Žumpa
Když jsem z pozemku odcházel, zrovna začal Stoklásek vypouštět žumpu do kanálu. Je to machr. Už se celkem těším na plot.
Stavebko
Včera mi přišly schválené dokumenty ke stavebnímu spoření. Už to jen podepsat a máme prachy na pozemek a na základy. To je dobré. Na zbytek si vezmeme hypotéku. Zajímavé je, že nikde v celé smlouvě se nepíše, jak dlouho to budeme splácet. Dá se to vypočítat, ale já to neumím. Teď jsem to zadal do nějaké divné kalkulačky a vyšlo mi, že asi tak patnáct let.
Soused *
Nějak prosáklo, že máme zajímavého souseda. Je zvláštní, že ten, kdo se mnou o něm mluví, nás buď lituje nebo nám radí, jak se ho zbavit. Někdo se třeba ptá, kolik mu je let a zkoumá, kolika se tak dožije. Už jsem slyšel i radu, ať mu kupujeme kořalku, aby se brzo uchlastal. Málo koho zajímá, proč se tak chová. A málokdo se na to dívá z jeho pohledu a zkoumá jeho možnosti. Dokonce ho naši kamarádi, příbuzní a známí někdy nevnímají jako živou bytost, ale jako nějakého virtuálního bubáka. Mám ve svém okolí hodně lidi, co nám doporučuje, ať mu vyhlásíme válku jen proto, že ji vyhrajeme. To je moc smutné.
Věci na světě nejsou jednoduché a jednoduchá řešení často nefungují. Je jasné, že já si budu hájit své zájmy a že budu prosazovat svou vůli. Ale nesmí to překročit nějakou mez. Chceme ho vystěhovat a taky ho vystěhujeme, ale je třeba aby i on sám pochopil, že to prostě musíme udělat a že jsme udělali všechno pro to, aby to proběhlo bez zbytečných šikan. To neznamená ústupky, spíš to znamená, že ho musíme lépe poznat, abychom věděli, na co jak reaguje. Je hloupý, zaseknutý, asi pije, mlží, lže, je to lenoch… Jediná cesta jak z toho ven je s ním pořád mluvit. Snad to někam povede.
Je možné, že budeme sousedit několik desítek let a nerad bych se vždycky při pohledu na něj musel stydět. Dokonce bych byl moc rád, kdybychom, až se vzájemně vymezíme, spolupracovali jako dobří sousedi. Asi nikdy nebudeme kamarádí, na to jsme každý úplně jiný, ale respektovat bychom se mohli.
Svatba *
Přes víkend jsme byli na svatbě. Pěkná akce to byla. Radka a Honza se brali. My je známe ze školy, Radka mě učila fotit a celkem jsme si sedli s focením jídla.
Svatba byla náramná. Venku na louce, v civilu. Oddávající byl stručný. Skoro nic z tradičních svatebních taškařic se nedělo, dokonce ani takový ten strašný formální společný oběd – nahradily ho švédské stoly.
V altánku prostě jen tak leželo pečené sele a vypadalo, že je k jídlu. A tak si lidé sami ukrajovali. Akorát že dneska už nikdo neví, jak se porcuje prase a tak to tam tak čochnili, že se na to nedalo dívat. Tady zářez, onde kousek urýpnutý… Tak jsem se toho, jak jinak, chopil a servíroval jsem lidem a psům co si poručili. Je to vždycky kus blahobytu, rozdávat jídlo. Vlastně na svatbě bylo i dost psů, to bylo moc pěkné.
I svatební dary byly dobré. Ženich a nevěsta už všechno mají a tak dali instrukce, že jim máme dávat knihy. S Janou jsme každý jednu oblíbenou dali a společně jsme vyrobili třetí. Měla dvanáct stran a na každé byla čokoláda (Radka po nich jde) s popisem, kdy se mají jíst. Byla trochu tlustší, asi patnáct centimetrů, a moc jsme si její výrobu užili. Jen jsme cestou trnuli, ať se to v tom horku neroztopí, to by byl maxitrapas. Novomanželé a jejich pes Wifi dostali celkem 196 knih. Byla jich fakt hromada a často jejich tituly zněly hodně zajímavě.
Nevěsta házela kytku. Moc takovým věcem nevěřím, ale tentokrát ji chytla holka, co má za týden svatbu. Tak tentokrát to vyšlo.
Cestou domů nám na dálnici pro štěstí rupla pneumatika. Nezabili jsme se a už je to opravené.
Couch Surfing
Přihlásili jsme se do Couch Surfingu. To je obdoba Hospitality Clubu, ten se pomalu rozpadá. Zakladatel to prý moc dobře nevede a na portálu je to znát. Často je problém se přihlásit, což na cestách je problém. Hodně lidí z HC se přihlásilo i do Couch Surfingu, tak jsme to udělali taky. Není problém být v obou klubech, typy lidí tam jsou stejné.
