mBank – ad-hoc
Mimochodem, byl jsem už jednou v mBank a to hlavně proto, abych získal seznam dokumentů, které mám přinést. Ten jsem nakonec získal, ale bez podpisu (v jiné bance mi to podepsali, abych měl jistotu, že chtějí jen toto a nic jiného), takže to byl jen cár papíru. Při druhé návštěvě úřednice prohlásila, že se situace hodně mění, takže se seznam potřebných dokumentů může lišit.
Je to ad-hoc banka, ale současně je už zkostnatělá, jako ty ostatní. Podmínky má ale pro nás v tuto chvíli nejlepší, tak jsme ji vybrali. mBank je na trhu nová a vychytala nechuť spousty lidí platit poplatky. Až přijde banka, která nebude arogantní a bude mít služby a portál na mnohem lepší úrovni použitelnosti, naloví spousty dalších klientů. Myslím, že to tady chybí taky moc. Nebo máte někdo báječnou zkušenost s jednoduchostí a intuitivností vaší banky?
mBank – podání žádosti o mHypotéku
Konečně jsme získali všechny podklady pro podání žádosti o mHypotéku a tak jsem se ve čtvrtek vydali podat žádost do Prahy. Do Prahy proto, že ještě nemají moc poboček a tato je nejbližší.
Abych byl upřímný, bylo to strašné. Nevím proč musejí mít banky takové špatné úředníky. Není to po prvé, v Modré pyramidě je to podobná katastrofa.
Základem podání žádosti je vyplnění dvou verzí formulářů. My vyplníme papíry a úřednice stejné informace naklape do počítače. Ani nám to neukáže a nejde o přepis, ale o souběžné vyplňování, takže píšete ta jména matek za svobodna a současně vás soustavně někdo vyrušuje dotazy typu: délka předchozího zaměstnání v měsících nebo zda je zaměstnání, současné bydlení a stavba ve stejné lokalitě. Taky je zajímalo, kolik máme odpracovaných let a jak dlouho žijeme v místě trvalého pobytu. Takové věci fakt běžně nevím, chtělo by se to dobře zamyslet a na to tam prostor nebyl. Tak jsem některé věci odhadl, stejně to nemají jak ověřit.
Úřednice si nás získala tím, že chvíli po začátku přijala hovor a pak se poctivých pět až deset minut s někým vybavovala. Možná takto testují klienty. Na policii takto nechávají uzrát lidi před výslechem. Taky na ní bylo vidět, že z oddělení risku, kam pak zašle naše formuláře, má fakt respekt. Asi ji vždycky plesknou, když jim to vyplní blbě nebo nedodá některý podklad. Bylo třeba velmi těžké ji přesvědčit, že nepotřebujeme potvrzení, že pozemek je stavební, když máme ohlášení. Chápala, že je ohlášení dostateční záruka, ale přesto na tom papíru trvala. Nedali jsme jí ho. Jednak ho nemáme, ale hlavně je třeba neustupovat tupým úředníkům. (Pokud na tom budou trvat, tak jim samozřejmě vynadám a papír jim dám.)
Na konec jsme všechny tištěné papíry podepsali a odešli jsme s holýma rukama – nedostali jsme žádné potvrzení ani kopii žádosti. Tu elektronickou jsme dokonce ani neviděli.
Je libo chodit do sauny?
Našli jsme výbornou saunu, kousek od našeho domu. Je nová a skvělá. Můžete tam chodit s lidem nebo si ji na 2,5 hodiny pronajmout. To se pak vyplatí při šesti lidech, sauna je malá. Několik se nás domluvilo a chodíme jednou za dva až tři týdny v neděli. Není nás moc a tak když někdo nemůže, tak je nás málo a je to dražší. Nechcete se někdo přidat do skupiny lidí, které budeme zvát taky?
Recept: Sekt z černého bezu
Suroviny: 2 velké květy černého bezu, 1,5 litru vosy (pardon, vody), šťáva z poloviny citronu, půl deci octa, 150 g cukru.
Postup: Vše s výjimkou cukru dáme do PET lahve a držíme nezašpuntované v teple místnosti dva dny. Pak to přecedíme přes plátno do jiné lahve, přidáme cukr. Promícháme, aby se rozpustil, zašpuntujeme. Dáme zase do teplé místnosti a počkáme dva měsíce. Pak je to hotové. Lahev by měla být pěkně napěchovaná – jako šampáňo. Na láhev napište dnešní datum a datum o dva měsíce vyšší, jinak si budete za týden nalhávat, že už to tam přece je hrozně dlouho.
