Busta

V Bukovině v hospodě jsme před časem měli návštěvu – kamaráda K-Ráďu (nerad slyší své jméno Řádek s diakritikou), co rád bumbá absinth. Bohužel ho Standa neměl a tak jsem ho na příště objednal. Ale K-Ráďa u nás od té doby nebyl a tak mně zase bylo blbé, že absinth v hospodě neubývá. Takže si občas dám.

No pak je tady ta busta: www.krimidoma.cz a www.krimidoma.cz II. Rozhodně si nepamatuji, že bych s ní něco dělal. Ještě si vzpomínám, že pachatel po odchodu z hospody měl za to, že na něj útočí medvěd. …Pokračování článku…

Bukovina středověká

Soused, co ho znáte z tohoto blogu, dnes přišel neohlášen na náš pozemek a vyčerpal svůj septik. Ne do hovnocucu. Dokonce ani do kanálu jako obvykle (kanalizace je bez čističky). Prostě na ulici. Vypadá to u nás jako na Balkáně nebo ve středověku – na návsi smrdí močůvka, rozbitou cestu lemuje močůvka a všichni jsou happy, zalezlí doma a přikládají do kamen cvičky.

Po vesnici volně běhají malí i velcí psi, slepice, kočky… Máme tu obecního blázna, feťáky. Lid dělá vše svépomocí, lepí to jakkoliv. Mnozí mají domácí zvířectvo a jsou soběstační v zelenině a v ovoci. Jen lapkové okolo cest a hradby nám chybějí.

Aby bylo jasno – mě to nevadí. Naopak. Je dobré, když je scenérie práce a domova je úplně jiná. Člověk skvěle relaxuje, když to má z práce domů 11 kilometrů a při tom se přesune (dobře, ne úplně do středověku) o 150 let zpět v čase do dob, kdy byly hnoje i kadibudky na dvorku.

Pro Bukoviňáky: toto nadsázka, jasně že píšu o několika charakteristických týpcích. A až vítr odnese smrad a napadne trocha sněhu na močůvku a na rozmlácenou silnici, zase to tady bude vypadat jako v Evropě na sklonku roku 2009. Bukovina je fajn.

Pokus o atentát v Bukovinské hospodě

V pátek si kamarádka Monika vzpomněla, že asi před rokem měla u nás v Bukovině v hospodě skvělý ovar a zatoužila si to zopakovat. Řekla Janě a ta ho na sobotu pomocí několika málo esemesek objednala. Pro tři a půl strávníků. Trochu jsme tušili, jak to dopadne, takže jsme ještě přibrali navíc trio HaKaVal. A bylo nás sedm.

Hospodský Standa neměl problém speciálně pro nás nakoupit a uvařit, ale navíc to pojal podle zadání a udělal tedy poctivý vesnický ovar – kolínka, játra, ledvinky, srdce, jazyk. Servíroval to na válku, k tomu asi dva litry jablek s křenem, hořčici, čerstvý chléb… dokonalá žranice pro nejméně deset lidí (nebo slušná večeře pro patnáct). Když jsme chtěli plnit i sladký žaludek, nechal Standa dovézt (v devět večer) zákusky. …Pokračování článku…

Fotky ze zabíjačky

Fotografka Jana už upravila, vybrala a zveřejnila fotky. Pozor, jsou drastické, morbidní, vzbuzují lítost, jsou efektní, o tradicích zabíjačky, obsahují zátiší, někomu mohou připadadat nechutné, vtipné nebo klidné, divné, krvavé, zabíjačkové, vesnické, sportovní, pracovní, sněhulácké, salámistické, panenkové, klobásové, výhružné (vegetariánka, přistižena s rukama až po lokty od masa), lehké jako pírko nebo kočkovité.

Pro mě jsou zabíjačkové. Tak to vidíte, zabíjačka není nuda.

Vaření v hospodě

Dnes byl v Bukovině poslední letošní hon. A myslivci se pak sešli v naší hospodě. Na jídlo si předem objednali řízky s bramborem. Asi třicet porcí. Hospodský Standa s Alenou se toho trochu lekli, protože když přijde najednou do hospody taková banda lidí, tak je to frmol i bez jídla. Navíc asi pro tolik lidí ještě nevařili, tak z toho měli lehké obavy. Nabídli jsme jim, že jim s vařením pomůžeme.

Jana včera udělala dva výborné zákusky a dnes šla na volejbal. Já jsem se dnes s hospodskou, Alenou, chopil smažení a vaření brambor. Pohodička, brambory už byly oškrábané a tak stačilo pod nimi zapnout plyn. A na třech pánvích se smažily řízky, což je pohoda. Nachystal jsem věci na servírování a když přišli první hosté, tak jsem na rychlo přichystal asi deset porcí. Pak to šlo postupně a v klidu.

Celkově to bylo dost nenáročné, ale Standovi to pomohlo. Už jsme se domlouvali, že někdy příště to zopakujeme. Možná na silvestra.

Kuchyni jsem samozřejmě omrkl a líbí se mi. Představoval jsem si, že bychom si mohli někdy hospodu i s kuchyní rezervovat a udělat tam akci. Třeba zabíjačku. Nebo cokoliv jiného.

Jak jsem dělal satana

Předem musím říct, že jsem zklamal očekávání. I sám jsem zklamaný. Nemám s oslavou Mikuláše zkušenosti, takovýmto pohanským (kdo to kdy viděl, aby si svatý s sebou bral na pomoc satana) svátkům se vyhýbám a s dětským světem se také míjím. Bohužel jsem z organizátorky nedostal pořádné zadání a vše bylo takové ad-hoc. Přestože jsem na to upozorňoval, stále se předpokládalo, že takové věci prostě vím. Čekalo se ode mě, že děti všechny do jednoho postraším tak, že si to zapamatují do konce života. Vypadalo to, že role Mikuláše a anděla nikoho až tak moc nezajímala, hlavně děcka vystresovat tak, aby jim stačilo pohrozit čertem a daly by pokoj. Někdy to tak nevypadá, ale stresování lidí, byť jsou to jen malá děcka, mi je odporné. Takovouto roli bych nepřijal. 

Mikuláš je podle všeho (kupodivu) postavený na postavě Mikuláše, který vše řídí a rozhoduje. Čert a anděl jsou doplňkové postavy. U nás dělal Mikuláše hoch, co měl problémy s oblečením a s těmi věcmi, které měl v rukou. Nevýrazný hlas a vousy s funkcí roušky zařídily, že ho nebylo slyšet. K tomu se přidaly zmatky s tím, koho nyní vyvolávat (podle balíčků od rodičů) a jak dohledat jeho hříchy (papírky v Knize hříchů, v bílých rukavicích se to moc nedařilo). Velmi rychle se vše změnilo na to, že se lidé v hospodě bavili po svém a s každým dítětem/rodičem jsme mluvili individuálně. Mě to takto přišlo dobré, dospělí se také zpovídají ze svých hříchů individuálně, beze svědků.

Organizátoři si to asi spíš představovali jako show, to by ovšem museli získat dominantního Mikuláše, co to s dětmi umí. Nejlépe pedagoga nebo pedofila. Vypadá to, že na Mikuláše bylo jediné kritérium – výška. Na anděla nevím, možná pohlaví. A na čerta snad nic. Podle toho to vypadalo.

Na druhou stranu, díky organizátorům to vůbec proběhlo a to je třeba ocenit. A myslím, že se to mnoha lidem líbilo. Nevím, kolik lidí jim poděkovalo. Snad dost.

Zajímal by mě názor bukováků, kdyžtak ho dolů připište.