Půlmaraton
Letos je nějak módní běžet pražský půlmaraton. Kdekdo se tam chystá, kdekdo trénuje, neboli začal několikrát týdně běhat. Dokonce jsou lidé, naštěstí ne v mém bezprostředním okolí, co si nechali od profíků sestavit tréninkový plán.
Zajímalo mě, co na tom všichni vidí. Nejvíc jsem totiž v životě uběhl tři kilometry. Jednou. V osmé třídě na základní škole. Bylo to strašné. Pak jsem se tomu vždycky vyhnul. Naposledy v životě jsem běžel asi kilometr nebo dva před pěti lety v Praze, před tím asi v přijímači na vojně, to se psal rok 1988.
Když mě něco zajímá, tak to zkusím. Rozhodl jsem se, že nemá cenu zkoušet kratší trati, to bych možná o něco přišel. Vybral jsem cestu z Pardubic domů, vzdálenost zhruba sedí, jede tam vlak. Navíc se mi moc nechtělo běžet celou trať přímo v Hradci nebo v okolí, ještě bych někoho potkal a byl by trapas.
Na celou akci jsem potřeboval, aby o tom nevěděla Jana. Dělala by si starosti a bylo by kolem toho spousta legrace. Zvlášť kdyby z celého slavného půlmaratonu nic nebylo. Taky jsem potřeboval aby nebylo hnusně. Přece jen je leden. Dál jsem potřeboval tretry, občerstvovací stanice, startovní a cílovou čáru, číslo a ostatní propriety maratonu. Tady jsem musel trochu improvizovat a vzpomněl jsem si na poučku, že když mě bude honit četník, taky se nejdřív nepůjdu převléct a přezout. Boty jsem si vzal ty nejpohodlnější co mám – nové zimní polstrované kotníkáče, někdo jim říká pohorky. Ještě mám semišky a jedny mrtvé boty, co už se rozpadly loni, takže volba byla jasná. Zařídil jsem si relativně teplé počasí, proto mi stačila skejťácká mikina se svetrem.
V sobotu byla Jana v Praze, počasí super a tak jsem vyrazil. Do batohu jsem dal tři litry vody, ananasový džus a cestou jsem ještě přikoupil v Tesknu rozinky a íránské datle. A když už jsem v tom obchodě byl, tak i nůž v akci, který jsem si tam vyhlídnul a na který jsem už měl posbírané body. Vlakem je to do Pardubic kousek. Původně jsem počítal s tím, že pojedu na hlavní nádraží, ale cestou jsem si to rozmyslel a vystoupil jsem sice v Pardubicích, ale o zastávku dřív. Vzdálenost byla podobná, ale vyhnul jsem se tomu echt městu. Bohužel mapa byla stará a tak jsem z počátku nenašel potřebnou cestu. Proto jsem musel jít asi kilometr rozmoklým polem. Tam se běžet nemohl. Pak jsem se napojil na cestu, co jsem chtěl, a po ní se dalo běžet až domů.
Samozřejmě že nemám na to, uběhnout na jeden zátah půlmaraton, takže jsem střídal běh s ostrou chůzí. Nikde jsem se nezastavoval a tak cesta ubíhala poměrně rychle. Moje tělo mě dokonale poslouchá, takže vždycky když jsem mu řekl, že má utíkat, tak se rozběhlo. Ale, taky samozřejmě, moje tělo není blbé a proto vždycky počkalo, až se zamyslím, a v tom okamžiku přešlo do chůze. Když mi to došlo, příkaz jsem opakoval a tak se to opakovalo stále do kola. Z počátku jsem běhal poměrně dlouhé úseky, za polovinou už to byla o hodně víc rychlá chůze. Na jídlo a pití jsem nezastavoval.
Taková akce úžasně pročistí hlavu, promyslel jsem spoustu záležitostí a utřídil si nejednu myšlenku. Ke konci už mi ale došla témata a kousek za Vysokou nad Labem už mě to začalo nudit. Říkal jsem si, že bych si mohl něco stopnout na ten kousek, ale zase mi to bylo líto stopovat, to by mohlo vypadat, že jsem to vzdal. Jen jsem to vyhodnotil tak, že stopovat nebudu, zastavilo mi auto a chlapík mi nabídl, že mě sveze. Na to se nedá nic říct, vnímám to jako boží pomoc a té se neprotivím. (Odbočka: ono to tak možná nevypadá, ale jsem věřící.). Odvezl mě asi tři kilometry, na kraj Hradce. Ptal se, co tam dělám, tak jsem mu řekl, že jsem na procházce z Pardubic (zrovna jsem neběžel). Velmi mi záviděl a říkal, že by taky strašně rád šel na výlet. No já nevím, proč nejde.
