Travian
Objevil jsem super hru. Je dost známá, takže o ní možná víte. Narazil jsem na ni náhodně i když mi o ní už někdo dřív říkal.
Na Travianu je zajímavé, že je to hra v reálném čase, trvá asi 300 dní a soupeři jsou lidé. Máte vybudovat dostatečně dobrou vesnici jako surovinovou základnu, založit dobré vojsko, dohodnout si aliance a nakonec postavit super div světa. Tím hra končí.
Ještě nikdy jsem nehrál takovouto dlouhou hru. Nejvíc mě na ní baví, že se nedá hrát intenzivně, je tam dost prostoru na promýšlení strategie a taktiky. Třeba teď čekám asi dvě hodiny, než mi vytěží dost hlíny, abych mohl rozšířit kamenolom. Pak budu čekat asi do rána na jiné zdroje, které potřebuji na něco jiného — není to hra pro zbrklíky.
Taky se mi líbí, že je tam možné a nutné vymyslet různé strategie. Zajímavé je, že jsou všichni v konkurenci a přitom je výhodné zakládat aliance.
Možná na to zanevřu, ale zatím to vypadá, že by mě to mohlo bavit. Jestli se někdo chcete přidat, přihlaste se na server travian.cz . Budu rád, když budete poblíž a řeknete mi o tom. Já jsem na serveru 8 (dá vám na výběr), v sektoru jihozápadním.
Toto je úplně jiný případ, než last.fm nebo jaiku. Tady by mě bavilo, kdyby tu byli reální lidé, které znám.
Last.fm – pro mě nic než rádio
Asi jsem několik známých nechtěně naštval. Publikoval jsem článek o rádiu Last.fm, psal jsem, že to rádio rád poslouchám. Několik čtenářů Berkintoshe ho začalo poslouchat, podobný typ rádií dosud neznali.
Někteří mí kamarádi se zaregistrovali a poslali mi žádost o propojení. Pak bychom mohli sdílet hudbu, posílat si skladby, komunikovat a podobně. Podíval jsem se na písně, které poslouchají a zjistil jsem, že z jejich písní a autorů nikoho neznám a neposlouchám. Také jsem si uvědomil, že jsme se o hudbě nikdy pořádně nebavili, nejspíš proto, že jsme to někdy nakousli a nenašli jsme moc společnou řeč. Naše vztahy se netočí kolem hudby a pro mě je hudba relativně málo důležitá.
Navíc beru Last.fm jako rádio a hudbu poslouchám většinou jako dobrý špunt do uší. Last.fm pro mě není komunita a po pravdě řečeno, když jsem kamarádovi Rachkovi o Last.fm říkal, a on v tom komunitu hned viděl, byla to pro mě novinka, pohled, který mě ani nenapadl.
Kdybych zjistil, že je někdo s hudbou na stejné vlně, jako já, asi bych spojení akceptoval, takto jsem ho po několika dnech špekulací nepřijal. Pardon kamarádi, které to urazilo. Ještě se vás na živo zeptám a klidně se napojím. Ale aktivní asi moc nebudu.
Portfolio – Fotografie jídla
Toto je ukázka mých fotografií jídla. Fotografie tvořím sám, vybírám recept i suroviny, vařím, aranžuji, fotím ve svém ateliéru. Fotím na zakázku. Nejen jídlo, ale například i produktovou fotografii. Pro více informací mne kontaktujte.
Vaření v hospodě
Dnes byl v Bukovině poslední letošní hon. A myslivci se pak sešli v naší hospodě. Na jídlo si předem objednali řízky s bramborem. Asi třicet porcí. Hospodský Standa s Alenou se toho trochu lekli, protože když přijde najednou do hospody taková banda lidí, tak je to frmol i bez jídla. Navíc asi pro tolik lidí ještě nevařili, tak z toho měli lehké obavy. Nabídli jsme jim, že jim s vařením pomůžeme.
Jana včera udělala dva výborné zákusky a dnes šla na volejbal. Já jsem se dnes s hospodskou, Alenou, chopil smažení a vaření brambor. Pohodička, brambory už byly oškrábané a tak stačilo pod nimi zapnout plyn. A na třech pánvích se smažily řízky, což je pohoda. Nachystal jsem věci na servírování a když přišli první hosté, tak jsem na rychlo přichystal asi deset porcí. Pak to šlo postupně a v klidu.
Celkově to bylo dost nenáročné, ale Standovi to pomohlo. Už jsme se domlouvali, že někdy příště to zopakujeme. Možná na silvestra.
