Výběh pro Dana
V pátek jsem sekal trávu kousek od boudy a Dan moc chtěl si se mnou hrát, že zase začal kousat prkna. A prokousal se. Takové prkno 8 x 2 bych nečekal, že rozkouše. Pak tím okýnkem ve výšce 1,5 metru vyskočil. Já ho obdivuju. Nechal jsem se poskákat a jeho proskočit se a pak jsem ho šel nabonzovat. To Žitečková ještě Souhláska dostala z domu, on to zahradil z druhé strany, pak Dana chvíli pozoroval a došlo mu, kde je díra. Díru zatloukl a POZOR! Omluvil se mi. Já jsem mezi tím tak dynamicky sekl trávu, že to mohlo vypadat, že jsem nasraný velmi. Moc se mi to před nedělním jednáním hodilo a tak jsem mu to chtěl co nejvíc opepřit.
Ve středu jsme Souhláskovi řekli, že dnes spolu budeme mluvit o Danovi. Na dnes jsme se tedy připravili. Dali jsme k plotu betony, jeden jsme dokonce protáhli pod plotem i s Janou (kudy jen ten pes asi mohl utéct?). Zašli jsme za Souhláskem. Otevřela paní Žitečková a tak šla zavolat Souhláska. Za chvíli se vrátila, že ho ven nedostane. Tak jsme vytáhli ji, ukázali jsme jí, co ještě musí zajistit a dali jí Dana. On se totiž, zrovna když jsme šli zvonit, dostal z kotce. Je to machr, nějak si otevřel. Moc se nám ulevilo, že to šlo tak hladce. Hned jsem naběhl na kotec a začal jsem ho ničit tak, aby už nebylo jednoduché ho spíchnout do funkčního řešení.
Dan pak k nám asi za dvě hodiny ještě jednou přiběhl, tak jsem ho ulicí zavedl domů, zazvonili jsme, oni (paní Žitečková) ho vpustili domů a bylo.
Danovi se nový výběh moc líbí. Má tam spousty prolézaček, může běhat, skákat, má přehled… V boudě fakt trpěl, pořád naříkal, snažil se dostat se ven – bylo to depresívní jak pro něj, tak pro nás. Teď se má evidentně o hodně líp.
Svatba proběhla
Moc pěkně jsem si zavařil. Žamboch má na svém blogu fotky. Bylo to totální nasazení, ještě po týdnu mě bolí kusy těla, ale šel bych do toho zase. Objednejte si nás. Ne hned, proboha!!! 
Bylo to pěkně zařízené, měli jsme k dispozici celou profi kuchyni, suroviny co jsme si řekli, ženskou co nám byla k ruce na mytí a pomocné práce, špejchar, což je velká místnost, kde se děla většina jídla a akcí, a přes dvacet krků.
Vymyslel jsem následující jídelníček:
-
Svačina
- Anda dar-behest
- Ostré skopové kotlety
-
Večeře
- Králík ve smetanové a hořčičné omáčce
-
Ráno
- Jednohubky pěti druhů
- Miniřízečky,
- Sýrové a klobásové mísy,
- Badyánová vejce s mistrovskou omáčkou,
- Saláty
-
Oběd
- Slepičí vývar s játrovými knedlíčky,
- Vaňkova sýrová polévka.
- Nožičky z ovečky s knedlíkem a s rýží.
- Vařené hrušky s černými jeřabinami a se zázvorem.
