Facebook – první dojmy
Asi před dvěma týdny jsem se přihlásil do facebooku. Ještě jsem ho plně nepochopil asi ale je to strašné. I úžasné.
První dojem je, že je to něco mezi dadou, kubismem a surrealismem, že někdo postříhal lidi na malé kousky a ty pak nafoukal na jednu hromadu.. Je to, jako když člověk vyvrhne a naporcuje čuníka a pak ho vaří do tlačenky. Tu je kousek jater, tady jazyk, tuhle kůže, tamhle ledvina vedle rypáčku… Jen to není maso, ale myšlenky a obrazy.
Ve facebooku vidím velký tvůrčí potenciál. Ale kdo ví co bude. Staňte se mými facebook–kamarády.
Exkurze na jatka
Jako správného kulináře mě samozřejmě zajímá, jak vznikají suroviny. (Taky) Proto dělám zabíjačky – abych věděl jak vzniká maso. A když už maso jím, nechci mít zábrany vlastnoručně zvířata humáním způsobem usmrtit a připravit.
Také bych se už dlouho rád podíval na jatka. Asi to nebude nic veselého a asi se mi tam nebude líbit. Ale vidět bych to chtěl.
Dnes jsem narazil na celkem sugestivní článek – Za sousto masa. Věřím, že není moc přibarvený. Otevřete ho jen v případě, že vás opravdu zajímá, jak to chodí na jatkách. Se závěrem článku nesouhlasím – cesta ven není ta, že lidé přestanou jíst maso, ale ta, že se podstatně zlepší způsob, jak jsou zvířata zabíjena a jak je s nimi obecně nakládáno. Určitě toho lze dosáhnout.
A ještě několik odkazů na úžasnou ženskou co rozumí zvířatům
- http://www.youtube.com/watch?v=Cpggjn_G6NU&feature=related
- http://www.youtube.com/watch?v=EZ1VzDSmsNk&feature=related
- http://www.youtube.com/watch?v=b5cUk9RH6lQ&NR=1
- http://www.youtube.com/watch?v=oA2x2_eAv4w&feature=related
Postupně mi docházelo, že se velmi podobá jedné pacientce, o které psal Oliver Saks v knize Antropoložka na Marsu. A když jsem mezi souvisejícími odkazy našel heslo Autismus, došlo mi, že svět je malý – je to ona:
Ráno začíná Ramadán
Ráno nám začíná Ramadán. Připojíte se také?
Je to jednoduché, před východem slunce vstanete, dáte si normální snídani, dost se napijete vody a jdete zase spát. Pak celý den nepozřete ani sousto a nedáte si ani doušek. Vynecháte kouření a soulože. Toto vše je dovoleno až po setmění. Po setmění doporučuji si dát dobré jídlo a pití, nic velkého. Raději více postupných chodů než jeden. Alkohol střídmě nebo vůbec.
Stejně jako vloni budou dny, kdy jíst nebudu, ale bude jich i několik, které z praktických důvodů vynechám. Přesto se moc těším, má to na mě kulinárně-očistný blahodárný vliv — smysly se očistí, přestanou být apatické. Když si vybavím loňský půst, vzpomenu si v první řadě na intenzívní prožitek z jídla, které jsem měl večer po půstu. To nebylo hladem, ale zvýšenou citlivostí. Za to mi to stojí.
Máte obavy z celodenního nepití? Taky jsem měl. Samozřejmě že má člověk trochu žízeň, ale pokud tělo netráví jídlo, spotřeba vody v organizmu se podstatně sníží. Fakt to není problém. Ověřeno miliardou muslimů každý rok. A mnou. Alláh Všemohoucí ví nejlépe.
Dům se stále staví
Stále nám staví dům.
Teď by měli dělat fasádu, kachlíky (kachlař měl autonehodu, o dva týdny se to opozdí), závětří. A dopokrýt střechu (čekají na fasádu). Brzo taky udělají první fázi cesty – navezou štěrk.
Postupně jsme uklidili pozemek a chceme ho nechat srovnat a navézt na ten jíl hlínu – ornici.
Nějak se to hýbe.
Server Pouzitelnost.com
Přišlo mi divné, že mám na Berkintoshi obsah pro různé skupiny lidí. Nejvíc bilo do očí míchání osobní a odborné roviny. Proto jsem odtud odstranil sekci Použitelnost a přesunul ji na fungl nově vybudovaný server Pouzitelnost.com.
Po přesunu jsem začal uklízet a vzal jsem to z gruntu – prakticky vše jsem vymazal nebo schoval. Začnu od nuly a povedu to jinak – seriozněji. Jestli vás tato oblast zajímá, nastavte si odebírání novinek z nového zdroje a čekejte s čím se ozvu. Z počátku budu trochu recyklovat starší články, ale vše co zveřejním projde aktualizací a výběrem.
Některé technické věci, jako je vzhled stránek nebo jazyk, upravím za chodu.
Dopis do Okresního domu
Dnes jsem byl s návštěvou v Okresním domě. Musel jsem jim napsat “děkovný dopis.”
Dobrý den,
občas k nám přijedou hosté z ciziny, provedeme je městem a pak je často vezmeme do vaší restaurace. Je to pěkné místo a vaříte většinou moc dobře.
To, že tam bývala jedna číšnice naprosto bez zkušeností mi tak nevadilo, patřilo to ke koloritu a dobře jsme se bavili.
Dnes jsem ale přišel do vaší restaurace se čtyřmi známými Holanďany. Jen jsme vstoupili, zpucoval mě váš číšník, že si musím schovat lahev s vodu do batohu. Když jsem namítl, že zavazadlo nemám, trval na tom, že ho mám dát do batohu mým hostům. To mi přišlo potupné. Nakonec jsem mu lahev nechal na baru.
Samozřejmě se mí hosté divili a musel jsem jim to vysvětlit.
Očekával bych, že v restauraci vašeho typu bude karafa chlazené vody standardně na stole. Postoj vašeho číšníka mě urazil a dlouhou dobu nebudu riskovat potupu od číšníka před svými hosty.
Škoda, na shledanou
Berka
Střecha a brigádník
Pracují nám na střeše. Už je většina plochy pokrytá taškami. Snad to zítra nebo brzo dodělají.
Chceme brzo navézt hlínu na pozemek, proto se ho snažíme uklidit. Dnes jsem si odzkoušel, jaké to je, když si k ruce vezmu dělníka. Ne známého ani příbuzného, ale kluka za hodinovou mzdu. Je to úžasné, pracovali jsme oba ve vysokém tempu, tahali jsme kameny, klády, vykopali sloupek, zasypali jámu – samé fyzicky nároční věci. On se neflákal, spíš mě honil – chtěl, abychom ho i příště někdy vzali. Já jsem se taky neflákal, chtěl jsem to mít udělané a svým způsobem mě to i bavilo, protože mám utkvělou představu, že chci zhubnout a mít svaly.
Bylo horko. Velké. Ale to nás nezastavilo. Všechno hotové není, ani nemohlo, ale kus práce ano.
Pomocník byl zajímavý, sympatický, komunikativní, chytrý, pracovitý a měl ve svém životě jasno. Katolík, živnostník. Další rom, o kterém zaběhaná klišé neplatí.
Kdybyste chtěli udělat nějakou fyzicky náročnou (pro nás bílé límečky) práci nebo zedničinu (i to dělá), dám vám kontakt. Bere 80 korun na hodinu a na to jak maká je to zadarmo.