Něco, co tu ještě nebylo
Měl jsem zvláštní kabát, kněz mě s ním oddal.
Uspořádal jsem tukové závody, kde plavidla typu tukovor, špekonorka a tuková vánočka s plachtou z vepřové kůže závodila, která bude nejdříve u Karlova mostu.
Sekl jsem se školou u obhajob.
Jedl jsem casu marzu, tedy sýr plný živých červů.
Držel jsem ramadán, kde se celé dny nejí a nepije.
Sjížděl jsem autem rozvodněné vádí (což může být o život). …Pokračování článku…
Skupinová role – travič studní
Jistě se ptáte, jak se mám, že nic nepíšu.
O týmové roli Travič studní se toho moc mezi lidmi neví. Snad tento článek trochu objasní, kdo travičem studní je.
Ve vesnici je jen jedna studna. Všichni z ní musejí pít a napájet zvířata. Ve vesnici je ělověk, který každou noc přijde ke studni a nasype do ní trochu jedu. Vodu samozřejmě pije i on, přesto to dělá. Postupem času mají lidé a zvířata ve vesnici zdravotní problémy, množí se úhyny zvířat.
Náš človíček lamentuje s ostatními, dokonce se aktivně podílí na řešení, pomáhá hledat viníky, soucítí s postiženými a snaží se jim pomáhat. Dělá vše pro to, aby nebyl odhalen. Jelikož je aktivní a soucitný a mate stopy, nikoho nenapadne, že je to on, kdo otravuje studnu. Dokonce se ani dlouho neví, že jde o otrávenou studnu a že počet nemocných postupně vzrostl – koho by to napadlo sledovat.
Že takové lidi ve svém okolí nemáte? Možná byste se divili. Dnešní travič tráví vztahy. Jinak mluví s vámi a o vás. Pomlouvá za vašim zády, hledá jen to špatné a klidně si i domyslí. Vytváří zlou náladu, podporuje intriky.
Našel jsem moc pěkný popis traviče studní ve článku Possible problem producers. Je tam dokonce test, jak traviče poznat. A co s tím, když ve vašem okolí nějakého poznáte. V zásadě platí: vyhodit nebo utéct. Pokud ani jedno nelze, pak ho nenechte na sebe vrhat negativní energii.
Takže tak se mám.
To není pravda, mám se skvěle. Jen mám dost práce. Tolik, že už to bylo neúnosné a začal jsem důsledně pracovat na time managementu. Příště napíšu třeba o GTD – Getting things done.
Co je to za krizi?
Hodně často teď slyším, že je krize a proto se nedá něco dělat dobře nebo dokonce vůbec. Ano, vnímám to jako krizi, ale spíš jako krizi v hlavě nebo v odbornosti.
Lidé byli zvyklí na to, že se malým úsilím měli hodně dobře. Málokdo krachoval, konkurence nízká, tlak na efektivitu nestál za řeč, každý měl na to si koupit slušné auto a dům na hypotéku – vše se dařilo. Nepracovali jen skuteční lúzři.
S krizí to přestalo platit, méně efektivní podniky končí svou činnost, ztrátové části firem se zavírají, zakázek je méně a proto každý musí pečlivě zvažovat, za co utratí peníze. Vyostřila se konkurence a slabší kusy končí. …Pokračování článku…
Oslava narozenin
V pátek lidé (a já) pod taktovkou Jany oslavili moje narozeniny. Moc jsem jim nevymlouval, že jsou čtyřicáté a že jsou dnes. Po pravdě řečeno, beru období, kdy jsem ještě nebyl Berka jako prenatální. Berkou jsem od 30. 9. 1991, takže žádné kulatiny, ale osmnáctiny.
Oslavička se mi líbila – máme v okolí pěkné lidi a někteří z nich přišli. A ti co nemohli se jistě staví někdy jindy.
Narozeniny byly také dobrou příležitostí pro mnohé k tomu, aby si dali předsevzetí. Jeden pojede do práce letos čtyřikrát na kole (má to asi pět set metrů) a ne autem, jiný zorganizuje státní převrat nebo alespoň dojede do mého rodiště (rodiště Berky je Opava) na kole. Svatá oslice Imena si už nikdy nebude myslet, že je Berka divnej nebo Berneška mi ani příští rok neupeče medovník.
