Berkintosh » Jídlo

Nekuřácký klub Bukovina

Berka — Fri, 19 Nov 2010 20:17:47 +0000

Bukovinská hospoda mě (nás) baví. Standa s Alenou nám ji občas půjčí, máme ji celou na starosti. Většinou je to při nějakých větších akcích, jako jsou svatby nebo narozeniny. Jsou to kalby do rána, desítky lidí. Je to náročné, kmitáme, ale současně je to relaxace. Je to zajímavé, sledovat dynamiku pařby i jednotlivé účastníky. Zprvu je to takové trpké, ale později to změkne, uvolní se, rozkvete.

Právě pracuji na logomanuálu Bukovinské hospody. Do týdne bych ho chtěl mít hotový. Budou tam loga, nový název, vizitky a podobně, ale hlavní součástí bude jídelní a nápojový lístek. “Malinko” ho šperkuju a doplňuju, máte se na co těšit. Snad z toho Standu (hospodského a majitele) lepne jen málo. Postupně ho na to připravuju. Když třeba slyšel slova jako Twitter a Facebook, tak už to bral jako vtip z jiného kosmu.

Držím si palce, aby se to podařilo.

Kdo tu krade recepty?

Berka — Mon, 15 Nov 2010 19:43:06 +0000

Tak mi dnes někdo velmi vulgárně vynadal, že jsem převzal tento recept z wikipedie.

Našel jsem recept někde na síti nebo v kuchařce a možná jsem to s tím mlýnkem na mák vymyslel sám. Kdo ví, v té době jsem dost experimentoval. Několikrát jsem si burákové máslo udělal a tak mi to chutnalo, že jsem se podělil o recept. V tištěné kuchařce pro známé. Tu jsem pak publikoval i tady.

Dost pochybuji, že v té době nějak normálně existovala česká Wikipedie, nebo dokonce s receptem na burákové máslo. Dokonce i dnes je tam jen takový stručný blábol (např.: Arašídové máslo je součástí téměř všech amerických receptů).

A pak, osm let po publikování receptu, sedne nějaký týpek k počítači a napíše: “seš kokot a opisuješ z wikipedie.. když máš v hlavě nasráno a nevíš o čem psát, nepiš radši o ničem nebo uváděj zdroje hňupe ” Chudák malej

Asi budu žalovat Wikipedii, že mi krade recept. A že trvám na tom, že neví o čem psát a tak by raději neměli psát o ničem

Ne, Wikipedie je někdy v celku užitečná věc. Možná mají recept ode mě (můj recept je na googlu druhý), ale to je nepodstatné. Tím, že jsem příspěvek zveřejnil, ho přece dávám celému světu k dispozici. Takže berte mé recepty, články a texty jak libo. Mě neubude. I já jsem recept někde získal, děkuji dnes již neznámému zdroji.

Kašlete na autorská práva, to jsou nesmysly. Hlavně jezte burákové máslo, protože jídlo je na každém receptu podstatné.

O víně a o tom, jak pracuje naše fantazie když jde o jídlo a pití

Berka — Thu, 07 Jan 2010 23:55:11 +0000

Moc ten článek komentovat nebudu, je tam dost věcí, které jsem věděl nebo tušil, nicméně i nového tam pro mě bylo dost.

Jak dali pravou svíčkovou do jelit

Berka — Wed, 16 Dec 2009 10:44:28 +0000

Líbí se mi pořad Ano, šéfe. Zdeněk Polreich tam hraje roli svědomí, říká to co vidí jen málokdo: že se u nás v restauracích často vaří sračky ze sraček. Vnímal jsem Polreicha jako evangelizátora myšlenky, že kvalita surovin je důležitá a že se skvělé jídlo dá postavit jen na dobrých součástkách.

Včera jsem byl v Interspáru. Ze všech koutů na mě čuměl nadživotní Polreich, loudil ďábelský úsměv a podsouval mi, že na kvalitě surovin záleží. Hned jsem s nadějí vstoupil s tím, že si koupím suroviny na vaření.

Polrajch na mě koukal, když jsem si četl, co je na křehkých krůtích prsech tak křehkého: je tam voda, stabilizátory, dochucovače, snad i škrob… fůj.Vykukoval i když jsem znovuoběvoval rostbíf. Rostbíf vždycky byl, je a (pokud nás marketingoví mágové nedostanou) bude kus svíčkové (pro jistotu, to je to jemné drahé hovězí maso), šetrně opečený. Ve Spáru “U polreicha” je to cosi v plastu, co vypadá jako sekaná v nádražce, kde jako první surovina je uvedeno 65 % hovězího masa. Těch 35 % jsem už dál nezkoumal.

Dál jsem se nedostal.

Vím, co jsou obchodní řetězce. Měl jsem za to, že jsem pochopil i Polreichovu misi. Ale jejich spojením je to jako byste namleli svíčkovou do jelita. Bude to zase jen jelito, jen bude o něco větší.

