Výstup na horu Tindaya a záchrana psa
První den na ostrově jsme se rozhodli vylézt na nějaký kopec a rozhlédnout se okolo. Jeden zajímavý jsme si vybrali a pustili se do něj: hora Tindaya, 399 metrů. Ohromná skalnatá masa, sem tam keříček, sem tam kozí bobek. (Jakkoli vysoko jsme byli, vždy jsme viděli, že kozy už tam byly před námi.) Netušili jsme, že jsme si pro výstup vybrali tu strmější stranu, ale i tak trval jen 40 minut. (Mimochodem, tady jsem vyhrála sázku nad Berkou: on tipoval hodinu a půl, já 45 minut. A teď si, jeskutemankote, nemůžu vzpomenout, o co jsme se vsadili. Pozdější události to nejspíš úplně přebyly.) …Pokračování článku…
Cotillo
Celých 11 dní jsme bydleli na severovýchodě ostrova v městečku Cotillo, kde jsme měli pronajatou garsonku v krásně situaované vilce Casa Lily. Rovnou u pláže, stranou všeho ruchu a k moři jsme to měli cca 80 metrů. …Pokračování článku…
Měsíční krajina a škvárové zahrádky
Na Fue nejsou žádné zdroje vody, takže tam nic moc neroste. Je tam hodně kopcovitá krajina, spousta hor jsou bývalé sopky, všude samé kamení, sem tam nějaký odolný nizounký keříček. Mezi tím všude hopsají kozy a spásají co najdou a nejspíš i to kamení, protože té zeleně tam fakt moc není. Kde roste palma nebo nějaký větší keř, tam hledejte zavlažovací hadici. Ve vesnicích a městech si tu práci dají, ve volné krajině samozřejmě už ne. …Pokračování článku…
Fuerteventura 2011: Proč Fue
Protože je tam teplo. A protože tam tou dobou pobýval náš kamarád. A protože jsme akutně potřebovali dovolenou. Takhle nějak začínají všechny naše výpravy za teplem v zimě. 
A rovnou vás u toho naučím trik: místňáci zkracují název ostrova na pohodlné “Fue”. Tak se nám to ve slovníku ujalo taky.
Z Prahy na Kanárský ostrov Fuerteventura
Dále:
Měsíční krajina a škvárové zahrádky
Výstup na horu Tindaya a záchrana psa
Milion lidí v Couch Surfingu
Couch Surfing je super klub pro cestovatele, několikrát jsem o něm psal, mám ho i vpravo mezi odkazy. Rychle roste a v březnu přivítá miliontého člena. U té příležitosti představí nové logo a přepracované stránky, které budou o mnoho ergonomičtější. Jestli tam ještě nejste, přihlaste se, třeba budete miliontí.
Kick-off
Kick-off je každoroční lednová akce naší firmy, kde se sjedou kolegové z celé Evropy, zapaříme, vyhodnotíme, pokecáme, pojíme, proběhneme se venku…
Letos má firma výročí existence, proto jsme se sjeli z celého světa. Byly nás tam několik set. Letos to bylo v Appenzellu, což je turistické městečko ve Švýcarských horách. Obsadili jsme všechny hotely ve městě.
A zážitky? Viděli jsme tzv. Head Office, tedy centrálu. A protože jsme byli asi skoro jediní, koho napadlo tam zajít a kdo se navíc odvážil zazvonit, tak můžeme vypravovat kolegům o tom, jak nás tam provázel nejvyšší šéf firmy a majitel v jedné osobě. Jsou to asi tři malé místnosti a zasedačka.
Také mě zaujalo, že si nejvyšší šéf koupil Macintosh a chce ho používat místo windows. Je to dobré zejména proto, že infrastruktura ve firmě na platformy kašle. Snad se naštve a něco s tím nechá udělat.
Když jdou děcka poprvé do školky, vymění si choroby a onemocní. Přesně to se stalo na Kick-offu. Cestou zpátky nás bylo celkem dost nalomených a třeba já s Janou trávíme neděli v posteli a snažíme se dát do pořádku.
Celkově se mi akce hodně líbila. Každý rok pozoruji, jak se kultura firmy posunula, loni i letos byl pokrok viditelný.
Dovolena
Jsme stale na dovolene.
Madarsko je fajn. I Rakousko bylo. A Slovensko jiste bude take.
