Kolik co stálo
Zapisuju pro případné zájemce, dřív než to zapomenu… (Ceny jsou na jednu osobu.) …Pokračování článku…
Nejlepší jídlo dovolené…
…bylo nakonec v italském Bergamu, kde jsme přesedali na letadlo do Prahy. Okolnosti: vracíme se z dovolené, trošku smutek, že už nám to pomalu končí. Odlétáme z teplého a slunečného místa a přistáváme v chladném a tmavém místě. Spousty vrstev letního oblečení nestačí, mrznu, i když je venku slušných 5 stupňů. Hledáme v centru Bergama restauraci. Jak už se to někdy stává, nic nám není dost dobré. Ale nakonec se rozhodneme. Dosedáme. Pečlivě vybereme. Čekáme… Jídlo připlouvá: jsou to těstovinové taštičky plněné mletým masem, plují si v rozpuštěném másle, na vrchu sedí kousky opečeného špeku, posypáno parmazánem. Když jsem to jedla, začalo mi zase svítit sluníčko (někde vevnitř) a já se smířila s tím, že jsme zpátky v té studené Evropě. Na to máslo a špek vzpomínám doteď. 
Poznámka gastronomická
Kdo nás zná, tuší, že na dovolené většinou nejvíc peněz projíme, protože chceme všechno vyzkoušet, lákají nás dobré restaurace, experimentujeme. Tady to tak nefungovalo. Místní specialita jsou čerstvé ryby, většinou smažené, malé brambory vařené ve slupce v osolené vodě, chili omáčka, kozí sýr a tak. Ale nějak tomu chyběla fantazie a variabilita. Tak jsme tentokrát hodně vařili sami (teda Berka). A byla to pohodička – aspoň jsme mohli rozvíjet plodné debaty s místňáky o tom, kde koupit fresh fish. A jako bonus jsme většinou večeřeli vleže. …Pokračování článku…
Výlet na středozápad
Slovo středozápad asi neexistuje, že. Ale to neva. Vyrazili jsme do Betancurie, bývalého hlavního “města”. Dnes je to malebná vesnice, s jedním milým kostelíkem, moc prima atmosférou a nečekaně i se spoustou zeleně. Líbilo se nám tam.
…Pokračování článku…
Jak jsme se váleli na pláži
To je tak. Kdykoli jsem se Berky ptala, co by chtěl dělat druhý den, odpovídal: Válet se na pláži. Představa to je lákavá, to jo, ale vždycky jsem protlačila ještě něco k tomu: dojet na nějaké speciální místo, zasurfovat si předtím, někoho navštívit, pořídit čerstvou rybu ve vedlejší městě… A pak že se budeme po zbytek času válet… …Pokračování článku…
Výlet na jih
Abychom si poznali jižní část ostrova a odpočali si od surfování, vyrazili jsme na malý výlet. Stop šel parádně a tak jsme dosvištěli rovnou do Costa Calma. Letovisko jak vyšité, brrr. Hotel vedle hotelu, oslunečníkované pláže, husto lidí. Takže honem pryč.
Další zastávka byla Tarajalejo. Jééé. To byla taková úleva skončit v obyčejném městečku, kde bylo pár lidí, v obyčejné místní restauraci, s výhledem na černopískovou pláž a vlnkaté moře. Vlastně se tam nic nedělo. Občas někdo přešel po pláži, na obzoru se houpala loďka, racek přelétnul sem a tam. Dali jsme si paellu a záhadnou čerstvou rybu. Naprostá idyla. …Pokračování článku…
Surfování a Berka?
Skoro každý, komu jsem nadšeně povykládala o našem surfování, se nakonec trochu nevěřícně zeptal: A Berka surfoval taky? Nu, ano, co by nesurfoval. Však Berka má nadání na všelijaké sporty, jen se jim tak moc nevěnuje. Surfování mu šlo pěkně, místy líp než mě (podle toho, kdo měl kdy větší krizi). A svou slavnou jízdičku absolvoval už 4. den. …Pokračování článku…
Surfování
Jak jsem říkala, Fue má vynikající podmínky pro surfování. Takže bylo skoro jasné, že to budeme muset vyzkoušet. Měli jsme úplně výborného instruktora: profík, velmi didaktický, příjemný, zkušený a navíc Angličan, takže nebyl problém s nějakou lámanou španěloangličtinou. V ceně bylo vše: instruktáž, zapůjčení neoprenu a prkna, odvoz autem na nejvhodnější pláž. …Pokračování článku…
Budujeme konexe
Tohle bylo velmi zábavné zjištění: že už i po pár dnech lze začít budovat síť kontaktů. Začali jsme u jednoho člověka: našeho kamaráda z Čech. Přes něho jsme sehnali výborné bydlení, které provozovala nějaká Češka. Takže to pro nás bylo bez starostí a nebyly potíže s dorozuměním. …Pokračování článku…
Stopování
Ještě jsem to neprozradila, ale je to tak: všude na ostrově jsme se dopravovali stopem. A šlo to úplně výborně!! Brali nás místní i turisti, tak půl na půl. Obojí bylo super. Zdálo se mi, že to hodně dělá atmosféra ostrova – je totiž celý dovolenkový, není tam moc nějaký průmysl nebo business. Lidi jsou uvolnění, nespěchají, nevypadají ve stresu. Tak co by nevzali stopaře. Hodně jsme se od řidičů dozvěděli, občas nám hodně vypomohli, navázali jsme vztahy, občas jsme naopak turisty navigovali my a dávali jim tipy. Vrcholnou akcí bylo to, že jsme i poslední den na letiště jeli stopem. (Viz kapitolka Budujeme konexe, opět ). …Pokračování článku…