Je klid
Soused je výborný. Celý týden nic nevymamlasil. Ani se neukázal. Asi má dovolenou. To vlastně těžko, když nemá kdo by mu ji dal. Navíc jeho auto před domem je pokaždé na jiném místě. Tak se umoudřil. Ale to asi taky ne, když se nenechá vidět. Možná spřádá plány, ale spíš to vidím na to, že na něj dolehly tíže jeho osudu a potřebuje trochu klidu, aby se z toho dostal.
My mu to vůbec neulehčíme. Zítra a v neděli vystěhujeme zbytek jeho věcí a (asi) v pátek tam naběhne firma na stavbu plotu, aby tam dali sloupky. Pak už to snad bude v cajku a budeme se moci začít sbližovat a kamarádit – budovat dobré sousedské vztahy. A Dan nebude celý den uvězněný v boudě.
Dan Prsíčka
Dan je fajn kluk, ale nemá moc času. V sobotu si ho udělal a přijel nám pomoct vystěhovávat sousedovy věci sousedovi.
Akce
Dan je fajn kluk, ale bohužel nemá moc času. Dnes měl pro mě báječnou nabídku. Kuřecí čínu zdarma jako bonus ke dvěma chlebům, které mi dal jako dar. To jsou triky.
Statistika Berkintoshe
V srpnu zaznamenal Berkintosh 513 návštěvníků. Z 85 různých počítačů nebo sítí. Vzhledem k tomu, že Berkintosh čte hodně našich kolegů v práci (jedna síť), bude individuálních návštěvníků o něco víc. Myslel jsem si, že většina návštěv bude u mého počítače, ale vůbec to tak není – jsem hloub – pátý.
Nejvíc návštěv je, jak jinak, na popis našeho bydlení a sousedění. Snad budu mít o čem psát, až se to se sousedem usadí a dům bude stát. Budu, už teď mám spoustu plánů na “až bude čas.” Zase začnu fotit, od nuly sportovat, tvořit herbář a kuchařku planých rostlin a asi mi i stoupne sláva tvůrce úspěšného blogu do hlavy a začnu mít chytré články, optimalizované pro vyhledávače. Nakonec z toho zmagořím a stanu se šaškem, jako se to stalo Radkovi Hulánovi.
Přijde mi to výborné, nepsat do šuplíku. Díky vám – všem příznivcům.
Úklid trávy
Posekl jsem trávu ve spodní polovině pozemku. Byla tam od jara a dělala to tam velmi nepěkné. Teď to tam prokouklo. Ještě ten binec vyhodit a je to suprovní.
Zalezl
V neděli večer jsme ještě chtěli mluvit se Šokáskem. Jednak jsme mu chtěli říct, že jsme ty vykopnuté dveře nabonzovali policii a hlavně jsme ho chtěli upozornit, že má poslední možnost si vyparkovat, protože zamkneme i vrchní vrata. Navíc jsme mu dali týdenní lhůtu, ať si vynese, co ještě považuje za své, ostatní věci vyhodíme. Otevřela, jak jinak, jeho družka. Řekla, že ho zavolá, ale za chvíli se vrátila, že odmítá vylézt a co prý chceme. Tak jsme jí to řekli. Velmi se divila, že máme vykopnuté dveře, ale podívat se nešla. Šla to domů vyřídit. Ani poté jsme Šokáska neuviděli. Jeho družka, světe div se, vyparkovala a nám se ulevilo, že zítra nebudeme zase volat poldy. Jedno auto tam zůstalo, prý je pokažené a bude třeba ho opravit. Pak si vyparkuje, to ho pustíme ven a bude pokoj. Si tak říkám.
Od té doby jsem tam byl každý večer, ale Šokáska jsem nikdy neviděl. Družku ano, v pondělí zrovna zavírala Dana do boudy, když jsem přijel. Dan to má blbé, asi ho moc nepouští. Občas ho nechám se proběhnout, to pak většinou rychle koná potřebu. A pak si chce hrát velmi. Snad bude brzo hotový plot a Dan se bude moci prohánět po těch ruinách co tam Šokáskovi zůstanou.
Druhý plán domu
Máme druhý plán domu. Dům je mnohem menší, jak jsme to chtěli. Máme už jen pár výhrad, takže to asi brzo bude ono.
Vystěhování II
Vystěhování cihel šlo celkem dobře, jen je to fyzicky náročné a odpoledne už jsme měli o něco míň sil. Normálka lidský řetěz, respektive dva nebo tři. Cihly jsme skládali do komínku. Později jsme je tam jenom házeli. Ony to totiž nebyly cihly, ale cihlová drť odněkud ze stavby. Půlky čtvrtky, osminky, cihlové oblázky, cihlový písek… Nakonec jsem to nedodělali, chybí nám jedné polovina hromady drti.
S palivovým dřívím to bylo podobné. Ono to sice z dálky vypadá jako dříví, ale ve skutečnosti je to jen kůra s trochou dřeva. Bylo toho několik balíků a muselo se to dávat po jednom. Ve dvou nebo ve třech lidech. Strašná drbačka.