Škoda, mohli jsme mít v Čechách kulinárního evangelizátora, ale zaprodal se. Snad za pár let přijde někdo další.

Tak si alespoň zazpívejme jednu klasiku od Aralainu:

Pro trochu peněz
slávy a úsměvů
jednou se ohneš
už nenarovnáš
Nejsi sám sebou
při vstupu na scénu
jak tohle smazat
se zbytečně ptáš

To co bylo
nechává stopy nečekaný
to co bylo
nedá spát, chtěný i nevítaný
to co bylo
odchází, vrací se znenadání
to co bylo
nezmizí, máš to spočítaný

Bedýnky

Berka — Sat, 12 Dec 2009 18:46:36 +0000

V Hradci Kristian se rozjíždí projekt bedýnky. Jsem zájemce, myslím si, že je to moc dobrý nápad. Pokud máte zájem se také připojit, ozvěte se buď přímo mě nebo se zapište do komentáře.

Ještě tady připojuji dopis Kristiana zájemcům:

Dobrý večer,
těm několika zájemcům o bedýnky posílám pár informací na začátek.

Klub Bedýnky HK
Chtěl bych postavit na nohy něco jako klub nebo družstvo. Princip bedýnek znáte, asi by se na začátku nabízelo vysloveně pár druhů/velikostí bedýnek a k tomu možnost doobjednat si věci z aktuální nabídky (mléko, ryby, maso, máslo, sýry apod.). Ze začátku samozřejmě zkusíme sehnat základní věci, tedy hlavně zeleninu, ostatní se nabalí časem. Je nutné vyřešit několik detailů typu legislativa, hygiena atp, ale to se poddá.Rád bych také – na popud jednoho z vás – nabízel mezi členy družstva třeba i “společné” zakoupení a naporcování třeba beránka. Mimochodem – viděli jste někdy jehněčí v obchodě v HK? Já ještě nikdy, přitom na šašlik není nic dokonalejšího.
Pro klub bych chtěl připravit webovky, které by měly sloužit jako místo pro diskuze, objednávky a místo pro recepty.
Distribuci promýšlím, asi nejefektivnější bych viděl večerní rozvoz jeden den v týdnu.

Hledám spolehlivé lokální dodavatele
Pokud byste měli tip na dodavatele – sedláky, co ještě umí pěstovat dobré věci starým dobrým způsobem, dejte vědět. Mám tip na kravín v HK, uvidíme, kolik by nám případně dali mléka. Dál mám už i pár tipů na statkáře, ale víc hlav víc ví.

Po novém roce bych se ozval s více informacemi, do té doby děkuji za Váš zájem a přeju klidné svátky bez nehod a nervů,

Pokus o atentát v Bukovinské hospodě

Berka — Sun, 06 Dec 2009 23:18:21 +0000

V pátek si kamarádka Monika vzpomněla, že asi před rokem měla u nás v Bukovině v hospodě skvělý ovar a zatoužila si to zopakovat. Řekla Janě a ta ho na sobotu pomocí několika málo esemesek objednala. Pro tři a půl strávníků. Trochu jsme tušili, jak to dopadne, takže jsme ještě přibrali navíc trio HaKaVal. A bylo nás sedm.

Hospodský Standa neměl problém speciálně pro nás nakoupit a uvařit, ale navíc to pojal podle zadání a udělal tedy poctivý vesnický ovar – kolínka, játra, ledvinky, srdce, jazyk. Servíroval to na válku, k tomu asi dva litry jablek s křenem, hořčici, čerstvý chléb… dokonalá žranice pro nejméně deset lidí (nebo slušná večeře pro patnáct). Když jsme chtěli plnit i sladký žaludek, nechal Standa dovézt (v devět večer) zákusky.Uff. Pokoušeli jsme se to zdolat, ale bylo to marné. Myslím, že to byla forma atentátu. Na druhou stranu, kdyby nenásledovala velmi těžká noc plná snů o nepoužitelnosti, mohl by takhle nějak vypadat ráj.

Vlastně se mi to náramně líbilo, jsem z toho unesený – dokonalý servis, vynikající jídlo, perfektní obsluha. Ta hospoda nemá chybu. Snad jen kdyby tam byly nějaké normální ceny – vždycky když vidím účet, na chvilku zaváhám, jestli je to v korunách nebo v dolarech – jsou to nějaká směšná čísla.

Moštujte jablka

Berka — Wed, 07 Oct 2009 19:59:37 +0000

Máte-li jablka a chcete vědět co s nimi, poradím vám. Otrhejte je a přivezte do Bukoviny, kde vám z nich soused udělá mošt, který vydrží nejmíň rok. Plní to do lahví od minerálek nebo do klasických 1,5 litrových petek. Musíte si je dovézt.

Ceny jsou mírné, mošt je výborný. Je pasterizovaný, neboli v lahvi máte jen čistou šťávu, která se vylisovala z jablek. Nic navíc.