Opet bydlime u lidi z Hospitaliy Clubu a z Couch Surfingu. Je to uplne jine, nez byt v penzionu. Dnes jsme treba u moc peknych lidi Budapesti. Miluji knedliky, tak jsme jim udelali koprovku s knedlikem a cesnecku. Vcera nam servirovali madarska jidla a tak jsme jim to vratili. Uz nam nedela problem se orientovat v neci kuchyni a varit. Vsechny kuchyne jsou vice mene stejne.
Navstivili jsme nejaka mista s termalni vodou a moc jsme si tom uzili. Nejdiv v Laa, to je v Rakousku tesne za hranicemi s Cechami. Maji tam uzasny areal a hlavne saunovy komplex. Doporucuji navstivit. Pokud mate narozeniny, je pro vas vstup zdarma. Ale i za celodenni vstupne to stoji.
Heviz je kousek u Balatonu. Nejvetsi jezero s horkou lecivou vodou na svete. 4.4 hektaru. Voda neni tak horka. Vlastne je venku spise vlazna, tak akorat na plavani. Ale pres to, je listopad a ja jsem si zaplaval, jako uz nekolik let ne. V cechach je na me voda venku i v bazenu moc studena.
Zitra jedeme na Slovensko do Velkeho Mederu. Okoupat se. Doma budeme v nedeli.
Dovolená
Příští týden jsme na dovolené. Hospitality Club, Couch Surfing, termální lázně, Maďarsko, Mulec.
Zmizelá návštěva
Jak jistě víte, jsme v úžasném cestovatelském klubu CouchSurfing. Přes prázdniny jsme měli celkem dost návštěv, některé byly zajímavé. Klub je výborný.
Stala se nám i zajímavá zkušenost. Kontaktoval nás čech, co žije ve Španělsku, že by s přítelkyní přijeli, že cestují po Čechách. Domluvili jsme se, že se po práci sejdeme v Hradci a pak se přesuneme k nám domů. Večer jsme se sešli, zašli jsme na večeři na zahrádku U radnice. Je to na náměstí a zahrádku mají moc pěknou. I dobře vaří. Bavili jsme se o všem možném a bylo to příjemné. Asi v devět hodin jsme zaplatili a vydali se domů. Já jsem byl na kole, Jana se stavila pro auto v servisu (je to známý, tak to večer šlo) a návštěva svým autem. Nechali si vysvětlit cestu a v autě měli mapy.
Nejdřív jsem přijel do Bukoviny já, měl jsem radost, že jsem vyhrál, i když jsme moc nesoutěžili. Čekal jsem před domem, byl pěkný večer. Po chvíli přijela Jana. A pak už dlouho nikdo, tak jsme šli domů. Telefon návštěvy byl vypnutý. Čekal jsem do jedné hodiny, nikdo se neozval, nikdo nepřijel.
Telefon byl vypnutý ještě den, pak ho nikdo nebral. Čekal jsem alespoň zprávu přes klub, taky nic. Do dnes nevím, co se stalo, už je to dýl než týden.
Jak to celé začalo
Dovolenou jsme už děsně moc potřebovali. Už rok a půl jsme nepřerušili práci na víc než jen pár dní. Začínala jsem si připadat taková vytřeštěná, kdeco mě stresovalo a nechtělo se mi ani moc hýbat… samé divné věci!
Tak jsme uvažovali kam vyrazit. Daleko nebo blízko, letadlem nebo autem, do velikého tepla nebo do menšího tepla… I tohle rozhodování mě unavovalo – divže bych nenavrhovala, že si koupíme zájezd k nejbližšímu moři…
Ale díky Berkově rozhodnosti se plány začaly rýsovat. Pojedeme Bizonem (pro Berku Mulcem, pro ostatní prostě autem), protože tenhle druh dovolené ještě neznáme. Budeme si moci jet, kam budeme chtít. A s sebou si budeme moci nabalit spoustu užitečných věcí, chacha (k tomu se ještě dostanu).
A když Evropa (abychom většinu času jen neseděli za volantem), tak proč nevyužít náš báječný Hospitality Club, který tu má tolik členů. Kdo ho ještě nezná: je to internetový cestovatelský klub, kde si tisíce lidí z celého světa můžou mezi sebou domluvit cokoli, zejména ale setkávání, prohlídky měst, památek, zvířat a všeho, společné výlety, ubytování doma, výměnu informací.
