Neohlášené návštěvy
Včera bylo pěkné počasí. Možná je to letos naposled. Dělali jsme něco s Janou na zahradě, ale spíš jsme si užívali sluníčka.
Nikdo nebyl ohlášený, přesto se odpoledne stavili rodiče ženy mého bráchy i s babičkou (ano mám bráchu). Jen tak jeli na výlet, podívat se na náš dům. Byli u nás chvilku. Mezitím přijel kolega Míla, jen jel na kole kolem, hledá poklady. Když už rodiče ženy… odjížděli, přijela Můra s Martinem. Jen se tak stavili. Po krátké návštěvě se brali k odchodu a v tom přijel kolega a soused Chechtáček. Před týdnem se vrátil z dovolené a tak nám to chtěl povyprávět a podívat se na dům.
To je úžasné, dnes už se to moc nevidí, že by se někdo stavil jen tak. Většinou je to na složitá domlouvání, mobilování, posouvání… Taky už se jen tak na blind za nikým nevydávám. Když nad tím tak přemýšlím, je to proto, že lidé okolo mě (i já) mají často spousty aktivit a není jednoduché vystihnout, kdy je vhodná doba.
Je to přece jen svět našich rodičů a prarodičů, kde by se dalo předpokládat, že večer a přes víkend budou doma a návštěva bude příjemným zpestřením. Lidé okolo mě často mají vyplněný den kde čím. O to víc potěší taková náhodná návštěva, pokud se vyvede.
Stavte se i vy jen tak. Taky se o to budu snažit.
Sklizeň Podzim 2008
V těchto dnech sklízíme sousedova jablka, budeme je moštovat. Je jich hodně. Sháníme jakékoliv množství skleněných lahví od minerálek. Jestli nějaké máte, rádi je od vás koupíme. Nabídka platí dlouhodobě.
Dozrávají nám vlašské ořechy. Kdo máte zájem o čerstvé výborné ořechy a nemáte vlastní zdroje, stavte se. Ale myslete na to, že sezona je velmi krátká.
Natrhal jsem šípky, taky vyrazte.
Dostali jsme gigantickou enormní dýni. V listopadu čekejte dýňovou zabíjačku. Kdo máte zájem se zúčastnit, ozvěte se.
Třídní sraz se základkou
Minulý víkend jsme měli třídní sraz ze základní školy. Po 24 letech. Byla to náhoda jako blázen, ve Světlé Hoře jsem přibližně dvakrát za rok a když už tam jsem, nechodím moc ven. Zrovna jsme tam byli a já jsem jedinkrát vyšel, šli jsme se podívat mamě na zahradu. Na chodbě mě oslovila jakási neznámá paní, rovnou mi tykala a ptala se, jestli jdu na sraz. Nakonec z ní vylezlo, že sraz začíná za hodinu a že mě asi někdo nepozval, přestože to slíbil. Rád jsem tam zašel.
Ufff, to je síla, vidět někoho po 24 letech, koho jste viděli naposledy jako děcko. Nejdřív jsem nikoho nepoznal až na asi dva výrazné týpky. Po chvíli ale někteří udělali nějaký pohyb nebo grimasu, který je prozradila. To je zajímavé, jak něco z charakteru lidem zůstane celý život.
Zaujalo mě, jak se ti lidi, co jsou teď skoro třikrát tak staří než naposledy, většinou nezměnili. Tam, kde byli v hierarchii školní třídy kdysi, jsou dnes v rámci vesnice a zaměstnání. Pasívní spolužáci zůstali pasívní, kdo byl chytrý, je dnes taky, kdo hodně mluvil, hodně mluví, samotáři zůstali samotáři, chudinky chudinkami a tak dál.
Tři lidé máme vysokou, málo kdo střední. (Stejní) Tři lidé žijeme za hranicemi okresu (možná je to ale tím, že pozvali jen ty, o kom věděli, kde bydlí, tedy hlavně místní).