Přestože jsem si nepřál žádné dárky, abych neriskoval ty nevhodné, nějaké jsem dostal. Naštěstí těch divných moc nebylo.
Pěkné to bylo.
40! A nic
V sobotu končí Ramadán
Před časem jsem ohlašoval, že budu držet Ramadán, jen se změněnými pravidly. V sobotu končí. Jak to tedy probíhalo:
Prvních několik dní jsem dodržoval pravidla skoro přesně. Vstal jsem tedy před východem slunce, najedl se, napil a zase zalehl. První doušek a jídlo jsem měl večer před setměním (okolo osmé), nechtělo se mi totiž jíst po tmě.
Udělal jsem několik změn. Předně jsem poslední jídlo přesunul na snídani, tedy na čas, kdy normálně vstanu. Je to lepší. Také jsem půst přerušoval vždy když mě čekalo něco, kde by nebylo dobré nejíst nebo být hladový. Piknik, důležitá schůzka, výlet, kolaudace myslivny…
Později jsem začal přes den pít a před pár dny jsem i si občas přes den dal ovoce nebo něco drobného.
Výsledkem, který se mi líbí je, že jsem zhubl. Dnes jsem měl 79,9 kilo, což je minimum za takových 15 let. Přišel jsem o tři a půl kila a je to znát.
Druhým výsledkem je, že jsem změnil stravovací návyky. Daleko víc vnímám strukturu stravy, zejména kolik jím bílkovin, což je důležitější než kontrola energie, cukrů nebo tuků. Také jsem zjistil, co mě neuspokojuje na současných kupovaných obědech – velké porce nevyváženého jídla – dnešní obědové a restaurační menu často navrhují lidé, kteří už ztratili základní instinkty a jídlo jen vyrábějí.
Současný model stravování mi vyhovuje, takže v něm budu pokračovat. V rámci Ramadánu jsem o jídle hodně přemýšlel a četl a to mě posunulo o kus dál.
Ještě musím zmínit, že to, co jsem provozoval, vůbec nebyl Ramadán. Shoduje se to v čase, ale spíš by se to mělo nazvat kulinárně-hygienický proces/audit. Je to super.
Zpívám ve sboru
Tak mě a Janu dnes přijali do sboru. Zazpívali jsme Kočka leze dírou a Kočka leze dolů a bylo to. Berou asi skoro každého, ale pak už se musí makat. Neumím noty, jsem ulrazačátečník, ale bude mě to bavit. …Pokračování článku…
Podzimní slevy
Je čas vyrazit do obchodů a koupit si letní věci s velkou slevou. Já jsem si pořídil kolečkové brusle, které se jmenují Špinavá krysa a ušetřil jsem několik tisíc. Už dlouho jsem nějaké chtěl a na jaře by mi přišly drahé.
Dnes jsem je poprvé odzkoušel a šlo mi to. Trochu mám strach z pádů, už mi přece jen není deset jako tomuto týpkovi.
Dělat Berku
Na jedné pařbě jsem se dozvěděl, že v naší firmě “dělat Berku” znamená, že někdo přijde a všechno co dosud fungovalo rozvrtá a zpochybní.
To mě těší, že jsem se dostal do přísloví. Každá organizace, která se nemění, stagnuje a postupně jde do kytek. Díky mě a mě podobným nám to nehrozí.
Berkovat zase prý znamená, že se člověk montuje do věcí, do kterých mu nic není.
Mám kolem sebe málo angažovaných lidí i těch, kteří by raději uhořeli, než aby pracovali za hasiče. I tento titul mě potěšil.
Facebook – první dojmy
Asi před dvěma týdny jsem se přihlásil do facebooku. Ještě jsem ho plně nepochopil asi ale je to strašné. I úžasné.
První dojem je, že je to něco mezi dadou, kubismem a surrealismem, že někdo postříhal lidi na malé kousky a ty pak nafoukal na jednu hromadu.. Je to, jako když člověk vyvrhne a naporcuje čuníka a pak ho vaří do tlačenky. Tu je kousek jater, tady jazyk, tuhle kůže, tamhle ledvina vedle rypáčku… Jen to není maso, ale myšlenky a obrazy.
Ve facebooku vidím velký tvůrčí potenciál. Ale kdo ví co bude. Staňte se mými facebook–kamarády.