Jdeme od toho

Tak jsme to s klíči omrkli, a bylo to dobré. Pak ještě několikrát, jednou s Květičkou a s Venouškem. Celkem jim to nešlo pod nos, prý je to moc velké a co tam budeme dělat.

Pak to viděl odhadce. Odhadci pro banky neřeší nic jiného, než cenu, za kterou se dá daná nemovitost prodat. V chudé romské Jaroměři by to bylo bydlení nad poměry. Cena za kterou by se to dalo reálně prodat by podle něj byla asi 1 700 000. Banka nepůjčí ani korunu navíc. Na rekonstrukci by nám tedy z hypotéky zbylo něco přes milion. To není moc ani s hotovostí, co máme.

V pátek ráno to konečně viděl projektant. Když to uviděl, nebyl moc nadšený. Zavrhl myšlenku, že by se v horní části dalo cokoliv dělat. Hlavně proto, že jsme si ho pozvali jako odborníka na nízkoenergetické domy. Takže si představoval izolaci tlustou ne 20 cm, ale 45 cm. Pokud se ubere ze severní a jižní střechy 25 cm a pokud se totéž udělá s podlahou, je to fakt malé. Samozřejmě že na všechno existuje řešení. Takže by se třeba dal snížit strop chodby a tím i podlaha nad ní. Izolace by se nemusela dát pod trámy ale nad, což by znamenalo krytinu rozebrat, zateplit to a tašky zase nandat. Taky jsme uvažovali o tom, že kus střechy zvedneme (necháme zvednout). Zvedat sever se stavebníkovi zdálo nepraktické, jih je do ulice a asi by to nikdo nepovolil kvůli vzhledu. Taky říkal, že s trámy je ta potíž, že když se ošetří proti chrobákovi, za pět let se musí znova. A pokud už to bude pod izolací tak už se ochrana nebude moci zopakovat. Navíc trámy v podlaze nikdo neviděl. Pokud stavební firma zjistí, že to není v pořádku, bude oprava mnohem dražší – bude se toho muset mnohem víc vyměnit. V té půdě je podlah fakt moc.

Asi se to postupně sbíralo, nakonec nám už v průběhu schůzky bylo jasné, že nákup stopneme a už na místě jsme se ptali na podmínky, za kterých nám postaví nový dům. Důvody jsou zejména obtížnost implementace úsporných opatření (zemní registr ani čerpadlo země-vzduch nejdou provést), rapidní nárůst potřebných peněz, rozdíl mezi odhadovanou a kupní cenou, která by nám zkomplikovala zajišťování prostředků i znehodnocovala investici.

Proč jsme to nevěděli dřív? Učili jsme se a studovali jsme tuto pro nás novou problematiku a informace jsme získávali postupně. Nespolehli jsme se na správné lidi. Ne že by ti co nám radili byli špatní lidé, to ne, ale po padesátiletém projektantovi nemůžeme chtít, aby všechny lanařil na tepelného čerpadla, po prodejci půdního prostoru se nedá čekat, že nás upozorní na slabá místa, které bychom měli před koupí zvážit… Ne že bych tyto věci netušil, ale bylo třeba se pro rezervaci rozhodnout v nějakém rozumném termínu a my jsme se v té době nebyli schopni dopracovat lepších poradců. Tak jsme finální rozhodnutí nechali na tuto dobu. A lidi, kterým jsme důvěřovali jsme sehnali. A ti nám to nedoporučili/rozmluvili.

Teď nám nevrátí nevratnou zálohu neboli rezervační poplatek. To je v pořádku. Celou tu dobu dobu rezervace nesmějí hledat dalšího kupce. Prodávající si chce cosi koupit a slíbil jim, že jim dá naše peníze jakmile dorazí. Bude mít problém, protože to hned tak asi neprodá a to co chce koupit mu asi frnkne…

Ve stavbách lítají takové peníze, že rezervační poplatek bude pro nás jen zanedbatelný díl toho co nakonec zaplatíme.

