Členové Hospitality Clubu

Na dovolenou se vydáme do Francie, přes Švýcarsko. Už víme, které oblasti navštívíme a které ne. Včera jsem prošel všechny členy HC a vybíral jsem ty, kteří budou dost zajímaví na to, abychom je poctili návštěvou.

Hypotéka

Tak mi dnes Valda napsal zprávu, že e-banka zrušila své podmínky hypotéky a přejala ty od Reiffeissen (oni je koupili). Volal jsem jim a je to tak. Myslel jsem, že je to špatné, ale nakonec ani ne. Zjistilo se totiž, že HVB je pro nás lepší. Můžeme mimořádně splácet víc každý měsíc, jsou v našem případě levnější a mají přehlednějšího weba. Uvidíme jak si budeme stát až se dozvíme detaily, ale zatím to jde.

Zjišťuji že všechny banky, které navštívím, mají hezčího a funkčnějšího weba než e-banka. Ještě trochu vypěním a vyměním je. To je stejně zajímavé, kdysi jsem si vybral malou, progresívní banku pro její internetové služby, ty se do dnešního dne prakticky nezměnili, a mě, zpupnému zákazníkovi je to najednou málo a koukám jinam. To je typické západní maloměšťácké myšlení – nestačí mi co mám a co mi dřív vyhovovalo, zajímá mě i co mají ostatní.

Schůzka s Nepivodou

Včera jsme se s Červenáčkem vyrazili k Nepivodovi. Nebudu zmiňovat, že jsme cestou koupili kefír a nemohli jsme sehnat sojový blok, to jsou malichernosti. Důležité je, že schůzka nakonec probíhala moc pěkně, byla příjemná, funkční a máme nadále chuť jít do stavění, dokonce s touto firmou.

Bylo tam pár zajímavých momentů. Třeba ten, že pan Nepivoda po pozdravech nabídl pití a když jsme ani jeden nechtěli kafe ani čaj, začal lobovat, ať si aspoň někdo něco dáme, protože ta sekretářka co brala objednávku je i jeho ženou a jenom jemu nebude nebude nic vařit. Samozřejmě že to lobování bylo před ní. Vlastně si zpětně uvědomuji, že to kafe asi nedostal.

Jeho žena byla vůbec zajímavá, seděla tam na druhé straně místnosti, pracovala, ale bylo vidět, že vše sleduje a když se mluví o něčem z jejich osobního života, tak se jen tak potichu usmívá a monitoruje, jestli to její muž říká správně.

U jednání byla ještě jedna sympatická slečinka. Už jsme ji viděli v Jaroměři, když nám rozmlouvali tu půdu. Je to projektantka a motorka celého našeho stavění. Nepivoda asi bude hlavně vizionářem a mozkem celé organizace, všechny ty ženy okolo zase údy, kterými jejich firma koná.

Vlastně první překvapení dne byla budova, ve které sídlí tato firma, zabývající se nízkoenergetickou výstavbou. No schválně, tipli byste si, že to bude takový ten nezateplený skleněný socialistický panelák?

Nojo, pěkně je tady drbu. Faktem je, že jsme před schůzkou my i Červenáček měli takové ty roztříštěné představy, dotazy, problémy, nápady a během tříhodinového rozhovoru jsme si dost ujasnili co a jak nás čeká. Spousta detailů. A projektantka ví, co má začít projektovat. A tak sepíšeme smlouvu, slečinka začne dělat projekt, pak ho prodiskutujeme, ona ho poupraví a rozvine… nakonec ho schválíme, a oni to celé postaví… Minimálně pro první období tušíme co nás čeká a jsou to dobré vyhlídky. Nebo aspoň nejsou vyloženě špatné.

Jedna z věcí, které jsme chtěli, byla nějaká praktická zkušenost, jakou je třeba pobyt v už existujícím domě se vzduchotechnikou. Prý to nabízí jeden pán ve svém domě, ale už ho to dost unavuje. A druhý pán staví dům tak, aby mohl jeho třetinu pronajímat jako penzion nebo právě na jednu noc zájemcům o zkušenost s bydlením v nízkoenergetickém domě. Ještě to nějakou dobu nebude stát, ale myšlenka je to moc pěkná. Asi by se nám líbilo poskytovat k okouknutí náš dům zájemcům o pasivní bydlení, budeme to muset promyslet.

Taky je dobré, že i Červenáčkovi se celé jednání líbilo a i nadále do toho jdeme společně. Naše domy se budou hodně lišit, ale vždycky je dobré jít do toho s někým.

Pozemek

S koupí pozemku to nějak probíhá. Zatím je na něm ta právní vada, která bude odstraněna, ale úřady nikdy neřeknou kdy to bude. Je to vlastně zajímavá situace, chlapík dluží státu peníze a když nebude splácet, tak stát zabaví majetek nějaké úplně jiné ženské (jeho bývalé ženě).

Okolo samotné smlouvy o smlouvě budoucí jsou různé tahanice, dané neprofesionalitou všech zúčastněných. Doufám si, že to nebude průser. Kupní smlouvu už by nám měla udělat realitka, tak tam to snad bude ošetřené dobře.

Dovolená (minulá)

Minulý týden jsem měl dovolenou. To je fajn věc. V práci je to po jejím skončení moc příjemné. Hlavně proto, že se člověk vyklidní, udělá pár drobných úkonů, které ho potěší a potká se s lidmi, co ho baví.