Někdo vymyslel, že bychom mohli všichni společně zvednout celý balík a odnést ho. To byla výzva. Nepovažoval jsem to za reálné, byl jsem už fakt unavený a tak jsem se snažil jim to rozmluvit. Ale Můra se kousla a svým nasazením to živila. První úkol byl shodit jeden balík ze druhého. Nakonec se to s pomocí pajsrů a tyčí nějak podařilo. Po dalším úsilí jsme balík odkulili asi na tři metry. Bohužel směrem, co nám moc nepomohl. Další plán byl, podvléct pod balík tři tyče a na nich to odnést. I to se podařilo a po několika heroických pokusech se balík podařilo zvednout a odnést asi pět metrů na místo určení. Jednoznačně to bylo plýtvání sil, ale taky pořádná výzva. Jsem rád, že se to povedlo. Druhý balík nikdo nenavrhoval nosit. Kdyby se to skládalo po jednom, bylo by to jednoznačně méně náročné. Asi tři balíky ještě musíme přeskládat.
Balík nám vzal všechny zbývající síly a tak jsme za chvíli akci ukončili. Původně jsme plánovali obědvat na pozemku a pozvat všechny na večeři. Všichni až na Kamčatku raději spěchali domů a do klidu.
Zavezli jsme Sváťu domů. Cestou jsem na zadním sedadle za těch dvacet minut ztuhl tak, že se mi nechtělo si přesednout si do předu vedle Jany. Naprostá únava.
Doma jsme si dali vydanou sprchu a vyrazili jsme do Duranu. Plánovali jsme jet taxíkem, abychom si oba mohli dát pivo, ale po vysprchování a po převlečení se do čistého bílého oblečení nebo šatů velký kus únavy zmizel a tak jsme jeli Mulcem. Večeře a posezení bylo fajn.
Ale vy jste jistě nedočkaví na to, jak proběhl oběd a já jsem to přeskočil. Oběd se mi moc líbil. Seděli jsme v trávě, jedli všechny ty mňamky a rozprávěli jsme o všem možném. Je to příjemné obědvat po fyzické práci, navíc s kamarády.
Celkem jsem se snažil dělat přestávky. Zpočátku bylo pro většinu lidí problém přestat na chvíli pracovat, když byli rozjetí, odpoledne to už bylo jednodušší. My, duševně zaměstnaní lidé neumíme šetřit síly. A pak jsme večer hrozně unaveni.
Poldové I
Možná bych ještě mohl zmínit komickou scénku. Odpoledne už jsme si mysleli, že ten chobot soused ráno zase jenom blufoval s tím voláním policajtů. Vrtalo nám hlavou, co zase vyvede, když byl celá den zalezlý. Někdy odpoledne, když už jsme toho měli hodně vystěhovaného, jsme si dali přestávku. Během ní jeli kolem policajti. Bylo nám to jasné, že jedou k nám, ale za chvíli jeli zase zpět. Tak to byl planý poplach. Ale za pár minut jeli zase okolo a tak to bylo jasné – jen to nemohli najít. Za malou chvíli skutečně přišel chobot soused s policistou a s civilem. Ptali jsme se, jestli s nimi budou chtít taky mluvit. Chtěli.
Chobota souseda asi překvapilo, že přijeli, protože neměl nic nachystané a tak se policisté bavili s námi. Jana jim ukázala připravené dokumenty s katastrální mapou a podali jsme jim vysvětlení, co se tam děje. Chobot soused prakticky neřekl nic, ani se ho neptali.
Po úvodním vyjasnění si, že vystěhováváme věci, které chobot soused chce mít pořád u nás, mu začali policisté domlouvat, že by mohl dopadnou daleko hůř, kdybychom se s ním tak nemazali. Soused chtěl, ať zakročí. To policisté odmítli, tak je poslal do prdele. Na výzvu, ať na ně není vulgární, to popřel a chtěl, ať to nafotí. Nato mu policisté začali domlouvat a vysvětlovat, že na vystěhování máme nárok. A že své věci si musí zajistit sám.
V té nejnapjatější chvíli jsem si dovolil drsný vtípek. Když chobot soused říkal, že nemá místo na uložení všech těch věcí, tak jsem mu s vážnou tváří poradil, že si ty věci může dát k nějakému sousedovi. Nebyl to pěkný pohled, co po mě hodil.
Po chvíli to divadlo chobot soused rozpustil. Policajti mu nepomohli a nebylo co řešit.
Je to hrozné, jak jsou někteří lidé nevzdělaní. Soused se neinformuje o platných zákonech a myslí si, že bude zákon chránit jeho majetek u nás a ne náš majetek proti jeho věcem.
Poldové II
Druhý den po stěhování, v neděli, jsme zase měli tipovačku, co soused zase vymamlasí. Tipovali jsme, že udělá nějaké gesto typu rozbitého skla na našel pozemku. A skutečně.
Vyházel pár plechovek a vršků od piva na naše. Úklid na deset minut pro jednoho. Přesně podle odhadu. Co bylo horší, byly vykopnuté dveře v garáži. V prázdné vyklizené garáži. To kdybychom nechali jen tak být, asi by se osmělil a dělal nám další sviňárny. Zavolali jsme policii.
Přijel velmi mladý policista a jen čučel. Když už tam byl, nahlásili jsme mu i vyhrožování, že ty dveře vykopne, že u nás má neoprávněně psa a že nám vyhrožoval, že až postavíme plot, že ho zbourá… Sepsali jsme to na policii a byla to operace na dost dlouho.
O tom, co jsme zažili na policii snad někdy příště ve zvláštním článku.