CS mi přijde jako profesionálně zvládnutý a pěkný. Daleko líp se mi ovládá. Jsme tam s Janou společně pod jménem Berka.
Stovrásek ve čtvrtek
Ve čtvrtek jsme jeli pohrabat zahradu a dát Stovráskovi podepsat text dohody. Ani ve snu nás nenapadlo, že by to podepsal, ale chtěli jsme mít čisté svědomí. Nepodepsal.
Hned úvodem jsme mu řekli, že mu nabízíme text dohody o vyklizení a pokud ho ten den nepodepíše, tak mu dáme jiný papír, s oznámením. Vzal si ho domů, chtěl si ho v klidu přečíst. To nám vyhovovalo, zatím jsme hrabali zahradu a nosili to na hromadu. Tráva už celkem dost prorůstala a tak to šlo těžko.
Stovrásek přišel za chvíli, že budeme muset asi hodinu počkat, že je jeho právník v nemocnici s dítětem, které má něco s míchou. Je jen jediný člověk na světě, kterému to neuvěřím. Bohužel je to on. Slíbili jsme počkat, práce tam bylo dost. Při hrabání nešlo přehlídnout, že je v domě puštěná televize. Proč ne.
Pak už se začalo stmívat a hnalo se na bouřku. Stovrásek přišel s prosbou, že je třeba počkat dva týdny, jeho právník právě odjíždí na dovolenou se svou dcerou. Prý mu doporučil ať nic nepodepisuje a že nemáme právo mu sahat na věci. Nějak jsem neměl to srdce čekat a udělali jsme to jak jsme se domluvili. K podpisu nedošlo a proto jsme mu předali dali náš dopis. V dopise je několik bodů navíc. Třeba tam píšeme, že pokud poškodí plot, zavoláme chlupatý a postavíme nový, vysoký, betonový a nerozbitný. Taky jsme zmínili, že není dovoleno vyvážet žumpu do kanálu.
Nemyslím, že by se Stovrásek někdy přiznal, že ten dopis dostal. Ale přečetl si ho. V dopise od něj nic nechceme, jen mu něco oznamujeme. Až bude po termínech, které jsme si dali, podnikneme příslušné kroky. Transparentně a legálně.
S tím vystěhováním má právník asi pravdu, je třeba ho vystěhovat soudně, ale to je prý formalita, pokud nám to bude patřit a jemu ne.
Bouřka a tma přišly velmi rychle. Bylo to poprvé, co jsme tam s Janou přijeli na kole. Pěkná nerušná cesta, kus podél řeky. Bude se nám za pěkného počasí pěkně jezdit domů a do práce. Já v dešti raději nejezdím a tak jsem dal kolo k Červenáčkovi do auta a jel jsem s ním, Jana se samozřejmě hecla a jela domů na kole. Sešli jsme se u vchodu a zašli jsme do Panonie na pivo. Když jsem si objednal druhé (malé), tak se na sebe Jana s Červenáčkem překvapeně a zmateně podívali.
Oheň
Včera jsme konečně s Červenáčkem spálili to seno ze sečení a dřevo co jsem tam nastříhal a nasekal. Moc pěkný, vysoký plamen to mělo, vždycky když jsme přihodili další náruč. Sena bylo hodně a tak jsme krmili oheň několik hodin. Pak už se smráklo a byla jasná noc. Moc pěkná, teplá, klidná. Bude se nám tam pěkně žít, už se tam těším.
Brána
Když jsme přijeli pálit seno, nebyla brána zavřena zevnitř, ani ta horní. To znamená, že Stošášek nejen náš dopis četl, ale i pochopil a částečně akceptoval. To je dobré, měl jsem obavu, že si to nepřečte.
Na dvoře bylo jeho auto, které jsme mu zakázali. Asi se na to téma ještě chce pohádat. Asi to budu hrotit do 15. srpna jen tak sportovně a pak stejně nebude mít klíče.
Ze dvora stále nic nezmizelo. Ale ani nepřibylo.
Stošvábek v úterý
Se Stošvábkem jsme se sešli v úterý. Zavřel psa do naší boudy a vpustil nás dovnitř. Na naše.
Sedli jsme si na lavičku a vedli jsme pokojný klidný hovor. O ničem.
Ukázali jsme Stošvábkovi papíry, respektive jsme se o to pokusili. On není negramotný. Ale číst neumí. To si tak vezme papír, najde náhodnou větu, chvíli do ní civí a pak řekne, že potřebuje přístup do baráku (brzo už to řekne posté, ale nebude mu to moc platné). Jindy, u jiného papíru, vybere náhodně jeden z termínů a řekne, že na tom jsme se přece nedohodli. Jindy nadává na Kemerku. Je to pankáč bez číra.