Pije se ředěný nebo neředěný, jak to kdo má rád.
Dnes jsem to zašpuntoval. Teď už musím jen čekat.
Dáte si kmínku?
Žamboch měl dobrý nápad. Měl bych dělat likéry. Myšlenka je prostá. Dnes máme k dispozici spousty alkoholu, ale s výjimkou domácí slivky a možná vína z Moravy je to všechno průmyslově vyrobené. Na pivo jsou fabriky, víno se vozí po tankerech z kdejaké tramtárie a tvrdý alkohol je o značkách a o marketingu. Totální nuda.
Začnu dělat alkohol (Ne pálit, použiju kupovaný líh. Na to se necítím.) ve velmi malých sériích. Každá várka bude jedinečná a neopakovatelná i když bude dělána podle tradiční receptury – nebude vznikat v klimaizovaných halách, takže bude hodně záviset na momentálním počasí, podnebí a na tom, jak se mi šmejkne ruka.
Nabízím první ze série mých kořalek – kmínku. Výroba trvá asi dva měsíce, je třeba macerovat jednotlivé součástky. Přijímám objednávky. Podle toho bude série velká. Takže pospěšte si, ať stihnete začátek. Pokud vás zrovna kmínka nezaujala, napište, co vás láká. Myslím ale, že pokud alespoň trochu pijete tvrdý alkohol, že by vám lahvinka kmínky mohla zpestřit život (party). Mám totiž zkušenost, že hodně lidí je až úzkostlivě monogamní, co se týče kořauky, a drobné vytržení by jim prospělo.
Nebo se můžete stát sběrateli mých likérů. První kousky se jistě budou později cenit velmi vysoko. I na vína se chystám, ale s tím se nedá moc dobře začít na jaře.
Pište, uzávěrku vyhlašuji na příští pátek.
Recept: Talián
Suroviny: Na 10 kilo taliánů: 4 kila telecího plecka, 4 kila vepřového laloku bez kůže, 2 kila vepřového ramínka bez kůže, 300 g soli, 2,5 g dusičnanu, 25 g mletého pepře, 10 g zázvoru, 5 g kardamonu, 10 g utřeného česneku.
Postup: Telecí plecko zbavíme chrupavek a šlach. Protočíme je přes desku s otvory 10 mm, přidáme sůl, dusičnan, koření a vymícháme s přidáním až litru a čtvrt vody. Když se telecí maso s vodou spojí, přidáme laloky, nakrájené na centimetrové kostky. Pěkně promícháme.
Ramínko také protočíme přes desku deseti milimetrovou desku. Přidáme, promícháme a narážíme do střev. Vážeme dvojitým uzlíkem na kratší prameny.
Necháme v chladničce 2–3 dny proležet. Poté je vkládáme do vařící vody a zatížíme je policí, aby byly ponořeny. Po chvíli snížíme teplotu na 90 stupňů a vaříme, dokud nejsou měkké (1,5–2 hodiny).
Uvaření taliány buď hned sníme nebo pověsíme, aby vychládly. Pak je dáme do chladničky a co nejdřív sníme.
Vaření na prodej – Žamboch je dokonalý
Před pár dny jsem zveřejnil záměr vařit a výsledky vrhnout mezi známé na trh. Žamboch zareagoval moc pěkně. Má zájem a řekl si, co by ho zajímalo. Jsou to samé zajímavosti, určitě do toho půjdu. Také si řekněte.
Zveřejnil jsem Delikatesy
Jak mnozí víte, knižně jsem vydal kuchařku s názvem Delikatesy. Páté vydání je moc povedené a mám dosud několik kusů k prodeji (sekce obchod).
Dnes jsem zveřejnil recepty z tohoto vydání a založil jsem šesté vydání. To je zatím jen internetové a jde vlastně jen o stránku, kde budu shromažďovat a publikovat nové recepty. Až jich bude dostatek a až budu mít chuť, vydám to knižně. Delikatesy najdete, kde jinde, v sekci jídlo.
Předmluva k šestému, internetovému vydání
Už mě zase začalo vaření bavit. A asi se trochu chystám i napsat nějaké recepty. To je důvod, proč obnovuji tradici vydávání Delikates. Dnes je jiná doba, doba dynamických dokumentů. Takže sice vydávám šesté vydání, ale v tomto okamžiku v něm nejsou žádné nové recepty. Budu je doplňovat jak mi to přijde.