- Tajné rizoto (bylo ho asi dvacet porcí, ale nikdo nevěděl, že je v nabídce, tak si ho nikdo nedal)
-
Petanque
- Budeme o hladu
-
Po aktu
- Zázvorový dort
- Cheese cake
- Medovník
- Káva, čaj, kapučíno
-
Do noci
- Grilované maso
- Plněná rajčata
- Hamburgery
- Palačinky
- Sýrové fondue
- Saláty
- Puding
- Rybí ragú
- Boršč
- …
No, co vám budu povídat. Něco se nestihlo. Konkrétně Badyánová vejce s mistrovskou omáčkou. A knedlíky k obědu jsem srabácky nechal koupit. Večer jsme taky některá jídla vynechali. Ale důvodem bylo, že tam byli nežíry a už bychom to do nich nedostali. Ochudili jsme je o plněná rajčata, hamburgery, palačinky, sýrové fondue, puding a rybí ragú. Ale na druhou stranu grilované maso bylo velmi rozmanité, namátkou si vzpomenu na ovčí kotlety, kapr, amur, kuřecí stehna, vepřové kotlety, kachní srdce. Už to vypadalo, že ani boršč nebude, ale naštěstí o něj babička projevila zájem než šla spát a tak jsme ho udělali. Byl hotový asi ve dvě nebo ve čtyři v noci, tak jsme si všichni dali po talíři a šli jsme spát.
Jaj, to vypadá, že jsem tam jen vařil a jedl. Není tomu tak, dělal jsem i míchané nápoje. Nejvíc byl zájem o modrý a zlatý koktejl. I mojito jsme si udělali.
Sbíječka (Stalo se dříve)
Aby se mohl natáhnout plot, bylo třeba říct, jak vysoko ho mají dát. A aby pod ním nebyla dvaceticentimetrová mezera, museli jsme urovnat povrch do roviny, což zahrnovalo hlavně rozbití základů v místě, kudy plot povede. Základy jsou betonové, tak jsme žhavili drát Jardovi do Librantic – na takové věci přece nemáme. Jarda nám řekl instrukce, jak si půjčit sbíječku a že si vybrat tu nejtěžší a slíbil nám o víkendu pomoc.
V sobotu ráno jsme zajeli do půjčovny sbíječek. Obsluhovala nás taková teňounká slečinka, co ji asi nechtěli za manekýnku, aby je nenařkli, že berou anorek-tyčky. Ale velice dobře problematice rozuměla a když viděla naše nechápavé pohledy, tak nám vše vysvětlila a ukázala. To jsme si ještě mysleli, že sbíjet nebudeme my. Je to moc pěkný podnik, půjčí tam prakticky jakékoliv nářadí na stavbu, i ho tam prodávají. Sídlí v kolečku.
Zajeli jsme do Librantic, tam nám dali Jeníka a flexu. Jeník sbíjet umí. A taky u nás sbíjel, respektive rozbíjel. Po nějaké té hodině jsme to všichni zkusili. Mě to přišlo otřesné a asi za minutu jsem toho nechal s tím, že už to nevezmu ani za nic do ruky. Po mě to zkusil Červenáček, se stejným výsledkem. Honza byl v pohodě, Jana asi celkem taky. Jí jsem nemohl vysvětlit, ať to proboha nedělá, že to dokonce ženám zakazuje zákoník práce. Litovala Honzu, to my taky, ale on asi měl nějaký grif, jak na to, fakt nevypadal, že by mu to něco dělalo a byl ochotný to celé usbíjet.
Odpoledne jsem se o tom s Honzou bavil a ten říkal kde je ten grif. Prostě sbíječku jenom opře a ona si sbíjí sama. Pak ji přenese jinam a tam pokračuje stejným dílem. Já jsem na ni silou tlačil, aby něco usbíjela a tak se mi celé sbíjení přenášelo přes kosti do celého těla. Znovu jsem to zkusil a bylo to v pohodě. Pak už mě to celkem bavilo, respektive moc mi to nevadilo. Hluk, chvění, prach a tíha nejsou zrovna dobré podmínky pro relax, ale už to bylo v pohodě. V neděli jsem taky sbíjel a dotáhli jsme vše do stavu, který nám vyhovuje.
Když jsme nesbíjeli, dělali jsme takové ty těžší práce typu vykopání a vyvrácení sloupků (pajsr, krumpáč) a uřezání (uflexování) všeho kovového, co tam bylo navíc. Padly na to asi tři kotouče. Nevím jak je to moc, ale pozemek velmi prokoukl. Odřezal jsem třeba sloupky brány, obruče, kování, takovou tu raketu a podobné věci.
Byl to zkrátka víkend drsných dělňasovin.