Jdeme do toho

Teď nám to vychází, že si necháme postavit nízkoenergetický nebo pasívní dům. Nejdřív najít pozemek, pak kontaktovat Nepivodu aby nám udělali projekt (čtyři měsíce). Pak dva měsíce na stavební povolení a pak půl roku na stavbu. Pokud dnes začneme, mělo by to za rok stát.

Máme klíče

Ne, ještě jsme to nezaplatili, nějak pořád vyřizujeme hypotéku, sejdeme se s firmou co nám navrhne plány a vlastně toho moc není co by se už mohlo odfajfkovat. Ale dostali jsme od prodejce klíče a plány na jeho variantu úprav.

Tento víkend

Teď jsem strašně dlouho a strašně intenzívně pracoval. Začínal jsem vidět hrochy, což je prý známka brzké smrti, pokud se na to okamžitě silně nezareaguje.

V sobotu jsem kompletně vypnul. Celý den jsem zůstal v pyžamu, střídavě jsem si v posteli četl o historii Japonska, spal jsem a sledoval jsem zajímavé filmy na Youtube. Ani jednu z těchto věcí jsem snad léta neprovozoval. Dnes jsem byl s Janou na výletě, nic náročného fyzicky, cesta autem, lehké procházky. Jediná náročná věc byl oběd. Objednali jsme si s Venouškem koleno na půl. Stálo asi 130 korun za kilo a na účet nám slečinka napsala 913 korun. Uff, ještěže nám s tím Květička a Jana pomohly, jinak bychom ho snad ani nedojedli. Takové koleno svět neviděl. A bylo moc dobré, měkké, s báječnou šťávou, s ostrým křenem, s vynikající hořčicí, se spoustou chleba… Bude se nám v Jaroměři (bylo to tam) dobře žít.

Muzika a filmy

Už jsem o tom jistě psal. Na internetu jsou mými favority www.pandora.com, hrají mi tam hudbu co mám rád. Snad oni nebo někdo rozšíří repertoár na klasickou hudbu a na českou muziku, aby to mohli poslouchat i mí kamarádi. Zadáte tam kapely, které máte rádi, oni usoudí co by se vám mohlo líbit a to vám hrají. Perzonalizované rádio. Moc fajn věc.

O www.youtube.com jsem taky psal. Vynikající věc na hledání informací o světě. To taky, ale mě se teď zalíbilo pouštět si písničky s videem. Takový Live After Death od Iron Maiden je prostě bomba. (Aces High, Running Free nebo třeba Powerslave). Na
Dragon Force jsem narazil náhodou. King Diamond je taková klasika.

Další věc, na kterou jsem náhodou narazil, se mi moc líbí. Nějaký týpek odpovídá celkem šíleným způsobem na dotazy. Moc jsem se pobavil a poučil. Asi má i jiné projekty, ty prozkoumám vzápětí.

Radek Hulán

Ani nevím, co mě na tom fascinuje. Vlastně vím, ale je to stejně zvláštní.

To se ví, že už mraky let používám počítače Macintosh. Je to pro mě prostředek k tomu, co dělám. Mohl bych používat i něco jiného, ale toto řešení mi zatím sedlo nejvíc. Před lety byl typ a druh počítače důležitý, dnes už to není pravda, prakticky každý dnešní počítač uspokojí všechny, totéž platí pro všechny pokročilejší operační systémy.

Dřív platily počítače Macintosh za luxus a kvalitu. Taky tím byly, měli toho v sobě daleko víc než ostatní, systém byl propracovanější a lepší. Za to se platila vyšší cena. V té době byly tyto počítače málo rozšířené, navíc jen v úzké skupině uživatelů (grafika, vzdělání) a tak každého potěšilo, když potkal jiného applistu, zakládaly se hobby kluby a bylo to vše fajn. DOS, Windows i UNIX byly systém pro technokratické machry.