Kuchyni jsem samozřejmě omrkl a líbí se mi. Představoval jsem si, že bychom si mohli někdy hospodu i s kuchyní rezervovat a udělat tam akci. Třeba zabíjačku. Nebo cokoliv jiného.
Pitka
Ve čtvrtek jsem byl po letech na pitce. Svolal ji Dam, kolega z práce. Byl tam i Řádek, co se přistěhoval z Olomoucké pobočky, kde se zatím ještě pije intenzivně. Řádek rád machruje, že na olomoucké pijáky nikdo nemá, že se v Hradci nedá zapařit. Pak tam byl výrostek. Ten hlásil, že se mě pokusí opít. Dál přišel Riki, který ráno daroval po prvé v životě krev. A Miro.
Pro mě to byla první pitka po asi deseti letech. Po tu dobu jsem abstinoval nebo pil velmi málo, protože jsem míval hrozné kocoviny už po velmi malém množství vypitého alkoholu. Nyní je to zase dobré, myslím, že na to měly vliv dvě změny – přestal jsem být závislý na čaji, už nepotřebuji denně dvě konvičky silného nálevu. A také jsem si vyřešil problémy s prostatou. Alkohol tedy už pít můžu, otázkou je, jestli chci. Pitku jsem bral tak turisticky, jako rozptýlení.
Co mě překvapilo bylo to, že se za těch deset let svět pitek nikam neposunul, že lidé dělají stejné chyby stále dokola. Rozjezd byl pomalý, pivko a jídlo. Dal jsem si hovězí guláš s chlebem, dobře jsem se najedl. Ostatní si dali většinou malý nakládaný hermelín nebo něco podobného, přestože jsme asi byli všichni vyhladovělí z práce.
Zakázali jsme si mluvit o práci, kdo zmíní cokoliv z IT, platí rundu malých panáků. Jsme kolegové z IT firmy, takže jsme velmi rychle měli každý na sobě jednu nebo dvě rundy. Když jsem viděl, že pojedeme v panácích, rozhodl jsem se opustit pivo a dát se do kofol. Míchání není dobré. Nejdřív šly rumy, ale brzy následovaly fernety pro ty, kdo rum neradi. Za chvíli jsme to vychytali a abychom se nemuseli dohadovat, kolik čeho, vzali jsme vždy rundu rumu a rundu fernetu současně.
Po nějaké době Miro a Riki šli na vlak, pokračovali jsme ve čtyřech. Oni piva a panáky, já jsem systematicky zahušťoval kofolu. Někdo i cigára.
Abychom si to zpestřili, Dam vymyslel, že budeme pít panáky po dvou. Panák rumu a panák zelené, kopnout najednou. Několikrát to proběhlo. Vzpomněl jsem na zebru, ta se taky ujala. Do velkého panáka nalejete opatrně rum, griotku a zelenou, takže tam máte tři vrstvy… No a tak jsme trávili večer.
Ke konci už se tam vyvádělo celkem dost přes míru slušnosti, někdo se válel po stolech, někdo se zamiloval do hadry na nádobí, Řádek málem přišel o copánek, vyjednávalo se o jedení exkrementů, pití se rozlévalo po stole, zahazovaly se peníze (pak se zase sbíraly a utrácely za další panáky), někteří dokonce jaikovali… zkrátka, užili jsme si to.
Protože jsem se dobře najedl a nemíchal jsem to s pivem, tedy dodržoval jsem dobrou životosprávu, nemám okno a ráno jsem byl jen ospalý a unavený, ale nejméně dva lidé mají solidní okno a celý následující den “nebyli úplně fit.” A pak, že se v Hradci nedá s kolegy zapařit.
Co si z pitky po deseti letech odnáším? Zajímavé to bylo, což o to. Dobré rozptýlení po náročném týdnu. Ale je dost jiných zajímavých činností, které mě uspokojují víc. Dost mi vadilo, že se v té hospodě kouřilo. Hlavně jsem ale rád, že se definitivně potvrdilo, že hrozné kocoviny jsou pryč, před pár lety bych ji měl nejméně dva dny a to takovou, že by to bolelo víc než zuby.
Střecha
Střecha sice není hotová, ale už nám neprší do domu a to, co bude zevnitř vidět, už tam je. Fotky jsou dnešní.
Super rádio Last.fm
Už delší dobu poslouchám internetové rádio Last.fm. Je super, hlavně v tom, že zadáte vaši oblíbenou skupinu nebo zpěváka a ono to hraje vše, co se tomu podobá. A tak narazíte na nové věci, které byste jinak neobjevili. Tam jsem objevil famózní skupiny Rasputina a The Dresden Dolls.