V sobotu končí Ramadán

Berka — Tue, 15 Sep 2009 09:53:36 +0000

Před časem jsem ohlašoval, že budu držet Ramadán, jen se změněnými pravidly. V sobotu končí. Jak to tedy probíhalo:

Prvních několik dní jsem dodržoval pravidla skoro přesně. Vstal jsem tedy před východem slunce, najedl se, napil a zase zalehl. První doušek a jídlo jsem měl večer před setměním (okolo osmé), nechtělo se mi totiž jíst po tmě.

Udělal jsem několik změn. Předně jsem poslední jídlo přesunul na snídani, tedy na čas, kdy normálně vstanu. Je to lepší. Také jsem půst přerušoval vždy když mě čekalo něco, kde by nebylo dobré nejíst nebo být hladový. Piknik, důležitá schůzka, výlet, kolaudace myslivny…

Později jsem začal přes den pít a před pár dny jsem i si občas přes den dal ovoce nebo něco drobného.

Výsledkem, který se mi líbí je, že jsem zhubl. Dnes jsem měl 79,9 kilo, což je minimum za takových 15 let. Přišel jsem o tři a půl kila a je to znát.

Druhým výsledkem je, že jsem změnil stravovací návyky. Daleko víc vnímám strukturu stravy, zejména kolik jím bílkovin, což je důležitější než kontrola energie, cukrů nebo tuků. Také jsem zjistil, co mě neuspokojuje na současných kupovaných obědech – velké porce nevyváženého jídla – dnešní obědové a restaurační menu často navrhují lidé, kteří už ztratili základní instinkty a jídlo jen vyrábějí.

Současný model stravování mi vyhovuje, takže v něm budu pokračovat. V rámci Ramadánu jsem o jídle hodně přemýšlel a četl a to mě posunulo o kus dál.

Ještě musím zmínit, že to, co jsem provozoval, vůbec nebyl Ramadán. Shoduje se to v čase, ale spíš by se to mělo nazvat kulinárně-hygienický proces/audit. Je to super.

Exkurze na jatka

Berka — Fri, 21 Aug 2009 21:22:35 +0000

Jako správného kulináře mě samozřejmě zajímá, jak vznikají suroviny. (Taky) Proto dělám zabíjačky – abych věděl jak vzniká maso. A když už maso jím, nechci mít zábrany vlastnoručně zvířata humáním způsobem usmrtit a připravit.

Také bych se už dlouho rád podíval na jatka. Asi to nebude nic veselého a asi se mi tam nebude líbit. Ale vidět bych to chtěl.

Dnes jsem narazil na celkem sugestivní článek – Za sousto masa. Věřím, že není moc přibarvený. Otevřete ho jen v případě, že vás opravdu zajímá, jak to chodí na jatkách. Se závěrem článku nesouhlasím – cesta ven není ta, že lidé přestanou jíst maso, ale ta, že se podstatně zlepší způsob, jak jsou zvířata zabíjena a jak je s nimi obecně nakládáno. Určitě toho lze dosáhnout.

A ještě několik odkazů na úžasnou ženskou co rozumí zvířatům

http://www.youtube.com/watch?v=Cpggjn_G6NU&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=EZ1VzDSmsNk&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=b5cUk9RH6lQ&NR=1
http://www.youtube.com/watch?v=oA2x2_eAv4w&feature=related

Postupně mi docházelo, že se velmi podobá jedné pacientce, o které psal Oliver Saks v knize Antropoložka na Marsu. A když jsem mezi souvisejícími odkazy našel heslo Autismus, došlo mi, že svět je malý – je to ona:

Ráno začíná Ramadán

Berka — Fri, 21 Aug 2009 21:04:55 +0000

Ráno nám začíná Ramadán. Připojíte se také?

Je to jednoduché, před východem slunce vstanete, dáte si normální snídani, dost se napijete vody a jdete zase spát. Pak celý den nepozřete ani sousto a nedáte si ani doušek. Vynecháte kouření a soulože. Toto vše je dovoleno až po setmění. Po setmění doporučuji si dát dobré jídlo a pití, nic velkého. Raději více postupných chodů než jeden. Alkohol střídmě nebo vůbec.

Stejně jako vloni budou dny, kdy jíst nebudu, ale bude jich i několik, které z praktických důvodů vynechám. Přesto se moc těším, má to na mě kulinárně-očistný blahodárný vliv — smysly se očistí, přestanou být apatické. Když si vybavím loňský půst, vzpomenu si v první řadě na intenzívní prožitek z jídla, které jsem měl večer po půstu. To nebylo hladem, ale zvýšenou citlivostí. Za to mi to stojí.

Máte obavy z celodenního nepití? Taky jsem měl. Samozřejmě že má člověk trochu žízeň, ale pokud tělo netráví jídlo, spotřeba vody v organizmu se podstatně sníží. Fakt to není problém. Ověřeno miliardou muslimů každý rok. A mnou. Alláh Všemohoucí ví nejlépe.