pitka po asi deseti letech. Po tu dobu jsem abstinoval nebo pil velmi málo, protože jsem míval hrozné kocoviny už po velmi malém množství vypitého alkoholu. Nyní je to zase dobré, myslím, že na to měly vliv dvě změny – přestal jsem být závislý na čaji, už nepotřebuji denně dvě konvičky silného nálevu. A také jsem si vyřešil problémy s prostatou. Alkohol tedy už pít můžu, otázkou je, jestli chci. Pitku jsem bral tak turisticky, jako rozptýlení.

Co mě překvapilo bylo to, že se za těch deset let svět pitek nikam neposunul, že lidé dělají stejné chyby stále dokola. Rozjezd byl pomalý, pivko a jídlo. Dal jsem si hovězí guláš s chlebem, dobře jsem se najedl. Ostatní si dali většinou malý nakládaný hermelín nebo něco podobného, přestože jsme asi byli všichni vyhladovělí z práce.

Zakázali jsme si mluvit o práci, kdo zmíní cokoliv z IT, platí rundu malých panáků. Jsme kolegové z IT firmy, takže jsme velmi rychle měli každý na sobě jednu nebo dvě rundy. Když jsem viděl, že pojedeme v panácích, rozhodl jsem se opustit pivo a dát se do kofol. Míchání není dobré. Nejdřív šly rumy, ale brzy následovaly fernety pro ty, kdo rum neradi. Za chvíli jsme to vychytali a abychom se nemuseli dohadovat, kolik čeho, vzali jsme vždy rundu rumu a rundu fernetu současně.

Po nějaké době Miro a Riki šli na vlak, pokračovali jsme ve čtyřech. Oni piva a panáky, já jsem systematicky zahušťoval kofolu. Někdo i cigára.

Abychom si to zpestřili, Dam vymyslel, že budeme pít panáky po dvou. Panák rumu a panák zelené, kopnout najednou. Několikrát to proběhlo. Vzpomněl jsem na zebru, ta se taky ujala. Do velkého panáka nalejete opatrně rum, griotku a zelenou, takže tam máte tři vrstvy… No a tak jsme trávili večer.

Ke konci už se tam vyvádělo celkem dost přes míru slušnosti, někdo se válel po stolech, někdo se zamiloval do hadry na nádobí, Řádek málem přišel o copánek, vyjednávalo se o jedení exkrementů, pití se rozlévalo po stole, zahazovaly se peníze (pak se zase sbíraly a utrácely za další panáky), někteří dokonce jaikovali… zkrátka, užili jsme si to.

Protože jsem se dobře najedl a nemíchal jsem to s pivem, tedy dodržoval jsem dobrou životosprávu, nemám okno a ráno jsem byl jen ospalý a unavený, ale nejméně dva lidé mají solidní okno a celý následující den “nebyli úplně fit.” A pak, že se v Hradci nedá s kolegy zapařit.

Co si z pitky po deseti letech odnáším? Zajímavé to bylo, což o to. Dobré rozptýlení po náročném týdnu.  Ale je dost jiných zajímavých činností, které mě uspokojují víc. Dost mi vadilo, že se v té hospodě kouřilo. Hlavně jsem ale rád, že se definitivně potvrdilo, že hrozné kocoviny jsou pryč, před pár lety bych ji měl nejméně dva dny a to takovou, že by to bolelo víc než zuby.