Oslava narozenin
V pátek lidé (a já) pod taktovkou Jany oslavili moje narozeniny. Moc jsem jim nevymlouval, že jsou čtyřicáté a že jsou dnes. Po pravdě řečeno, beru období, kdy jsem ještě nebyl Berka jako prenatální. Berkou jsem od 30. 9. 1991, takže žádné kulatiny, ale osmnáctiny.
Oslavička se mi líbila – máme v okolí pěkné lidi a někteří z nich přišli. A ti co nemohli se jistě staví někdy jindy.
Narozeniny byly také dobrou příležitostí pro mnohé k tomu, aby si dali předsevzetí. Jeden pojede do práce letos čtyřikrát na kole (má to asi pět set metrů) a ne autem, jiný zorganizuje státní převrat nebo alespoň dojede do mého rodiště (rodiště Berky je Opava) na kole. Svatá oslice Imena si už nikdy nebude myslet, že je Berka divnej nebo Berneška mi ani příští rok neupeče medovník.
Přestože jsem si nepřál žádné dárky, abych neriskoval ty nevhodné, nějaké jsem dostal. Naštěstí těch divných moc nebylo.
Pěkné to bylo.
40! A nic
Jak Raiffeisenbank vyrábí neplatiče
Pokud stavíte dům, funguje to tak, že si vždycky kus půjčíte, pak něco postavíte, půjčíte si víc a tak to jde furt do kola. Vždy když si půjčíte další peníze, což je asi jednou za půl roku, zvedne se částka, kterou splácíte. Kolik máte splácet se dozvíte z papíru, který vám dají. Bohužel nikde na něm není připomenuto, že máte ještě připočítat 150 korun měsíčního poplatku. Takže pěkně zadáte částku z papíru do pravidelného bankovního převodu a několik týdnů klidně spíte.
Jednoho neblahého dne ovšem máte telefonát, kde vás slečinka z neplatičského oddělení začne upomínat, ať okamžitě zaplatíte dlužnou částku a jakousi pokutu nebo co. Je neoblomná, co se taky s dlužníkem párat. Nakonec se dohodneme, že jde o 150 korun a nějaké drobné denně. Vše napravím a ověřím si, že na papíru to skutečně uvedeno nebylo.
Kdyby na ten skoro prázdný papír napsali jeden řádek navíc, ušetřili by za plat slečinky (určitě takto vyrobenách neplatičů bude víc), za telefon. Já bych z toho nebyl vydřený a nemusel bych zase manipulovat s převody a nemusel bych na 15o korun furt myslet. Svět by byl jednodušší a krásnější.
Při každé další návštěvě banky jim hlásím, ať to napraví (třikrát). Dosud nezareagovali. Snad je alespoň tento příspěvek popíchne.
Dům pokročil
Tak už máme skoro hotovou střechu (věčná mantra), ale taky fasádu a dělají nám cestu. Uvnitř čekáme až vyschnou podlahy natolik, aby bylo možné položit parkety. A nevyšel nám obkladač, takže hledáme jiného, který by mohl přijít co nejdříve. Nevíte o někom?
Přijďte se podívat, jste zváni.
V sobotu končí Ramadán
Před časem jsem ohlašoval, že budu držet Ramadán, jen se změněnými pravidly. V sobotu končí. Jak to tedy probíhalo:
Prvních několik dní jsem dodržoval pravidla skoro přesně. Vstal jsem tedy před východem slunce, najedl se, napil a zase zalehl. První doušek a jídlo jsem měl večer před setměním (okolo osmé), nechtělo se mi totiž jíst po tmě.
Udělal jsem několik změn. Předně jsem poslední jídlo přesunul na snídani, tedy na čas, kdy normálně vstanu. Je to lepší. Také jsem půst přerušoval vždy když mě čekalo něco, kde by nebylo dobré nejíst nebo být hladový. Piknik, důležitá schůzka, výlet, kolaudace myslivny…
Později jsem začal přes den pít a před pár dny jsem i si občas přes den dal ovoce nebo něco drobného.
Výsledkem, který se mi líbí je, že jsem zhubl. Dnes jsem měl 79,9 kilo, což je minimum za takových 15 let. Přišel jsem o tři a půl kila a je to znát.
Druhým výsledkem je, že jsem změnil stravovací návyky. Daleko víc vnímám strukturu stravy, zejména kolik jím bílkovin, což je důležitější než kontrola energie, cukrů nebo tuků. Také jsem zjistil, co mě neuspokojuje na současných kupovaných obědech – velké porce nevyváženého jídla – dnešní obědové a restaurační menu často navrhují lidé, kteří už ztratili základní instinkty a jídlo jen vyrábějí.
Současný model stravování mi vyhovuje, takže v něm budu pokračovat. V rámci Ramadánu jsem o jídle hodně přemýšlel a četl a to mě posunulo o kus dál.
Ještě musím zmínit, že to, co jsem provozoval, vůbec nebyl Ramadán. Shoduje se to v čase, ale spíš by se to mělo nazvat kulinárně-hygienický proces/audit. Je to super.
Zpívám ve sboru
Tak mě a Janu dnes přijali do sboru. Zazpívali jsme Kočka leze dírou a Kočka leze dolů a bylo to. Berou asi skoro každého, ale pak už se musí makat. Neumím noty, jsem ulrazačátečník, ale bude mě to bavit. …Pokračování článku…
Prezentace na Macu
Mám Mac. Vždycky když něco prezentuju, najde se někdo, kdo snad ani nesleduje prezentaci a když se mu zdá, že něco dělám jinak, rozuměj hůř, než na Windows, ozve se s hláškou “Nojo Mac.” Když se něco nepovede, zase ta hláška.
Už to tak pozoruji dvacet let, dnes je to míň agresívní než na začátku, ale přesto mě to otravuje. Jednak problémů s použitelností PC je reálně víc než na Macu, ale o to nejde. Hlavně mi přijde smutná ta netolerance – ty jsi jiný, my jsme lepší. Já volbu mám, jsem nad věcí. Ale kdybych neměl, bylo by to na depku.
Podzimní slevy
Je čas vyrazit do obchodů a koupit si letní věci s velkou slevou. Já jsem si pořídil kolečkové brusle, které se jmenují Špinavá krysa a ušetřil jsem několik tisíc. Už dlouho jsem nějaké chtěl a na jaře by mi přišly drahé.
Dnes jsem je poprvé odzkoušel a šlo mi to. Trochu mám strach z pádů, už mi přece jen není deset jako tomuto týpkovi.
Dělat Berku
Na jedné pařbě jsem se dozvěděl, že v naší firmě “dělat Berku” znamená, že někdo přijde a všechno co dosud fungovalo rozvrtá a zpochybní.
To mě těší, že jsem se dostal do přísloví. Každá organizace, která se nemění, stagnuje a postupně jde do kytek. Díky mě a mě podobným nám to nehrozí.
Berkovat zase prý znamená, že se člověk montuje do věcí, do kterých mu nic není.
Mám kolem sebe málo angažovaných lidí i těch, kteří by raději uhořeli, než aby pracovali za hasiče. I tento titul mě potěšil.