V Hradci jsem už neběžel. Šel jsem kolem jedné dobré jídelny U dvora a uvědomil jsem si, že se mi doma asi nebude chtít po příchodu vařit a tak jsem si skočil na kachnu se zelím a s knedlíkem. Byla výborná, ale není to dobrý nápad, dát si takové jídlo dřív než na konci cesty. Jednak žaludek nemá náladu na tak těžké jídlo, druhak člověk zchládne a ztuhne. Ale domů už to byly jen asi dva kilometry. Doma jsem si horkou vanu, stejně bych se myl.
Závěr si dělám takový, že jsem rád, že jsem to zkusil. To, že jsem neběžel celou dobu mě nemrzí, ani jsem s tím nepočítal. Znova to zkoušet nějakou dobu nebudu. Možná ještě někdy zkusím celý maraton nebo padesátku. Ujít, ne běžet. Unavený skoro nejsem, občas se nějaký svalík trochu ozve, ale nic to není proti tomu, když někde Vařím. To je úplně jiná liga. Po takovém jednodenním intenzívním vaření třeba prospím i 24 hodin a ani to není dost.
Pohřbí dům starého Berku?
Už se mě na to ptalo víc lidí, tak to zmíním. Někoho zajímalo, jestli to, že budeme mít dům mě změní, zda se stanu konvenčním usazeným chlapíkem, co už nikdy neopustí město nebo práci. Nevím, co bude za rok. Nikdy jsem to nevěděl. Ale jak se tak pozoruji, není ani dům tím tématem, kterému bych se celý oddal, podřídil a kterému bych chtěl sloužit. Dům je především věc. A věci jsou naopak od toho, aby sloužily mě.
Budeme mít dům. Asi. A dům se zahradou jsou dobrou platformou pro kdeco. Mohl bych vyjmenovat spousty činností, které tam plánuji dělat. Většinu už stejně dělám. V Bukovině to to bude pohodlnější, ale něco taky ne. Vlastně to bude jen další nové bydlení. Pro mě jedenácté v pořadí.
Bude to mé poslední bydlení? Nevím. Myslím, že ne. Uvidíme.
S domem se změní také to, že budu dlužit peníze. Už jsem jednou dlužil, koupil jsem si počítač za devítinásobek svého platu a splácel jsem ho asi rok po velmi drsných částkách. Jó to byly časy na univerzitě…
Nyní je to jiné. Půjdeme do splátek, které si budeme moci s přehledem dovolit a vybereme si takový program, abychom tam mohli vkládat i přebytky. Takže případné výpadky příjmu bychom měli ustát v pohodě. Hlavně bude dobré, že budeme mít na to, na co budeme chtít mít – nepojedeme na doraz. Dnes také musíme mít na nájem a na takové ty věci, takže taky žádná větší změna.
A co když se budeme chtít přesunout jinam? No tak se dům prodá. To dnes přece jde udělat v pohodě. A pokud se s Janou rozejdeme, což se asi nestane, tak to snad nějak ustojíme. Dům má svoji hodnotu a ta se dá nějak rozdělit. Moc jsem nad touto variantou nepřemýšlel, ani nebudu – je v tom tolik variant, že to ani nemá cenu dělat předem.
Někdo se ptá na děti. Dům a děti jsou jiná témata, nijak to nespojuji. Dokonce jsem si v první verzi tohoto příspěvku ani nevzpomněl, že to mám zmínit.
Když nad tím tak přemýšlím, myslím, že se s domem vlastně nic nezmění.
Problémy s prostatou – skutečně bylinná léčba
Někdy před rokem jsem psal článek o tom, že už nemám problémy s prostatou. Nemám je dosud, ale měl jsem. Protože je má kdejaký chlap a protože o tom často neví a proto je neřeší, zopakuji základní informace.
Problémy s prostatou trpí jen chlapi. Statistika je neúprosná, někdy po čtyřicítce postihuje asi 30–40% lidí a s věkem toto číslo rapidně roste. Většina důchodců jí trpí. V mém věku už taky není úplně neobvyklá.
Jde o to, že prostatu mají všichni. Chlapi mají moc nebo málo nějakého hormonu nebo čeho a proto se prostata trochu zvětšuje. Močová trubice je tak blbá, že vede jejím středem a tak ji má prostata v hrsti – když zduří, tiskne trubici a tím jí zúžuje. Když pak jde chlapík na malou, musí se močákové svaly hodně snažit, aby vyvolaly takový tlak, aby trubicí aspoň něco prošlo. Ve finále už projde jen nemnoho a v močáku zůstane většina obsahu. Proto takový chlapík chodí na toaletu velmi často a to proto, aby s námahou vyprázdnil třeba dvacet procent moči.