Já to jen poslouchám, ale je tam komunita posluchačů. Takže jestliže jste takoví ti nerdi, co máte hlavně kamarády jen přes internet, zapojte se, sdílejte, komunikujte, lanařte kamarády, tvořte si nové… Mě tam najdete pod jménem BerkaThe, pokud vás to zajímá.
Sranda za půl druhé miliardy
V tomto článku jsem se dočetl, že nějaká soutěž stojí půl druhé miliardy korun mě a mě podobné týpky (poplatníky). Nejdřív jsem byl užaslý, že je možné dát takové hrozné prachy do lyžování, když lyže a výstroj si všichni přivezou s sebou. Možná jsem retard a zaostalec, ale mě miliarda furt přijde jako fakt velkej ranec prachů. A takhle je vyhodit oknem za týdenní lyžovačku jako kravina.
Pak mě nakrklo, že ten ranec stát vyrazí ze mě. Ale na štěstí jsem si hned spočítal, na kolik to přijde mě. Na ani ne dvě kila.
A pak jsem se uklidnil a řekl jsem si, že tak co, no tak bóže, tak to, dal jsem dvě kila státu na pořádnou kalbu. Ať si to stát užije.
Jak jsem dělal satana
Předem musím říct, že jsem zklamal očekávání. I sám jsem zklamaný. Nemám s oslavou Mikuláše zkušenosti, takovýmto pohanským (kdo to kdy viděl, aby si svatý s sebou bral na pomoc satana) svátkům se vyhýbám a s dětským světem se také míjím. Bohužel jsem z organizátorky nedostal pořádné zadání a vše bylo takové ad-hoc. Přestože jsem na to upozorňoval, stále se předpokládalo, že takové věci prostě vím. Čekalo se ode mě, že děti všechny do jednoho postraším tak, že si to zapamatují do konce života. Vypadalo to, že role Mikuláše a anděla nikoho až tak moc nezajímala, hlavně děcka vystresovat tak, aby jim stačilo pohrozit čertem a daly by pokoj. Někdy to tak nevypadá, ale stresování lidí, byť jsou to jen malá děcka, mi je odporné. Takovouto roli bych nepřijal.
Mikuláš je podle všeho (kupodivu) postavený na postavě Mikuláše, který vše řídí a rozhoduje. Čert a anděl jsou doplňkové postavy. U nás dělal Mikuláše hoch, co měl problémy s oblečením a s těmi věcmi, které měl v rukou. Nevýrazný hlas a vousy s funkcí roušky zařídily, že ho nebylo slyšet. K tomu se přidaly zmatky s tím, koho nyní vyvolávat (podle balíčků od rodičů) a jak dohledat jeho hříchy (papírky v Knize hříchů, v bílých rukavicích se to moc nedařilo). Velmi rychle se vše změnilo na to, že se lidé v hospodě bavili po svém a s každým dítětem/rodičem jsme mluvili individuálně. Mě to takto přišlo dobré, dospělí se také zpovídají ze svých hříchů individuálně, beze svědků.
Organizátoři si to asi spíš představovali jako show, to by ovšem museli získat dominantního Mikuláše, co to s dětmi umí. Nejlépe pedagoga nebo pedofila. Vypadá to, že na Mikuláše bylo jediné kritérium – výška. Na anděla nevím, možná pohlaví. A na čerta snad nic. Podle toho to vypadalo.
Na druhou stranu, díky organizátorům to vůbec proběhlo a to je třeba ocenit. A myslím, že se to mnoha lidem líbilo. Nevím, kolik lidí jim poděkovalo. Snad dost.
Zajímal by mě názor bukováků, kdyžtak ho dolů připište.
Recept – Lahůdkový bažant
Bažanta dostatečně osolíme z venku i zevnitř. Protáhneme ho klínky špeku. Dvě hrszi mandlí posekáme společně se třemi mrkvemi a se čtvrtkou většího celeru. Zeleninou a kousky špeku plníme bažanta. Bažanta vložíme do pekáčku, kam přidáme zbylou zeleninu a na hrubo nasekané další tři mrkve a další čtvrtku celeru. Posypeme hrubě mletým pepřem, jalovcem a koriandrem, trochu podlijeme, ptáka poklademe plátky špeku a pečeme do měkka.
Teď jsem úplně přejedený něčeho jiného, ale pořád se mi při psaní sbíhají sliny. Bylo by dobré přejet zase nějakého bažanta. Po pravdě řečeno, s králíkem, zajícem nebo s jakýkoliv jiným masem by to mohlo být také žužózní.