Je to hodně znát, že je to chudý a nerozvinutý kraj, bylo tam dost dělníků (práce na pásu, stahování dřeva koňmi, řidič, co jezdí patnáctky…)
Dost mě zaujalo, že jsme tam byli dva lidé, co (mají výšku a) dosud nemají děti. To by bylo v pohodě, ale věk těch “dětí” mě šokoval. Hodně z nich už bylo na střední škole, někteří ji už měli za sebou. Často padaly cifry 16, 17, 18, 20. Fakt jsem si připadal jak marťan, když jsem se snažil jim vysvětlit, že mám zajímavý život a že se ještě neplánuji usadit. Oni ho už de facto mají za sebou. Za chvíli už se začnou těšit na vnoučky. Jedna spolužačka, moje vrstevnice, už je babičkou!!! A prý čeká miminko. S ní jsem se nestihl pobavit, brzo odešla.
Slávka je těžkou alkoholičkou. Nikdy jsem se s nikým takovým nebavil, tak mě to chvíli bavilo. Je velice zahleděná do minulosti, ze školy si pamatuje spousty detailů, asi je její současný život o ničem. Prý (říkali jiní) má muže, co je žárlivý, pije podobně a je agresívní. Nic pěkného, takové setkání.
Byli tam i zajímaví lidé a setkání. Starosta vedlejší obce, původně vyučený a zavalený horník. Bylo na něm vidět, že je to poctivý chlap a že má svou ves rád. Jana, která má vysokou, lékařskou a je makrobiotička (také se moc na setkání nehodila, jako já (a jako já se moc nehodila ani na základku)), Dáša, co byla už na základce inteligentní…
Nebo mě zaujala Bláža. Ta má obskurní manželství, kdy muž vydělává osmým rokem v Americe a posílá peníze domů. Bláža od tří hodin roznáší noviny, chodí spát asi v deset. Peče dorty a sladkosti na zakázku, podle jejího popisu je dělá velmi profesionálně, často peče na svatby a podobně. Zaujalo mě její řešení toho, že její třináctiletý syn začal kouřit. Nedává mu peníze a kupuje mu cigarety. Kdyby mu je nekupovala a nedala mu peníze, začal by krást nebo somrovat. Když mu peníze dá, mohl koupit i tvrdší drogy. Navíc se s ním o tom může bavit a ví, na čem je. Vlastně nevím, co bych dělal na jejím místě.
Bylo to zvláštní posezení. Ti lidi jsou tak staří. Většinou, pár jich bylo v mém věku. A hodně z nich bylo nebývale otevřených, myslím, že je to rys setkání spolužáků.
Nakonec jsem většinu spolužáků poznal.
Kupte Canon 350D – Prodáno
E-cigareta – cígo bez kouře
Cígo bez kouře. To mi přijde jako moc dobrá věc. Dostanete nikotin, ale bez všech těch rizik, smradu a asi i pokažené chuti.
Kdybych byl kuřákem, určitě bych do toho šel, jednak bych byl zajímavý a jednak by mi to nabídlo z cigarety to zajímavé, bez negativ klasických cigaret.
Nemáte e-cigaretu někdo? Rád bych ji zkusil.
Je zima
Je zima, choďte do sauny. A dávejte si dlouhé horké vany. A asi i ten burčák.
Nový foťák
Mám nový foťák Canon 450 D, ten původní byl skvělý, ale chci fotit pro jednu fotobanku, tam chtějí nejmíň 8,5 MPx a on měl jen 8 MPx. Nový má 12,2 MPx, to už bude stačit na cokoliv.
Bohužel mi Aperture (software pro práci s fotkami od Apple) nebere fotky v RAW formátu tohoto foťáku. Hledal jsem, jak problém vyřešit. A jediné řešení, které existuje a je dobré, je upgrade operačního systému!!! Mám Tigera a potřebuji Leoška (Leopard). To je neuvěřitelné. Kvůli podpoře nějakého jednoho nového formátu foťáku musím upgradovat operační systém. Jsem z toho hotový. A pak mějte legální software, když jediný důvod pro jeho koupi je něčí tupost.
