Festival Holi
Hinduisté slaví zajímavě jaro. Uspořádají festival barev. Samozřejmě u toho i tančí. Myslím, že bychom to měli utajit před lidmi z dokumentace, nebo to brzo někomu zorganizují k narozeninám.
Vytvořím kuchařku – plané rostliny
Rozhodl jsem se, že letošní rok zasvětím vytvoření dalšího dílu Delikates. Tématem budou plané rostliny a jídla z nich.
Tentokrát to pojmu úplně jinak. Bude barevná, s velkými fotkami jednotlivých jídel. Budu na ní pracovat celý rok, recepty budou přibývat podle dostupných surovin – planých rostlin. Uvažuji i o tom, že by samotná kuchařka byly jen desky a ty by si člověk doplňoval podle potřeby jednotlivými listy.
Kuchařka míří pod vánoční stromky příbuzných a známých, ale když ji bude někdo chtít vydat ve větším nákladu a postarat se o všechen ten mumraj okolo, nebudu se bránit.
Zítra zabiju několik lidí
Tak už i tato věta někde v internetové diskuzi může být trestná. Svět je tak divnej.
Za komunistů byla spousta knížek tak zvaně na indexu, prakticky byly zakázány. Vtipné bylo, že tento seznam nikdy nikdo nepublikoval a že se seznam v čase různě obměňoval. Dnes jsou už dokonce zakázané jednotlivé výroky. A které to jsou, to aby taky asi nikdy nikdo nezveřejnil. Svět je tak divnej.
Ještě k těm týpkům, co někde vystřílí několik lidí ve škole. Je to hrozné divadlo a sláva nesmírná. Kdyby nechtěl budit pozornost, tak je přejede autem a nikdo z jiného okresu by se nic nedozvěděl. Na silnici je to normálka. Bohužel. Svět je tak divnej.
Uvažuji o Open University
Dozvěděl jsem se o Open University a dost mě to zaujalo. Myslel jsem si, že zahraniční školy jsou šíleně drahé. Tato není, pětileté studium může vyjít třeba na stovku nebo tak nějak. Studuje se doma, je to škola na dálku. Je možné si vybrat prakticky jakékoliv předměty, třeba nakombinovat tvůrčí psaní, management, historii a matematiku. To by se mi líbilo. Vše je variabilní, to mi vyhovuje.
Zatím si o tom jen čtu, ale kdo ví, kdy dostanu potřebu se zase něco nového doučit. Zajímaly by mě vaše názory a případně zkušenosti.
Nechoďte do parku, je to tam vostrý
To je mega mrtě hustý. Toto taky.
Objednal jsem si nehumánní GPS do auta
V autě většinou mám GPS. Říkají jí Jana. Je to úplně skvělá GPS, naviguje bez chyby a má spousty dalších funkcí. Problém nastane, když ji nemám s sebou. To je pak o nervy, při řízení stěží stíhám dělat ještě něco jiného a navigace je pak pro mě skutečná výzva. Je to něco jako potápění bez šnorchlu nebo přístroje – podívat se do mapy (nádech) a vyrazit (potopit se). Po chvíli dojde kyslík a tak se vynořím a postup opakuji.
Nedávno jsem se měl pomotat v sousedních vesnicích, ve sněhu a ve tmě a s málo podrobnou mapou. Výsledek byl, že jsem nechal Janu trčet celou věčnost na mraze. To nepotěší.
A tak jsem dal pár kaček do toho, abych jednou za několik měsíců dojel bez stresu přímo na místo. Uvidíme, jestli to bude fungovat, ale asi by mělo. Je dobré používat nástroje tam, kde nám něco nejde nebo kde se nechceme angažovat. Už se těším, až přijde.