Zvětšená prostata má několik důsledků/symptomů. Měch se vyprázdní jen z části, proto chodíte na toaletu často. Jednou nebo vícekrát za noc. Po hodině cesty v autobuse se kroutíte a modlíte se, aby už jste tam byli. V autě zastavujete u každé druhé pumpy. V hospodě chodíte ze všech nejčastěji. Na záchodě to trvá než začnete a pak jste rychle hotoví. Nebudu si tady třepit konečky prstů, vyplňte si dotazník, ať máte jasno.
Problém je, že potíže nastávají plíživě, několik let se to neznatelně zhoršuje a vy si toho nevšimnete, myslíte si, že je to normální. Já jsem se to dozvěděl náhodně, když jsem si někde přečetl příznaky a zjistil jsem, že všechny sedí.
Co s tím? Všichni ti vykukové na internetu vám poradí, že si máte koupit jejich báječný preparát za pár stovek, jinak půjdete pod kudlu. Jsou to pilulky nebo vodičky a říkají tomu přírodní léčba nebo bylinky. Někdy přírodní extrakt. Musíte hledat o něco déle a zarputileji, abyste zjistili, že nejlepší řešení (pro mě) je vrbovka malokvětá. Prodávají ji v lékárně a sáček s pěti nebo s deseti deky stojí asi třicet korun. Uděláte z něj spousty nálevů a fakt to pomáhá. Já jsem si dělal nálev nebo dva denně a během týdne jsem pozoroval viditelné zlepšení. Dobré je, že jde o bylinkový čaj, takže si nepřipadáte jako marod. Chuť není nijak výrazná, taková normální bylina.
Po asi měsíci každodenního pití se stav upravil na naprosto dostatečný a dokonalý, problémy byly pryč. Teď si ho uvařím když si vzpomenu, tak jednou za měsíc, ale spíš pro to, že mám chuť na bylinkový čaj a to je jeden z nich. Potíže jsem od té doby nepozoroval. A dobré, jsem zdravý. Alespoň v tomto ohledu.
Pokud vás tento článek zaujal nebo vám pomohl a máte tu možnost, zalinkujte ho. Pokud pomůže alespoň jednomu z vašich známých, splní link i článek svůj účel. A nestyďte se, problémy s prostatou jsou stejně nezajímavá témata, jako je třeba zánět slepého střeva a mnohem méně zajímavé, než problémy se štítnou žlázou.
Změna linků *
Změnil jsem formát odkazů (url) jednotlivých článků. Starý formát taky funguje. Vlastně je vám to jedno. Rozdíl a motivace je taková, že to mají raději vyhledávače. Pokud je nějaké slovo v URL, tak mu dá slídič větší váhu. Dal jsem tam název článku.
Jeden z důsledků je, že RSS čtečky označí všechny články jako nepřečtené – pamatují si odkaz a pokud se změní, považují příspěvek za jiný. Je to nepříjemné, ale snad je to naposledy. Pokud jsem něco nedomyslel a algoritmus upravím, u některých starších článku se to stane zase. Budu se snažit tomu vyhnout, ale nic negarantuji.
Boží
Naprosto, totálně ultra boží stránka. Reklamy o ničem. Někdo to ale někdy myslel vážně.
Starý dobrý kabát
Jak jste si asi někteří z vás všimli, mám výborný originální kabát. Je senzační. Budí pozornost a vyvolává reakce. Často mě seznamuje s lidmi. Je velmi praktický, má spoustu vnitřních kapes, dvě z nich jsou dost velké na knihy. Je hodně teplý a má kapuci, co jen tak nepromokne. S opaskem – lanem se dá užít spousta legrace. Kapuce pohodlně unese pět lahváčů. Kapsy dalších deset. Rukávy jsou tak široké, že se jimi dají dávat rozměrné věci do vnitřních kapes. V kabátě se dobře sedí v závějích, je to pohodlné. Hřeje i nohy.
Nechal jsem si ho ušít profesionální švadlenou, je podle mé vize. Vrchní látka měřila šest metrů, podšívka asi taky. Kněz nás oddal 10. listopadu 2001. Toto spojení zapovídalo použití jiného kabátu, nosil jsem ho od té doby denně po všechna chladná období až do neděle.
Kabát zesnul. Postupně jsme společně stárli, já i on. Bude mi bez něj smutno, procházka městem už nebude nikdy taková jako s ním. Ale život jde dál. Byl to dobrý kabát. Prožil svůj život naplno, v harmonii a v bázni boží. Jeho jistě nemine ledové kabátí nebe. Odpočívej v chladu.