Plot stojí
Plot stojí. Ale není to zatím žádná výhra. Slíbili nám, že plot natáhnou v pátek. To byl problém, protože jsem byli na svatbě a neměl jim kdo otevřít. Ale nechali jsme tam od čtvrtka odemknuto a tak to nebyl takový problém. Jenomže se v pátek smskou omluvili, že to nestihnou a že to udělají v pondělí. V pondělí jsem chlapíkovi odpoledne volal co a jak a on mě ujistil, že to večer bude. Tak jsem tam večer zajel. Plot nebyl, byly jen natažené dráty. Co by volali, že. Ve středu jsem chlapíkovi zavolal. Představil jsem se do telefonu a chlapík – plotový manažer – odpověděl “He?” Tak jsem mu vysvětlil, že chci vědět, jak je to s plotem. Říkal, že je hotový. Večer skutečně byl plot dokončený. Je celkem pěkný, jen jsou pod ním občas díry, podle terénu. Největší je v místě základů, tam má asi metr, jinak jsou to jenom nerovnosti. Ale takové, že by se nimi pes protáhl.
Další podivný rozhovor
Bavili jsme se se Satáskem. Je to lama. Prý pustil psa k sobě a někudy, neví kudy, mu utekl. Tak pod některá místa pod plot dal kusy bince, většinou kovové věci, a přesto mu pes utekl. Teď už fakt neví, kudy mu mohl utéct. V místě základů je díra, kterou by se protáhlo i vzrostlé prase, asi si ho nevšiml. Nicméně začal ty jeho tirády, že dokud se to nevyřeší, musí pes zůstat u nás. My jsme chtěli termín, ale už víme, že ty on nedává. Určili jsme neděli, že se sejdeme a uvidíme co dál. Jednou nás požádal, jestli nemáme pušku, že bychom Dana zastřelili, když je to stejně zparchantělý pes. Pušku jsme neměli. Asi jen vydíral.
Taky jsme mu řekli, že podle zákona musí zajistit, aby voda z jeho střechy netekla na naše. To ho pobavilo, voda prý teče vždycky dolů. Nějak jsme se nemohli pořád dohodnout, jak to zařídit. Pak jsme to pochopili. Nevšiml si, že už není taková doba, aby se voda prostě pouštěla na pozemek, že existují kanály. Asi to ani nikdy nepochopí. Červenáček poznamenal co jsem nevěděl, že je třeba žádat o povolení o vsakování povrchové vody, což on zjevně neudělal. Ani by to nedostal, když je u nás jíl a kanalizace.
Ještě požadoval zářivky, ty mu nedám, chtěl by ještě kliky nebo něco dalšího.
Teď už začnu zase psát
Slibuju dnes přede všemi.
S. opět překvapil
S. měl včera na pozemku patru dělníků a ti mu tam dělali pořádek. Jak říkám, tak to bylo. Hromadu šrotu u nás třídili na plasty, kovy, u něj byl taky pohyb materiálu… Kdyby to udělal před dvěma měsíci, tak jsme mohli být nejlepší kámoši.
Pomáhal u i někdo asi tak v jeho věku. On i S. lobovali, ať mu tam uděláme branku v plotu, aby mohl kdykoliv ke studni. Do hodiny. Třeba ob den. Ale chlapík byl rozumný a tak když jsem říkal, že ho tam budeme pouštět bránou, tak z toho vycouval. Kdo ví, co mu S. nakukal. Nejdřív mluvili o tom, že když tam nebude branka, tak ať si nemusí S. stříhat plot.
Čtvrtý plán domu
Máme čtvrtý plán domu. Už je to skoro ono, jen okna v kuchyni doladit.
Mnoho novinek
Máme spoustu novinek a dokonce jsem udělal fotečky z Bukoviny. Ale přes víkend jsme kuchaři na svatbě. Poprvé, takže pomalu začíná se být čas začít to připravovat. Snad sem do té doby něco napíšu. Chtěl bych. Jako upoutávku napíšu jen, že jsme měli sbíječku, flexu, firma zabetonovala sloupky na plot a soused S. je muž mnoha tváří.
Čtvrtý návrh domu
Dostali jsme ho obratem. Je ještě lepší.