Bytoví architekti
Hledáme bytového archichtekta. Zatím jsme našli tři. Podívejte se na jejich stránky a pokud chcete, tak mi napište, co si o nich myslíte. Nebo doporučte někoho jiného.
hm.design, Blomus a Inndos. Kromě webu o nich nevíme nic. První web mi přijde amatérský, ale prý telefon vzala příjemná slečinka. Druhý je asi prodejce světel nebo tak něco. Třetí je zatím nejzajímavější.
Dopis
Poslal jsem panu S. doporučený dopis. Vyjmenovávám litanie, kdybychom to museli někdy vytáhnout, pak mu vysvětluji, že mu klíče nedáme, že si má udělat okapy a svést je do kanalizace – i s termíny. A nakonec mu oznamuji, že už je žumpa plná, ať ji nechá vyvézt. Se septikem si myslím, že bude dělat chudáka co to nevěděl a nemůže to nijak vyřešit, když je zamknuto. Tak jsem mu napsal řešení – ať nám zavolá, pustíme ho tam.
Dopis si nepřevezme, řekl bych.
Vzhled domu je finální
Už jsme to odkývali. Takto bude vypadat. Na severu je takový bílý pás, co se mi moc nelíbí, tak to ještě bude trochu jinak, ale to je takzvaný minor cosmetic – tedy detail. Rozhodně tím pro nás práce nekončí, spíš naopak. Aby to bylo podle našich představ, musíme ještě vybrat a použít architekta na interiér. A architekta na zahradu. A vyřešit využití dešťové vody na praní a splachování. A navrhnout kořenovou čističku a vůbec co se šedou vodou. A… je toho ještě celkem dost k vyřešení a k doladění.
Dan je volný
Dan umí vyběhnout ze svého pozemku. Běhá pak po vesnici a některé sousedy tím pěkně štve. Třeba pan Mikolášek se ženou, to jsou velmi příjemní sousedi, nějak moc nenadchává myšlenka, že po nich bude skákat třicetikilové štěňátko zrovna v okamžiku, když vyrazili v nedělním hávu na návštěvu. Ono už je jim přece jen okolo sedmdesátky a tak už v nich není moc takové té skotačivé radosti ze života.
To, že Dan běhá po vesnici nám už dřív říkali, dnes jsem to viděl na vlastní oči. Přijel jsem do Bukoviny, Foukásek se svou konkubínou zrovna šli z domu. Na pozdrav mi odpověděli. Já jsem nejdřív ukázal Můře a Martinovi jakých jsme tam dosáhli pokroku, taky jsem krátce pohovořil o Danovi a o tom, jaký tam má parádní výběh. Pak jsem sbíral ořechy na zahradě (máme jich mraky, kdo chcete, ozvěte se), asi za dvacet minut jsem byl hotový a viděl jsem, jak Dan doráží z ulice na vrata. Chtěl se jít se mnou pozdravit a pohrát si se mnou. Nebo se jen podívat na své původní působiště. Nevím.
Šel jsem dát věci do auta, to už mě obskakoval. Na ulici byl i soused Mikolášek, tak si nás Dan vzal na paškál oba. Pan Mikolášek říkal, že už Foukáskovi nabízel, že mu něco svaří, nebo jinak pomůže s boudou nebo s kotcem. Nevím, jak to dopadlo. Já jsem naopak říkal, že přes naše už se pes zavřít nedá a že Foukásci odcházeli. Mikolášek říkal, že to jistě šli do Újezda do hospody. To je nejbližší hospoda, není tak daleko.
Pak vyšla před dům paní Mikolášková, ta měla vyloženě ze skákajícího psa strach. Zavolal jsem ho k sobě a tak ji nechal na pokoji. Mikoláškovi odešli, já jsem se dobalil a vyrazil jsem. Byla to moc pěkná scénka. Dan běžel před autem a poskakoval kolem a tak mě vyprovodil až na rozcestí. Já jsem jel domů do Hradce, Dan se vrátil domů před naše a Foukáskovo.
Štokáskův amok
V sobotu jsme nejen přesunuli Dana na Stokláskovo. Ještě jsme před domem vyznačili několika kolíky, co je naše. Je to asi třímetrový pás, kde si Štokásek dělá cestu na svoje a parkuje tam automobil. No tak to jsme jeho družce taky řekli, ať s tím přestanou.
V pondělí byly kolíky odstraněny, Štokáskovo auto parkovalo na vjezdu na náš pozemek a uvnitř pozemku, na cestě, byla rozbitá láhev od Štokáskova oblíbeného piva. Ten člověk musí mít nervy na cucy.