Dnes je Macintosh univerzální počítač pro všechny, stejně jako třeba Windows – to, co udělám na jednom, udělám i na tom druhém. Hobby kluby mají velkou setrvačnost a mladí lidé mívají potřebu být pod nějakým praporem, nejlépe minoritním. Proto kluby typu www.mujmac.cz stále existují, proto se tam sdružují lidé, kteří rozlišují kvalitu podle loga. Však z toho vyrostou, já už jsem vyrostl. Taky jsem byl takový. Dnes mi hlava nebere, proč někdo koupí staré triko nebo nefunkční počítač jen kvůli logu. Taky servery typu Mujmac nečtu, je tam moc balastu a diskuze pod články bývají o ničem.

Nikdo neví kde se vzal, jednoho dne se objevil a už tu asi bude nastálo. Radek Hulán. Zná moc dobře svět Windows i Mac a baví se tím, že dělá nevyzrálým applistům ze života peklo. Jeho triky jsou jednoduché a průhledné, v tom je velká krása a síla.

První věc co dělá je, že sleduje diskuze pod články Apple-hobby serverů a když se objeví nějaký problém, upozorní na něj. Stačí věta typu “Ve Windows to není problém, navíc máte problém i s tímto.” a pět až deset následujících příspěvků mu buď celkem drsně nadává nebo nabádá ostatní, že je pod důstojnost chytrých lidí s RH mluvit.

Druhým trikem je permanentní prohlašování, že mu nejde o nic jiného než o zvýšení ratingu svého serveru. Těžko se na internetu proti někomu brojí, když mu nechcete zvyšovat návštěvnost a pokud o něm naopak budete mlčet, tak jaký je to boj. Toto je dilema, myslím, pro moc lidí. Někdo třeba vymyslel, že se Radkovi Hulánovi pomstí tím, že uvedou odkaz s titulkem Vesničan na jeho stránky, to bude ta pomsta. Hulán to v jednom článku uvítal (zvyšuje rating, život na vesnici je fajn) a myslím, že bylo hotovo.

Třetím silným místem jsou stránky Radka Hulána. Často tam píše nějakou demagogickou provokaci, pod kterou se diskutuje. Diskutuje se tak, že co se nehodí, to se okamžitě smaže. To musí být na depku, když vám někdo smaže příspěvek, kde se spravedlivě rozhořčujete nad zjevnou nepravdou o vaší vysněné značce. Stěžovat si u Radka Hulána asi nemá smysl a psát o tom jinde mu zase zvyšuje rating.

Blbé a neřešitelné. Na jeho serveru jsou demagogické články a samé souhlasné nablblé komentáře, na mujmacu a malérovi Radkova věcná pravdivá připomínka a několik afektovaných odpovědí, velký rating, to musí výrostky rajcovat do ruda.

Mujmac teď dělá setkání příznivců s názvem “Appleforum 2007 – uděláme si pěkný den!”. Radek kontruje “AppleForum 2007 – uděláme si pěknou prdel”, mujmac zase “Appleforum – ukažte jak máte blízko k Macům”. Diskuze pod posledním článkem je s výjimkou jednoho příspěvku o Radkovi Hulánovi. Je to divné, ale pokud to vezmu fakticky, můj názor na AppleForum je hodně podobný Hulánovým. Co se mi ale hodně nelíbí je, že Radka baví tolika lidem kazit den. Kazí si karmu. A kazí ji i mnoha dalším lidem.

Ale zase je mi na RH sympatické je, že je jedním z jen tří pravých satanistů, které znám. Pak jsem jím já a ještě někdo, koho tu nechci demaskovat. Satanistou nemyslím takové ty okultní postavy, ale lidi popsané v Satanské bibli. Přečtěte si ji.

Myslím, že mě ty žabomyší spory mezi apple a PC tak do měsíce úplně přestanou zajímat, teď mě to baví.