Smlouva se Stokláboskem
V pátek jsme se stavili u pana Stokláboska, aby s námi podepsal smlouvu nebo to odmítl. Byl o hodně klidnější a vyrovnanější. Jen rozum za tu dobu nestihl pobrat. Takže jsme si vyslechli tirády tak dojemné, že mu Jana chtěla prodat půlku našeho pozemku nebo tak něco. Jako hlavní argument měl tentokrát to, že potřebuje čas na to, aby mohl napadnout pár let starý rozvodový rozsudek. Že se na té části co mu vyměřil soud pro fekální vůz pro vyvezení žumpy neotočí Tatra se dřívím a dozadu ho nepustíme. Ještě chtěl podruhé mluvit s právníkem v Praze. Tak jsme to odročili na pondělí, jsme domluveni, že v pondělí se nebudeme o ničem dohadovat, prostě to buď podepíše nebo nepodepíše. Možná vám můžeme připadat změkčilí, ale pan Stoklábosek dělá velké pokroky a chce se dohodnout. A my taky. Na schůzce nám třeba říkal, že už to má vymyšlené a že tu dolní budovu vystěhuje o hodně dřív než myslel. Tak ho nechceme moc prudit. Uvidíme v pondělí, to se to rozhodne. Pokud se nedohodneme, vystěhuje ho štandopéde Kemerka.
Kosa
Budeme kosit kosou, ne plechovou obludou. Komukoliv o tom řeknu, začne se mi buď vysmívat nebo radit ať to vzdám. Nejhorší je, že jsem do toho uvrtal i Červenáčka. A ten opravdu neví, do čeho jde. I o něm se to rozkřiklo.
Dovezl jsem z Olomouce od Bábi kosu a brousky. Pěkně jsem si ji naklepal a zítra se do toho snad pustím.
První nákup
První věcí, kterou jsme do Bukoviny koupili je petlice a zámek na vrata. Dají se přeskočit. Ostatně tu bránu stejně nahradíme co nejdřív jinou. Ale je to jeden z kroků, jak pana Stokláboska uklidnit. Další takovou uklidňovačkou bude plot mezi námi a jeho pidipozemkem. Čím dřív pochopí, tím dřív se přestane trápit.
Věci na pozemku
Už bychom to podepsali, vše bylo jasné. Akorát se zjistilo, že pan Stoklábosek, náš nový soused a před rozvedením manžel majitelky, užívá vše co nám bude patřit ku prospěchu svému, nechce se odtud hnout a má tak spousty věcí, které si nemá kam odstěhovat. Nebo to alespoň tvrdí. Myslím, že se jen nechce zbavit svého nezadatelného práva využívat vše jako dosud.
V pondělí nám přijela stavební firma oměřit pozemek. Předem jsme se domluvili, že nám tam pan Stoklábosek nechá otevřená vrata. Nenechal. Tak jsme přelezli plot, co jiného.
Večer jsme se s panem Stokláboskem bavili o tom, jak nám to tam uvolní. Nebo jsme s takovou představou za ním alespoň přijeli. Nejdřív nás asi pětkrát sprdnul, že jsme mu! přelezli plot. Pak nám oznámil, že je náš pozemek – jasná věc – společný, takže tam bude jezdit náklaďákem a parkovat své auto. Odsun jeho věcí proběhne až se domluvíme a odprodáme mu kousek pozemku, kde si něco postaví (tatrovky přes naše, jasná věc), takže v reálu nám to vyklidí do konce příštího roku.
Přiznám se, že jsme byli trochu překvapeni a dokonce jsme maličko pozvedli obočí. A nakonec jsme do kupní smlouvy dali pěkné sankce za to, že nám bude pozemek předán později nebo nevyklizený. A poslali jsme ho panu Kemerkovi.
Pan Kemerka zastupuje paní Stokláboskovou při prodeji pozemku. Okamžitě se nakrknul a šel to řešit. Dohodli jsme se, že panu Stokláboskovi dáme lhůtu. Takové ty všechny věci z pozemku vyklidí do dvou měsíců, zbytek (obsah dvou baráků) do konce roku. Pan Kemerka naháněl pana Stokláboska třemi telefony, pak jel k němu do práce ale on mu nějak frnknul, před domem ho viděl jak k někomu nasedá do auta a jedou pryč. Od sousedů naproti jsme zjistili s kým jel a tak jsme se (pan Kemerka) šli poptat jeho ženy. Ta mu zavolala a zjistila, že je v hospodě v nejbližší vesnici. Tak jsme jeli tam. Hon na souseda se vším všudy.
Když šel pan Kemerka jednat do hospody, říkal jsem si, že toto už přehnal, že se schyluje k roztržce. Nicméně pan Stoklábosek byl k jednání ochotný a tak jsme se přidali. Dali jsme si pití a pozorovali Kemerkovo jednání. Velmi tlačil na pilu. Psal ty věty smlouvy o vystěhování jako nějaký drsný imperátor a nenechával Stokláboskovi moc prostoru. Veškeré námitky smetl buď jako naprosté kraviny, nebo ho námi citově vydíral. Stoklábosek hrál o čas a tak zpochybnil snad vše, dokonce napadl i to, že je rozvedený, prý o tom nedostal papír.
