Svatba za dva týdny
Za dva týdny vaříme Žambochovi a Ivě na svatbě. Jana je navíc koordinátorka a bude zajišťovat hry. Přes víkend jsme se viděli a dost jsme to posunuli. Už se těším.
Plot
Zítra, jestli nebude pršet, nám zasadí sloupky na plot. Je to divná firma. Webové prezentace mají super, ale nikdy mi nezavolali. Vždycky jsem musel zavolat já. Dnes dvakrát, z toho jednou večer a musel jsem toho chlapíka donutit, aby mi řekl, kdy tam mám přijet, abych jejich chlapíkovi ukázal, co má dělat. Asi měl představu, že tam stojím pod stromem a jsem kdykoliv k dispozici. Sláva, plot bude !!!
Stoklas a plot
Dnes večer jsem se byl na pozemku ujistit, že tam Stoklas zase něco nevyvedl. Kromě toho, že nám tam založil ohniště, tak skoro žádné změny.
U Stoklasů se svítilo, tak jsem na něj zazvonil. Vylezl celkem svižně a už ode dveří se z vesela ptal, kdo to je. Když slyšel že já, viditelně posmutněl a zpomalil. Nakonec těch několik metrů k brance překonal. Řekl jsem mu, že budeme stavět plot a ať vyparkuje i to druhé auto, jestli jím chce ještě někdy vyjet. On na to, že byl dneska u doktora a že auto je pokažené. Tak jsem mu navrhl, že ho můžeme alespoň vytlačit. Nějak to zamluvil. Taky jsem mu říkal, že bych chtěl, aby si odházel kus hromady štěrku, co je na našem. Ptal se, jestli to musí být okamžitě. Dal jsem mu deset dní, než se bude natahovat plot.
Pak viditelně pookřál, asi už rozdýchal to, že mě vidí. Chtěl vědět, jestli jsme nenašli jeho lepící pistoli. Říkal jsem, že jsme ji nehledali. Připomněl mi, že jsme slíbili, že se poptáme pomocníků při vystěhovávání. Na to jsem říkal, že jsme se většiny lidí ptali a že si nepamatují (většina lidí čte blog a nikdo se neozval).
Pak říkal, že kontejner neměli (to jsme čekali). Jen malý a on potřebuje velký. Říkal jsem že si odvoz té kopy bince od nás zajistíme, že se nemusí honit. Konečně jsem se dozvěděl, kde je trik. Chce kontejner na to svoje. Moje interpretace: pěkně až ho na jaře nebo na svatého Dyndy sežene, přiveze ho k nám a tam ho začne bagrem nakládat. Do té doby se bohužel s plotem nic dít nebude.
Taky říkal, že se s tím vrakem auta nedostane do šrotu. Na to jsem opáčil, že jestli jde jen o ten vrak, můžeme se domluvit a jen vrak přesunout na chvíli k nám. To se mu nelíbilo.
Nato se opět zeptal na lepící pistoli, ale nic nového se nedozvěděl. Ihned přišel s dalším dotazem. Měl tam dvě vzácné desky a našel jen jednu. Ukázal mi ji, něco velikosti dveří. Lamentoval, že jedna stojí 850 korun. Ujišťoval jsem ho několikrát, že jsme nic neodvezli. A pak jsem si vzpomněl, že jsem ji asi odnášel já. Šel jsem k přední hromadě a za chvíli jsem ji našel. Je nepřehlédnutelná. Mezitím se Stoklas křižoval, že jestli je to tam, tak to jsme mu to nechali zmoknout. My jemu.
Nato začal zase o kontejneru. Že má jen dvě ruce a ať to s tím plotem nehrotíme. Připomněl jsem mu, že na to měl několik měsíců, on opáčil, že dva měsíce nebo patnáct let. To jsem nepochopil. Všechna témata už jsme probrali, tak jsem nahlas zauvažoval, že jsem mu chtěl říct ty dvě věci a ty jsem mu řekl a s tím jsme se rozloučili.
Shrnutí: zajel jsem do Bukoviny a informoval jsem souseda, že budeme stavět plot, ať s tím počítá.
Třetí návrh domu
Máme ho. Moc se mi líbí. Janě taky. Potřebujeme vyřešit asi dvě drobnosti, ale jinak je to finální. Brzo uveřejním plány a náhledy, teď jdu spát, chlapík na plot přijde v sedm.