Chudáci s RSS
Když jsem byl mladší, RSS neexistovalo. Zato byly populární diskuzní skupiny. Fungovalo to tak, že jste se přihlásili a začaly vám chodit maily od všech ostatních přihlášených. Vždy, když mě nějaké téma zaujalo, přihlásil jsem se do příslušné diskuzní skupiny a pak jsem četl, co jiní píší.
Ve finále mi chodily desítky dopisů denně. Stačilo je rychle projít a podle názvu odstranit ty, které mě nezaujaly a přečíst si ty dva slibné. Problém nastal, pokud jsem se k tomu několik dní nedostal. To pak už byly stovky mailů, čekající na probrání. Vyhodil jsem ty nezajímavé, ale zůstalo mi tam celkem dost těch, které chci později projít důkladně. Na chvíli jsem to odložil a tak to rostlo.
Nakonec bylo nutné udělat rázný řez a vše vymazat / projít a slíbit si, že příště to nenechám takto narůst. Během krátké doby se situace opakovala. Postupně mi docházelo, že budu muset redukovat i diskuzní skupiny a brát jen ty opravdu nejzajímavější. Bylo to těžké, ale byla to jediná cesta, jak se dostat ze zavalenosti zprávami. Ale stále to bylo takové, že se na mě valily zprávy a já jsem měl povinnost je nějak projí a vytřídit.
Postupem času jsem přišel na to, že je lepší, když se nenechám zprávami bombardovat, ale že je budu vyhledávat, až je budu potřebovat. Odhlásil jsem se ze zbývajících diskuzí (už je to pár let) a teď mám klid na práci. Nějakým tématem se zabývám, až je třeba nebo chuť.
Nedávno jsem se dočetl, že dva mí známí mají 2408 a 6116 nepřečtených RSS. Vzpomněl jsem si na sebe. Snad se také časem dopracují k redukci takové zátěže. Na tom je totiž nejhorší, že pak budou mít na každou zprávu desetiny sekundy a ty, které budou vyžadovat nějakou delší reakci, prostě hodí k ledu.
Že bych zrušil RSS na Berkintoshi a udělal ho jen pro lidi, co jsou ochotni a schopni se zastavit a dát nějakému podnětu minuty nebo desítky minut? Asi ne, jsou i jiné skupiny lidí, co používají RSS a jsou rozumní. Alespoň ty zavalené chudáky zavalence polituji.
Jak to mám s Ramadánem
Ramadán jsem držel pět pracovních dní, nakonec to bylo v pohodě, tělo si zvyklo. Ale přece jen jsem se rozhodl, že víkend vynechám. Je dobré si víkend užít, vařit s jíst dle libosti. Další týden jsem měl fakt hodně práce a hlavně dvě důležité prezentace, kterým jsem chtěl dát maximum. Ramadán by mi ubral, sice trochu, ale přece kus energie a vitality. Proto jsem pak už nezačal.
Hlavně jsem ale zjistil, že jsem za těch pár dní zhubl dvě kila. Chci hubnout, ale postupně. Ne rychle. A dvě kila za týden, to je fofr. Takže jsem to přerušil do odvolání a někdy brzy (začátek října) si zase hodím další týden. To je plán.
Jana se podruhé stala mistryní republiky
Jana v dětství závodně sportovala atletiku. A byla dobrá. Měla krabici medailí, než ji hodila do kontejneru. Jednou dokonce vyhrála mistrovství republiky a tak se stala mistryní Československa.
Tuto sobotu se Jana opět zúčastnila mistrovství republiky, tentokrát na Aqua Skipperu V hlavní kategorii byla na výborném třetím místě. A vytrvalostní kategorii vyhrála. Je tedy mistryní republiky, tentokrát české.
Gratuluji a jsem na ni hrdý.