Zajímavé je, že my máme jeho papíry v pořádku. Rozsudek o rozvodu, rozsudek s alimenty, výpisy z katastru, katastrální mapy, občanská zákoník… Jediné, co nám zatím chybí, jsou dokumenty ohledně jeho dluhu na sociální a zdravotní pojištění 
Trpělivost nám došla, když odmítl, že bychom se domluvili na tom, že vystěhuje své věci z našich trávníků. Když jsme mu ukázali papír, který jsme mu dali k podpisu, řekl, že jsme si to tam dopsali. A papír co dostal on prý roztrhal. Zajímalo ho, co jako bychom chtěli vystěhovat, tak jsem mu to ukázal. Hromadu po hromadě.
Někdy v průběhu přišla jeho družka. Vypadá to, že jí lakuje, není v obraze. Asi ani nebude moc chytrá, ale sociálně v obraze je. Až vysoudí nějaké peníze na svém bývalém, odkoupila by si kus základů a udělala by si na nich posezení. To by měla pěkné, my už tak ne 
Taky říkala, že by snad stálo za to se obrátit na soud, aby jim ten jejich příjezd k baráku umožnil. To nám potvrdilo, že Sošvábek nic nepodnikl, že mu to právník rozmluvil (S. mluví jinak)
Na konec debaty jsem Stošvíbkovi řekl, jaké kroky podnikneme, že ho po uplynutí termínů necháme vystěhovat. Chtěl se domluvit na tom, že u stěhování hude přítomná policie. Neměl jsem námitky, ale dost ho rozhodilo, že jsem ji nechtěl zavolat já. Ještě se ošíval, že policajti taky nepřijedou, kdy si pískne.
Piknik
Moc jsem nepsal, protože se furt něco dělo. Pokouším se si vzpomenout co bylo a co jsou jen sny.
Byla u nás na návštěvě Kvirin (moje sestra) s rodinou – s Pepinem a s malým Filipem. V neděli jsme pořádali piknik na naší zahradě. Zrovna byly ty největší pařáky, rekordní teploty a tak. A my jsme to svolali, na kdy jindy, na poledne. Přijela i Můra s Martinem a Květička. Venoušek dorazil později na kole. Protože bylo celkem dost sluníčka, rozložili jsme se do stínu. A protože nejlepší stín díval náš jasan, seděli jsme za plotem. Po nějaké době se k nám přidala i sousedka Miklášková a na chvíli se stavil i její muž. Moc dobře se znají s Janinými rodiči a celkově to byla pohoda maximální.
Zajímavé to bylo, když jsme všem ukazovali pozemek. Nejdřív bez Venouška a když přijel, tak i jemu. Soused Stohrázek nevyklízí. V sobotu slavil narozeniny. Na našem, jasná věc. Postavil stan, přivezl nebo vytáhl velký gril, nainstaloval amplióny, pozval sousedy a známé… V sobotu tam seděl, asi s kocovinou, a pouštěl všem sousedům muziku. Janu to samozřejmě vytočilo a tak ho s tím hlukem šla usměrnit.
Když jsme tam přišli s návštěvou, bylo to dost divné, postupně se snažil s námi i s naší návštěvou něco dohodnout, někoho chytal za slovo… Moc pěkný dojem zanechal.
S Venouškem, při druhé prohlídce, se dali do podivného dialogu. Stohrázek se třeba ptal, co vlastně Venoušek přišel vyjednat, Venoušek mu vysvětloval, že by se měl snažit se s námi dohodnout, Stohrázek jednal o tom, abychom mu něco odprodali a říkal, že je vlastně chudák, že o tom nemá žádné papíry a tak neví, že to není jeho a podobně. Toho jsem se chytl a začal jsem ho tlačit do toho, že to budeme řešit my s Janou a že mu všechny papíry dáme. Nakonec jsme se domluvili na úterý, rozpustili jsme to a šli jsme pokračovat v pikniku. Rétorika Stohrázka byla tentokrát velmi agresívní.
On to s lidmi neumí. Asi mu vadí lidé, které nezná, nás už snáší celkem dobře. Nebo to bylo kocovinou. A nebo u příležitosti padesátky bilancoval a zjistil jak hluboko v prdeli je – je švorc, barák mu buď prodají nebo mu spadne, děti i bývalé ženy ho nenávidí, my ho oplotíme a dřevo bude do kolny nosit v nůších…
Na všechny kdo ho viděli udělal moc dobrý dojem. Dostávali jsme takové rady, jako nechat mu půlku našeho pozemku, jen ať je daleko (to by nefungovalo). Kupovat mu chlast, ať se uchlastá. Třímetrový betonový plot a podobně.