To je patos, co? Faktem je, že letos už jsem si ho tak neužíval. Mám spoustu zájmů a jsem nerad, když se diskuze s novými lidmi zdrcne na kabát. Diskuze, co už člověk stokrát prodělal. Permanentní deja vu. Přijdu do obchodu, chci mlíko (nebo prostě něco) a prodavačka ti neřekne, kde mají mlíko, ale ptá se, kde je karneval. Dotazníková slečinka na mě řve přes půl ulice o mnišství jen aby se tě zeptala, u kterého operátora teď jsem. Pobouřené bandy šestnáctek… to vše už tu bylo mockrát. Teď zase něco jiného. Bylo to s kabátem dobré, moc dobré. Ale je to jako s kamarády, když nevznikají nové podněty, kamarádství se stane zvykem a tím se rozplyne.
Souhlas s ohlášením
Tak se to stalo. Sice po Červenáčkovi vzkazovali, že si pro to máme přijet, že nám chybí několik papíru a sice jsme ty papíry nedodali, protože jsme je ještě nezískali, ale souhlas se stavbou máme. Asi to na tom úřadě v Černilově jen tak na lidi zkoušejí, aby si užili byrokracie, ale netrvají na to. Nebo to byl vánoční dárek či silvestrovský šprým, nicméně jsme tam dnes zavolali, abychom zjistili, jak na tom ohlášení je a oni kontrovali, že si máme večer přijet. Už ho máme v ruce.
Tak trochu na úřadě nepostupovali podle zákona co se týče lhůt, ale jen malounko. Pokud do toho nikdo nebude šťourat, tak to bude v pohodě. A on nikdo nemá pro šťourání buď důvod nebo mandát. Stejně by to byly jen problémy pro úředníky. Potvrzení, co se dá, to se z pekla nevydá.
Asi nejdůležitější pro celou záležitost byla má rozhodnost a neprůstřelná víra, že je ohlášení v pořádku. Když se při jeho podávání ptali, jestli tam je všechno, co tam má být, tak jsem jim to velmi sebejistě potvrdil. Taky to v pořádku, díky projektantce z firmy Asting, bylo. Asi rozhodlo i to, že jsem chtěl stavbu ohlásit okamžitě po obdržení projektu, abychom se nezdržovali vyřizováním co-kdyby-ho-chtěli papírů. Prostě to bylo jako na výšce – první termín zkoušky je jen test štěstěny. A teď to vyšlo.
Na oslavu jsme pořídili čokoládičky. Máme je v práci, přijďte si na jednu.
Úroky u bank a doba splácení
Všichni, kdo uvažujete o hypotéce, se zamyslete nad následujícím tvrzením. Je úplně jedno, jaký je úrok. Důležitá je doba splácení a půjčená částka. Zkuste si to v nasimulovat v tomto hypotečním kalkulátoru. Dejte si tam nějakou částku (4 000 000), dobu splácení (20 let) a úrok (5,5), nechte ho to spočítat a zapište si sumu, kterou nakonec zaplatíte. Pak změňte procenta na 5.0. Půl procentního bodu je strašně moc, takové rozdíly v bankách ani nebývají. Zapište si a vraťte úrok na 5.5. Teď zkuste zkrátit dobu splácení tak, aby se to vyrovnalo změně úroku. Nebude to moc, takže když to splatíte o chvilku dřív, rozdíl procent hravě vyrovnáte. Pak zkuste zase měnit půjčenou částku. Pokud si půjčíte jen o málo méně, zase se úrok může jít zahrabat.
Co z toho vyplývá? Je skoro jedno, za kolik vám půjčí. Pokud chcete ušetřit, odpusťte si něco a tak si půjčte méně. A až to budete splácet, také si něco odpusťte a dejte to na splátku.
To je den z hlavních důvodů, proč trvám na možnosti dávat na konto mimořádné splátky. Chci tam dávat co budeme moci, ale nechci nás k tomu zavázat.
A že budou úroky růst? Pche. Stejně všichni odborníci v bankách odhadují, že ne moc. Jinak by při celkem nízkých současných odhadech dlouhodobých fixací přivedli své chlebodárce na buben. Takže ty poplachy o strašném růstu, to bude taky jen takové to, že se z krátkého úseku udělá aproximace na sto let dopředu.
Máme podpis Stalose
V neděli jsme jeli do Bukoviny, ukázat to Corradovi. Zastavili jsme se u Stalose, zazvonili, on přišel, oznámení podepsal. Dokonce když jsme zjistili, že nemáme s sebou tužku, tak skočil pro svou. Pak říkal, že bude potřebovat v pondělí do studny a my jsme mu nechali na den nebo dva otevřenou bránu. Jednání jak má být, v klidu a míru. Uvidíme příště, teď to bylo bez výhrad.
Prasisko 2008
Zde budou uvedeny podrobnosti okolo zabíjačky. Později.