Dnes mě zajímají hlavně dvě témata. (Pro ty co mě neznají: nic to neznamená.) Prvním je zabíjačka. Už jsem jich několik absolvoval a inicioval. Vždy s řezníkem, pracuji na tom, aby na příští nebyl řezník potřeba. Sehnal jsem si literaturu, znám lidi, co mají zkušenosti i nářadí, mám odhodlání a na poslední zabíjačce jsem s tímto záměrem řezníka sledoval. Půjdu do toho, to je jasné. Otázka je jen, kdy to nastane.
Druhým tématem jsou plané rostliny. S tím jsem už loni začal a bylo to moc dobré. Určitě budu pokračovat. Nebojte se toho, z počátku to vypadá neobvykle, ale je to normální jíst šťovík nebo jetel. Přijde mi to normálnější, než jíst banán nebo jahodu z Izraele. Třeba mrkev nebo svíčková jsou dobré věci, ale už je znám. Naopak je hodně rostlin okolo nás, co jsem ještě nejedl ani jednou. A možná ani nikdo z vás (kromě osvícené Květičky, ovšem).
Mám nyní Příručku jak přežít. Jsou tam zbytečné rady, jak ulovit anakondu nebo opici, ale je tam i poměrně dlouhá kapitola o jedlých rostlinách, ale i o hmyzu. Seznamy rozšířených jedlých druhů i s doporučenou přípravou. Máte se na co těšit. Už loni jsem v Bukovině pokukoval po šnecích. Je jich tam dost. I brouci se jistě najdou…
Recepty v této sekci budou přibývat. Páté vydání vyšlo knižně. Jde o velmi zdařilou publikaci, říkají fanoušci. Při přepisu do webu muselo být odstraněno mnoho vychytávek, je to taková suchá varianta. Pokud máte zájem o výtisk, napište mi, ještě jich pár k prodeji mám. Hodí se jako dárek nebo jako beletrie. Na zátop. Jako podestýlka pro myši…
Dobrou chuť přeje Berka
Vaření pro prodej
Uvažuji o jednom projektu, co by se mi celkem dost líbil. Jak jistě tušíte, baví mě vaření. Rád vařím poctivě, takže masová jídla jsou z masa, uzené je uzené, zelenina je pokud možno čerstvá a lokální, recepty jsou neošizené a podobně.
Problém nastává, když je nějaká sezóna. Příklad: zrají švestky. Mám chuť udělat strašně moc povidel a taky jich hodně udělám. Jenže se musím krotit a stejně je pak spotřebováváme několik let. Víc by mě bavilo sice udělat hodně povidel, ale mít jich doma jen kolik rozumně spotřebujeme. Povidla jsou to kvalitní, dělaná podle tradiční receptury. Bez všech těch konzervantů a barviv a podobně. Prostě povidla, jak je znáte od babičky.
Dosud to fungovalo tak, že jsem povidla rozdal nebo jsem je skladnil a spotřebovával několik let. Teď bych je chtěl začít prodávat.
Problém je možné chápat i z druhé strany. Když jsem žil v Praze, měl jsem to přesně naopak. Chtěl jsem povidla, ale protože švestky bývaly jen z Jihoafrické Repliky nebo z Indie a protože byly dostupné prakticky celý rok, nikdy jsem si povidla neudělal. A taky poctivá povidla nešla sehnat. Ve všech bylo deklarováno jen pár procent ovoce a to navíc v překladu znamená, že část byly švestky a zbytek jablka. Plus povinné barvivo, aromata, glutamany a podobné radosti. Kdybych dosud bydlel v Praze, tak bych tuto mou nabídku uvítal.
Podotýkám, že příklad s povidly není aktuální, stejně bych mohl psát o třešňové marmeládě, uzenému sýru, nakládané dýni, uzeném masu, tlačence, klobásách, sušených bylinkách na čaje, meruňkovém čatní, jahodové marmeládě, játrové paštice, hořčici…
Až začne na jaře kde co růst, pustím se do tohoto projektu. Tedy pokud bude zájem. Prosím, podpořte ho tím, že mi napíšete, zda máte potenciální zájem ode mě odebírat mé přebytky. A také co by vás nejvíc lákalo (uzené, skopové, džemy, zavařeniny, nakládané ryby…). Ceny budou rozumné, kvalita maximální. K ničemu vás to nezavazuje, vždy na Berkintoshi předem ohlásím svůj záměr a vy do toho půjdete nebo ne. K tomu, abyste mi napsali mail, stačí, když stisknete takovou tu malou obálku pod článkem.