No a kam vlastně. Zachvátila mě nostalgie a zachtělo se mi holandských kanálů a cihlových domků, anglického ovečkovatého venkova, dánské placaté mírumilovné krajiny, elegance francouzských sídel… To všechno se Berkovi zamlouvalo a přihodil k tomu ještě Rakousko a Švýcarsko. Pak jsme si to črtli na mapě a zjistili jsme, že se to dokonce během těch tří týdnů dá i stihnout. Jen ale nesmíme nikde zastavovat.
Tak nastalo redukování a zjišťování pravých motivací. Proč člověk vlastně ve skutečnosti cestuje? Aby ochutnal místní sýry, to je jasné. Takže vyhrálo Švýcarsko a Francie, Rakousko jen jako tranzitní země (vždyť nemají nijak zvlášť proslulé plísňové syry). Myslím, že v této fázi rozhodování byl Berka ke mně velmi citlivý.
V té jarní křeči mi to zařizování přes Hospitality Club připadalo jako trochu riskantní podnik – víme od mnohých našich návštěv, jak může být těžké si něco domluvit. Přes ty všechny bohulibé řeči a úmysly je přeci jen v HC z těch 300 000 lidí hodně takových, kteří na dopisy nereagují a nejsou nijak aktivní. Takže člověk pošle email třeba 80 lidem z Londýna, odepíše mu jich jen 15 a z nich se ještě 14 omlouvá, že právě sami někde cestují.
Ale vytvořili jsme s Berkou výborný tým a šlo nám to úplně krásně: Berka procházel oblasti, kam bychom se rádi podívali, a v nich hledal zajímavé lidi. Já jsem pak těmto lidem psala emaily a snažila jsem se každému z nich napsat aspoň trochu osobní dopis.
Vybírali jsme si lidi:
- asi tak našeho věku nebo starší (ať se vyhneme studentíkům, se kterými už toho moc společného nemáme),
- v menších městech a vesničkách (protože tam nebývají tolik zahlceni návštěvami, bude to tam typičtější a stihneme to tam poznat lépe),
- se znalostí angličtiny (asi je lepší, když si s nimi můžeme i povídat),
- a hlavně se zajímavě vyplněným profilem (protože to je něco jako první dojem z člověka a funguje to docela dobře).
No to byla ale banda krásných šílenců, co Berka objevil!! Ale k tomu se taky ještě dostanu, protože jsme spoustu z nich nakonec i poznali osobně. Z těch, které jsme nepotkali, si vybavuju třeba tohohle Francouze… Ve svém profilu píše toto:
Asi jako všichni tady: nesnáším cestování a seznamování se s někým novým. Jsem starej depresák, co nemá rád lidi. Jestli nechcete přijít k újmě, držte se ode mě dál. PS: A HC nesnáším SAMOZŘEJMĚ taky 
A tak jsem mu odepsala takto (a moc jsem si to užívala):
Ahoj Oliviere,
budeme teď od příštího týdne mít s mým přítelem Berkou třítýdenní dovolenou. Moc jsme nevěděli, kam jet, stejně na tom nesejde, protože všechny místa jsou tak nějak podobný.
Nakonec jedeme do Francie, proč ne, nakonec, snad to přežijeme, všechen ten sýr a všechny ty kdo ví jaký Francouze… achjo… A Paříž taky, jojo, to aby se to dobře vyjímalo v našem fotoalbu…
Tak jestli tam okolo 2.-6. května taky seš, můžeme se potkat. Ty bys pak moh říkat, že seš zajímavej, když za tebou jezdí návštěvy ze zahraničí. A my bychom zase mohli říkat, že jsme mluvili i s nějakým místňákem. To je dobrej obchod, ne?
Tak brzy na viděnou (když to jinak nejde).
Jana
Na hledání a psaní padla celá jedna neděle, ale nesla ovoce velmi rychle: už během dvou dnů se nám sešlo tolik kladných odpovědí, že jsme mohli načrtnout trasu výletu. Jupííí. Euforie začínala hlodat a postupně nás celé zachvátila. Jak jsme si už konkrétně domlouvali termíny noclehů a setkání, tak jsme se začínali na ty všechny lidi moc těšit.