Moje škola to zabalila
Před pár lety jsem absolvoval roční školu ineraktivního designu, Institut digitálních médií. Moc dobrá škola. Hlavně v tom, že nikdy neslevila z kvality a z nároků. Tím si udělala velmi dobré jméno a zájemců o studium bylo rok od roku víc. Bohužel škola není software, takže čím je víc zájemců, tím více jich je nutno odmítnout. Neslevování mělo za následek, že přestože školené nebylo malé, zisk byl minimální, nebo to ani nebyl úplně zisk. K tomu se přidaly i další potíže a výsledek je ten, že Radka školu zabalila.
Důvody úplně chápu, ale přesto mě to mrzí. Na druhou stranu mě to těší.
Kdysi dřív jsem totiž zažil jinou školu, úžasnou Slezskou univerzitu, kterou jsem začal navštěvovat rok po jejím založení. Všechno bylo krásné a nové, lidé byli plní entuziazmu a bylo to celé super. Ale jak léta šla, elán došel, stalo se to rutinou, začalo se politikařit a hrát na jistoty a škola šla úrovní do kytek (jak se říká, nasadila laťku tak vysoko, že ji nikdo nepodleze). Teď je to provinční fabrika na diplomy. Prožil jsem tam studiem a prací pěkných devět let, ale ke konci už to bylo hodně moc špatné.
Downtime Berkintoshe
Berkintosh byl několik hodin mimo provoz. Někde u partnera mého providera odešel zdroj elektřiny a tak nebylo možné. Podrobnosti jsou tady.
To je zajímavé, jak je rychlá doba a jak jsou lidé naší civilizace závislí na drobnostech. Tak jsem si představoval, co by se stalo, kdyby můj provider ze dne na den zkrachoval a vypnul servery. To dnes asi není až tak úplně nemožné. Najednou by nebyl Berkintosh, já bych našel zálohu, ale ta by byla měsíc nebo dva stará a než bych to aktualizoval a znovu zveřejnil jinde, asi by to nějakou dobu trvalo. Nojo, moc věřím někomu, koho jsem nikdy neviděl a který je kdesi na druhé straně zeměkoule, že za mých pár korun mi bude sloužit věčně a věrně. Neboli věřím, že svět je bezpečný.
U mého providera jsou spousty firem, těm tento výpadek možná naboural důvěru lidí v jejich společnost. Takový několikahodinový výpadek je není žádná taškařice. Když jsem byl děcko, což je pár desítek let zpátky, tak by se takový výpadek (třeba v okresní telefonní ústředně) prostě opravil a nikdo by se moc nepozastavoval. Doba chodu nebyla standardně 99,999999999…, jak je tomu dnes, ale mnohem níž.
Manažerská akademie – prezentační dovednosti
Včera a dnes jsem byl poprvé v manažerské akademii, což je dvouletý rekvalifikační kurz, kam mě vyslala naše firma. Probírali jsme různé věci, více nebo méně zajímavé. Nejvíc mi dal nácvik prezentace pro širší publikum.
Věděl jsem, že mi to moc nejde a celkem podrobně jsme probrali, co a jak můžeme dělat líp. Bude to fuška, ale chci na tom rozhodně popracovat. Je to výzva v tom smyslu, že je hodně věcí, které musí člověk při prezentaci mít pod kontrolou. Každý z nás měl, řekněme, tři čtvrtiny aspektů intuitivně zvládnutých, ale zbylá čtvrtina, u každého jiná, je trochu potíž.
Už se těším, až to zvládnu. Pak budu moci nahrát didaktická videa a videa z mých přednášek. Teď je to hrůza hrůz.
Fotky ze zabíjačky
Fotografka Jana už upravila, vybrala a zveřejnila fotky. Pozor, jsou drastické, morbidní, vzbuzují lítost, jsou efektní, o tradicích zabíjačky, obsahují zátiší, někomu mohou připadadat nechutné, vtipné nebo klidné, divné, krvavé, zabíjačkové, vesnické, sportovní, pracovní, sněhulácké, salámistické, panenkové, klobásové, výhružné (vegetariánka, přistižena s rukama až po lokty od masa), lehké jako pírko nebo kočkovité.
Pro mě jsou zabíjačkové. Tak to vidíte, zabíjačka není nuda.