V úterý jsem pekl kachny. To byla akce, kdy dovlekli z práce nic netušícího Franka, posadili ho k našemu velkému oválnému stolu, já jsem naservíroval kachnu (2200 g), kotel červeného zelí a spousty knedlíků. A Frank jedl a jedl.

Dovolená (budoucí)

Příští týden ne, ale ten následující, jedeme na třítýdenní dovolenou. Postupně jsme se dokormidlovali do varianty, že pojedeme Mulcem přes Švýcarsko do Francie. Spát budeme, pokud se zadaří, u členů Hospitality Clubu. Původně jsme mysleli kolik toho stihneme objet, ale postupně jsme vyloučili Anglii, Holandsko, Belgii… Ve druhé fázi navíc většinu Francie. Aby totiž člověk furt nebyl na cestě a aspoň trochu si užil míst kam cestuje, nestihne jich hodně. Neva, i tak se těšíme.

Plán domu

Zítra ráno jdeme k Nepivodovi na první schůzku, kde mu řekneme co chceme a on nám vysvětlí co si o tom myslí. Pak se uvidí co udělíme dál.

Taky zítra snad proběhne další kolo kupování pozemku – realitka snad už konečně zavolá zástupci prodejce a vzájemně si to ujasní. Tak uvidíme. V realitce (bydlíte.cz) jsou trochu lenoši, musím je začít trochu honit.

Za chvíli jedeme na třítýdenní dovolenou a tak to asi na chvíli ustrne. Neva.

Našli pozemek

Zase je to rychlost jak v raketě, chronologii už asi zpětně nevylovím z paměti. V neděli o víkendu po “rozhodném pátku” jsme objeli několik pozemků. Asi by se daly vybrat jeden nebo dva pěkné, uvažovali jsme o Bělečku. Cesta do Hradce na kole lesem, pravá vesnice, jak má být. Ale pozemek byl menší, s trafostanicí na okraji.

Někdy asi tak v úterý nám napsal Červenáček – kolega z práce, že má nabídku na dvě parcely v Bukovině. Neuvěřitelně levné na to, že se dá do práce dojet na kole. A ještě jsou tam prý na tom větším nějaká břemena, tak to bude levnější.

Představa byla, že si Červenáček vezme to menší (přes 15 arů), my to větší (asi 21 arů). On chce ušetřit co nejvíc, já jsem megaloman, tak jsme se tak dohodli. A že budeme sousedi. V Bukovině bydlí v podnájmu ještě jeden kolega. Právě on jezdí do práce na kole. Shodou okolností bydlí přímo přes ulici. No, ulice, ona je to spíš psí stezka.

Asi tak v pátek jsme se tam ráno podívali, zatím jen přes plot, hádali jsme, kde a co to asi tak bude. Nakonec jsme to skoro trefili – spletli jsme si naši a Červenáčkovu část. Cestou zpátky jsme tam zavolali a domluvili si prohlídku. Na sobotu ráno.

Vesnice je to velmi tradiční, nic moderního. Hodně zemědělců. Z Bukoviny jsme měli posledního beránka, to bude soused ob jedno. Je to tam náramně klidné. Třeba z mapy jsem nevyčetl, že ta cesta, co vede ze severu na jih je slepá a prašná. U ní se náš pozemek nachází.

Během prohlídky se zjistilo, že byl jeden chlapík a ženská, co spolu asi dvacet let žili, ale nakonec přestali. Když se toho jejich rozchodu chopili úředníci, zajistili, aby chlapíkovi zůstala chalupa a jeho bývalé ženě velká zahrada okolo. Žena to rozdělila na dvě části a ty nám prodává. Červenáčkova parcela je za barákem, naše před. Obě vedou hodně dozadu za humna. Na naší části jsou dvě břemena – chlapík může jít kdykoliv do studny opravit čerpadlo a kdykoliv může povolat fekální vůz tam, kde stejně “musí” být cesta pro auto. To nám neva a tak jsme si po nabídce slevy plácli. Prohlídka měla zajímavý moment, když se ukázalo, že Červenáčkovu část už má někdo do pondělí zarezervovanou. Vypadalo to, že to pro něho bude klasický murphy – vezme nás s sebou a sám ostrouhá. Ale dobře to dopadlo.

Za paní jedná odhadce (nebo kdo), který pro ni dělal odhad (nebo co) pro rozvodový soud (nebo jak se dneska rozvádí). Praktický a asi i slušný člověk. Dost popleta.

Viděli jsme i chlapíka – budoucího souseda. Takový ten vesnický, praktický, jednoduchý, manuální, chudý maník. Asi s ním půjde vyjít. Pozemek má svou historii, je tam spousta artefaktů: dvě budovy, komín odnikud nikam, peská bouda (my normální to nazýváme pséčí bódó, Jana takto “divně”), sloup, studna, vrak auta, staré základy pro nikdy nedostavěnou autodílnu (pozemek se dělí na tři právě uvnitř základů), kopec hlíny, ohrazené políčko, dva ořechy, jeden nádherný velký jasan, stádečko širokých ovcí, štěně…

Už jenom krátce, kdybych se k tomu už nevrátil, viděl to Nepivoda, nerozmlouval nám to. Realitka nám asi vyřídí papíry, bude to v ceně minulé rezervace. Soused na druhou stranu má moštárnu. Stavební úřednice je v pohodě. Možná budeme mít za barákem za pár let stavební pidizónu na asi tak šest domů, ale spíš ne. Už máme představu jak dům bude vypadat z venku i uvnitř, budeme ji konzultovat/konfrontovat se stavomozky co nejdřív. Dům bude nízkoenergetický. Zahrada bude zajímavá…