Vypral jsem kabát
To je vždycky super operace. Kabát se skládá ze spousty savé látky. Takže když se snažím ho vytáhnout z vody, je to těžké jako prase. Musím postupně, aby to stíhalo odtékat. I tak je to dost těžké. No a pak to asi půl dne odkapává a tak se to nedá nikam pořádně přenést, aniž by po vás zůstala mokrá stopa. Taky se to nevejde na sušák, leda na venkovní. Kabát schne asi týden, když je teplo. Teď není.
Tetanovka
Já tomu zdravotnictví nerozumím. Už se ani nesnažím.
Při práci v Bukovině jsem se několikrát odřel, často v nějaké špíně. Napadlo mě se podívat na internet, co je to vlastně ten tetanus. Myslel jsem, že je to taková ta vymýcená choroba, pravděpodobnost 1:mrtě. Není to tak, bakterie nebo co tu chorobu způsobuje, se normálně vyskytují ve střevech skotu (několik sousedů ho má) a koní (sousedi v Libranticích mají koně), trusem se dostanou do země nebo někam a čekají, až se někdo zraní, pak mu naskáčou do krve a po nějaké době je celkem zle.
Myslel jsem, že mě očkovali naposledy tak na vojně (před devatenácti lety) a tak jsem zašel k doktorovi, ať mě napíchá. To není jen tak. Předně je třeba to vyřídit rychle, než si to rozmyslím. Ale kartička pojišťovny je dávno mrtvá – je na tři kusy, chybí jí roh, je ve velmi špinavém pouzdru, ale nemám odvahu ji z něj vytáhnout. Sestřička mi kladla na srdce, ať si ji vyměním.
Dále mě do mě sestřička minule nekompromisně celkem dlouho hučela, ať si seženu zdravotní dokumentaci z dětství. Nepomohlo, když jsem říkal, že je můj doktor dávno mrtvej, jeho nástupkyni je bůhví kde konec a podobně. Sestřička měla vizi, že se dokumentace nemohla vyhodit, že prostě existuje. Ale kde, to nikdo neví. Trochu mě ten požadavek zaujal a tak jsem se zamýšlel, jak to je. Buď ji mám u školní doktorky, ale už vím jen zhruba, kde je sídliště, kde sídlila. Nic víc. Nebo ji předali (za komoušů to dělali nějak na pozadí) obvoďákovi, kterého jsem v životě neviděl. Ten nežije a jeho nástupkyně se někam ztratila. Takže nula bodů.
Nechci dětskou zdravotní dokumentaci, to jsem byl jiný člověk. A co je mi po dokumentaci někoho jiného, z toho by mohly být jenom problémy. Ale jako téma mě to chvíli zajímalo. Čekal jsem, že mě sestřička bude zase honit, ale co už. Zašel jsem tam. Když jsem nahlédl do čekárny, zjistil jsem že je tam plno. Tak jsem to ještě ve dveřích vzdal.
Nojo, to bylo v pondělí ráno. Navíc v první den po prázdninách. Dnes jsem to zkusil znovu, normálka po dobrém obědě. Byl jsem tam jediný. To je lepší než minule. A dokonce tam nebyla ani sestřička, jen doktor. Tak to by bylo.
Doktor vytáhl mou novou dokumentaci s jediným záznamem a z něj vyčetl, že jsem očkovaný. To jsou věci. Někdy napíšu, jak k tomu došlo, je to zajímavý příběh.
Výlet
Je velmi škaredě, jsem celý zmrzlý, protože nám v práci netopí a okna jsou tam celkem k ničemu. Proto na Bukovinu nemáme náladu, co tam v takovém sychravém počasí. Jsem si říkal. Ale dnes už mě tak zajímalo, co se tam děje, že jsem napsal Červenáčkovi a Janě a oba se chytli a jeli jsme tam na výlet. Podívat se, jaké dělá Šumáček pokroky.
Od minulé návštěvy se nepohnul ani lísteček. Myslím, že má soused splín nebo je mu taky zima. A nebo celou dobu objednává ten kontejner na odvoz našeho odpadu (minule se s tím zase vytasil, ale to bude jen takový jeho pokus o odklad).
Byli jsme jen na výletě a tak jsme nepracovali. Zjistili jsme, že už jeden ořech dozrává a začíná opadávat. Čerstvé ořechy jsou mňam. Taky jsme si dali švestky a víno.
Taky jsme pořádně okoukli Červenáčkovu nemovitost. On tomu tak říká, ale je tak velká, že dokud jsme neobsekali trávu, tak nebyla vidět. Je sice zděná, ale člověk by se musel rozkrájet, aby se tam vešel. Vlastně je to budka na HUP. Ale Červenáček ji chce vyjmenovat ve smlouvě o koupi a podobné věci. Ten nadělá.