Nakonec se panu Kemerkovi podařilo pana Stokláboska tak vystresovat, že mu málem jednu střihl. Ale zarazil se, omluvil se a šel se na minutu vydýchat. Pak jednání pokračovalo posledním bodem, sankcemi. Stoklábosek byl natolik zmatený, že bylo vidět, že neví kudy kam. Kemerka se ho ještě chvíli snažil donutit ke kýženému podpisu pod nátlakem, ale nakonec jsem do jednání vstoupil a navrhl jsem podpis promyslet a sejít se později. Jsme domluveni na pátek, tak uvidíme s čím se ti dva ještě vytasí.
Navrhovaná smlouva je vlastně smlouva o odkladu a jediné co v ní je, jsou naše ústupky panu Stokláboskovi. Ale jemu se nezdají být dostatečné. Snad to pochopí, jinak s ním Kemerka zatočí.
P. S. Jména jsem pozměnil.
Kupní smlouva
No, nic není tak rychlé a jednoduché, jak se zdálo. K tomu, abychom mohli uzavřít stavební spoření jsme potřebovali kupní smlouvu. Realitka byla plná průtahů a nesplněných slibů. Nakonec s nimi vůbec nejsme spokojeni. Smlouvy vysmrknuli plnou chyb, zjevně si to po sobě nepřečetli. Tak jsme to opravili a hurá k podpisu.
Palačinky II
Tak jsme palačinky nakonec dělali. Nakoupili jsme šest litrů mléka, plato vajec… a jeli jsme tam. Přijeli jsme tam asi v jedenáct, to už byli všichni dost opilí a často se nudili. Takže se kolem nás sesypala celkem dost velká skupinka lidí, většinou ženských. A začalo divadlo, nějak si některé myslely, že jsou tam od toho, aby nás buzerovaly, takže se překřikovaly hláškami typu “Dívej jak mají vypouklou pánev.” “To musíte klepat vajíčka do skleničky, co když tam bude záprdek.” “A teď tam dokonce spadla skořápka.” “To je takové patlání, když se tam bílky dávají rovnou a ne jako sníh (???).” “To já bych nikdy nepozřela kupovanou marmeládu, to jsou sračky. Vezmu si obarvený margarín (nutelu).”
My jsme toho nedbali, nereagovali jsme a prostě jsme udělali první těsto a začali jsme ho smažit. Jako takovou drobnou satisfakci beru to, že se ty slepice tak rozvášnily, že se nevšimly, že je nad mísou s těstem světlo a jak už to tak v létě bývá, okolo poletovalo několik mušek a komárů. A některé si šly “odpočinout” do těsta. Pár jsem jich sice vytáhl, ale myslím, že můžu některé účastníky označit za komárožrouty neboli hmyzožravce.
Palačinky se povedly, nakonec jsme je udělali z pěti dávek. Mazali jsme je různými marmeládami a nutelou a všichni byli spokojeni. Zajímavé bylo, že jsme je pekli na takové té obdélníkové plotně na steaky, takže palačinky měly také tento tvar – obdélník 25 x 45 cáků.
Palačinky jsme do těch lidí celkem cpali, takže se postupně zasytili a raději odešli bavit se jinam. Toho jsme využili a když už o naše služby nebyl zájem, po anglicku jsme se vytratili. Dokonce světla jsem v autě rozsvítil až v bezpečné vzdálenosti.
Moruše
Včera jsem byl v parku na moruších. Už jsou.
Cyklon Gonu II
Tak už je pryč. Foukal rychlostí až 260 km/h. To musel být fikot. A vyvolal vlny 12 metrů vysoké, to je dost. Zabil nějaké lidí a pošmodrchal to tam velmi. Nejhorší na tom asi není vítr, ale voda. I když někde trochu naprší, rychle to steče po skalách a vyschlé řeky mají během pár minut pětimetrovou hladinu. To je za normálních okolností, teď té vody bylo daleko víc.
Věřím, že se tato krásná země brzy obnoví. Cyklon zasáhl i Írán, ale tam zanechal menší stopy.
Palačinky
Ve čtvrtek naše firma pořádala trdlování po lese neboli teambuilding. A pak žranici a chlastačku s prasátkem a se steaky. My jsme se s Janou večer bavili tím, že jsme si nechali ořezat hotové kousky prasete a ty jsme celkem tvrdě ládovali do účastníků – až pod nos a se vším co si lidé mohli přát. Maso bylo totiž vynikající.
Večer už byli všichni hodně plní, když tu někoho napadlo, že by si dal palačinky. Sehnaly se suroviny a po mě se chtělo, abych je připravil. Byly tak normálně průměrné, ale po všem tom masu sladké přišlo všem vhod, takže došlo i na lokty a některé kusy se dělily na sousta. Eva na všechny, kdo se přiblížili, křičela, že palačinky už nejsou… Nojo, sladké po mase je moc dobré.
Palačinky měly takový úspěch, že nás jedna kolegyně, napojená na pořádající agenturu, požádala ať uděláme palačinky na jejich dnešní akci, kde snad má být 100 lidí. Je to výzva, už se s Janou těšíme.
Cyklon Gonu
Dnes ve e čtyři hodiny zasáhne Ománské hlavní město Muscat nejsilnější vlna tropického cyklonu Gonu. Na cyklony jsou v Ománu celkem zvyklí, ale tento bude nejsilnější za posledních několik desítek let. Možná bude stoletý. Držím této krásné zemi palce a posílám jejím lidem pozdravy.