Dan byl zase zavřený v boudě. To je jasné, když Šumáček vytrhával betony z plotu se sousedem, plot trochu pokácel a nechtělo se mu to opravovat. On ten plot to už měl dávno za sebou, ale teď je tam díra a tak má Dan zaracha.
Když jsme jeli už za tmy domů, z dálky jsme viděli dva stopaře. Oba jsme s Janou začali vyvádět, ať jim zastaví, ale Červenáček nezastavil. To je ale hazardér, takhle si pokazit karmu těsně před odletem na dovolenou. Do Turecka. Snad to přežije. Ale fuj, já jsem ale militantní. Je normální nebrat stopaře. Nenormální naopak je, takhle děsit Červenáčka.
Zalesnit
My jsme skoro v pohodě s výhledem na to sousedovo smutné království, ale Červenáček ten největší bordel bude mít za barákem a vlastně i pod, protože bude bydlet vejš. Nikdo si netipuje, že by soused někdy něco uklidil, takže dokud bude pánem toho švábova království on, hory bince tam budou.
Ale máme skvělý plán. Sklidíme všechna semena jasanu, co nám tam roste (to je ten veliký strom) a všechna je rozházíme po tom binci. Jasan roste rychle a souseda nějaké náletové stromy nemohou rozházet. Na pozemku jsme jich měli mraky. Takže to zaroste v hustý les a bude pokoj. To je dobré, mít u domu les.
Soukásek existuje, dokonce mluví
V neděli jsme měli sraz v Bukovině s Květičkou a s Venouškem (rodiče Jany). Oba měli vyloženě špatný zážitek z minulého (jediného) setkání se Soukáskem. Květička měla dokonce špatný pocit z toho, když se přibližovala k jeho “domu.” Zrovna jsem jí vysvětloval, že Soukáska už nikdy neuvidíme, protože zalezl, když v tom jsme ho uviděli, jak k nám jde, slušně oblečený (rozuměj jako člověk, ne v tílku) a chce s námi mluvit. Ani nebyl viditelně opilý. Říkal, že si chce během týdne odvézt všechny betony a když se Jana zeptala, které má na mysli, vypadalo to, že si myslí, že jsme mu je ukradli. Ale vyjasnilo se, že jen nevíme, že tam nějaké jsou. Taky slíbil, že přiveze kontejner, ale neví kdy. To je stará písnička. Snad do pátku. No a tak jsme mu slíbili, že horní bránu necháme odemknutou.
Ty betony jsem mu věřil, kontejner ne. Jana neuvěřila ani slovo.
Pak jsme s Květičkou a s Venouškem zašli posedět k Mikuláškům. To jsou sousedi hned vedle. Je to pěkné mít normální milé sousedy, co vás pozvou na kafe domů.
No a nakonec jsme s Janou vyvezli zbytek toho bordelu ze základů.
Zázrak
Dnes jsme přijeli do Bukoviny a viděli jsme zázrak. Skotásek pracoval. Dokonce vyklízel.
No, pracoval. Pozval si souseda s technikou a ten mu převezl betony na jeho. A hlavně tu hromadu škváry mu nahrnul na jeho písek, hned vedle hromady dřeva, co jsme mu tam naskládali. To jsem čubrněl.
A dokonce se s ním “dalo mluvit.” Udivené Janě odpověděl, že škvára je výborný prostředek k izolaci podlah. Pak se pídil po žluté stříkací pistoli, jestli nevíme, kde ji má. Oba jsme automaticky udělali posunek “tam přece” k jeho domu. Pak jsme ho ujistili, že mezi vystěhovanými věcmi najde všechno.
Dělali jsme si svoje věci, oni s technikou také. Nakonec Skotásek přišel za mnou do trucovny a říkal, co by ještě chtěl za věci a tak jsem to s ním prošel. Chce úplně všechno. Stoly, skříně a takové ty jasné věci. Ale chce si odmontovat zásuvky, zářivky, vypínače, hadice… Na to jsem mu říkal, že to mu nedáme. Nekomentoval to, takže myslím, že se chystá ještě jedna vloupačka. Argumentoval tím, že je to jeho, my jsme koupili jen pozemky. Už se oklepal a zase má pocit, že je v právu, Ach jo.
Jen tak mezi řečí si v trucovně vykroutil kohoutek a odnesl si ho. Jen jsem hleděl.