Server www.planerostliny.com
Založil jsem server www.planerostliny.com. Zabývá se vařením z planých rostlin. Budu tam publikovat nejméně jeden recept denně – slibuji. Je to zajímavý projekt, moc mě to baví. Snad vás taky zaujme – dejte si ho do svých oblíbených.
Poslední příspěvky najdete vpravo od tohoto článku.
Senzační přírodní meruňková marmeláda
Suroviny: Desetilitrový hrnec skoro plný půlených zralých meruněk, šest bio limetek, tři kila cukru, čtvrtka másla. Volitelně i spousty lupínkových mandlí nebo sekaných jader ze švestek nebo sekané vlašáky. I trocha čerstvého zázvoru je dobrý nápad.
Příprava: Meruňky na noc prosypeme cukrem. Limetky nakrájíme na tenká kolečka a taky je přidáme do cukru na povrch meruněk.
Druhý den hrnec trošičku bez máchání povaříme, meruňky pustí hodně šťávy. Tu, společně s limetami, přendáváme do pánve a svařujeme, dokud není hustá. Kdybychom to dělali rovnou v hrnci, meruňky bychom rozvařili na kaši a hlavně bychom to museli celou dobu míchat – a to je opruz. Takto tím míchneme jednou za čas a pak ke konci trochu častěji.
Když je šťáva hodně hustá, smícháme ji s meruňkami a s mandlemi a povaříme, aby se vše spojilo a aby ovoce ještě víc změklo. Přidáme máslo, necháme rozpustit, minutku povaříme a můžeme plnit do sklenic.
Meruňky se želírují samy, pektin není třeba. Máslo vše zjemní a zabrání vytvoření krusty na povrchu (prý, nikdy jsem ji neviděl). Limetky (necháme je v marmeládě) dodají citrusovou chuť.
Plané rostliny nově
Tento týden mám dovolenou. Dělám spoustu malých činností a jednu trochu větší – tvořím nové stránky, které se budou zabývat použitím planých rostlin v kuchyni. Stránky zveřejním prvního srpna. Pokud vás někoho toto téma zajímá a chcete mi pomoci tím, že mi řeknete co si o stránkách myslíte před zveřejněním, ozvěte se – budu rád.
Cuketka – blog pro všechny labužníky
Občas mám chuť na sůl a tak si koupím červenou obarvenou hmotu ála drcený solený losos. Pídil jsem se po originálu nebo po receptu, protože fantazie megavýrobců nemá hranice co se týče podobnosti jejich výrobku s originálem. A v tom jsem to našel – www.cuketka.cz – úžasný web, který jistě zaujme labužníky a lidi, co ještě stále považují všechna ta éčka nebo brambory dovezené odkudsi z Bolívie za mor. Autor je Pražák, já žiju na vesnici, takže mám jiné možnosti obstarání si surovin. Ale jinak je to server podle mého gusta, úplně na něm ujíždím.
http://www.cuketka.cz/?p=1696, http://www.cuketka.cz/?p=1731 Taky jsem tam narazil na recept, jak si doma udělat sýr.
Taky jsem tam objevil zajímavý odkaz: www.vodovoda.cz. Od teď se budu v restauracích ptát na to, jestli mi dají k jídlu vodu z kohoutku. V Hradci asi ne, taky ji nepiju, protože je hodně, ale fakt hodně tvrdá (máme tu automaty na vodu, takže domů si balenou taky nebereme). Jinde to zkusím.
Vytvořím kuchařku – plané rostliny
Rozhodl jsem se, že letošní rok zasvětím vytvoření dalšího dílu Delikates. Tématem budou plané rostliny a jídla z nich.
Tentokrát to pojmu úplně jinak. Bude barevná, s velkými fotkami jednotlivých jídel. Budu na ní pracovat celý rok, recepty budou přibývat podle dostupných surovin – planých rostlin. Uvažuji i o tom, že by samotná kuchařka byly jen desky a ty by si člověk doplňoval podle potřeby jednotlivými listy.
Kuchařka míří pod vánoční stromky příbuzných a známých, ale když ji bude někdo chtít vydat ve větším nákladu a postarat se o všechen ten mumraj okolo, nebudu se bránit.
Fotky ze zabíjačky
Fotografka Jana už upravila, vybrala a zveřejnila fotky. Pozor, jsou drastické, morbidní, vzbuzují lítost, jsou efektní, o tradicích zabíjačky, obsahují zátiší, někomu mohou připadadat nechutné, vtipné nebo klidné, divné, krvavé, zabíjačkové, vesnické, sportovní, pracovní, sněhulácké, salámistické, panenkové, klobásové, výhružné (vegetariánka, přistižena s rukama až po lokty od masa), lehké jako pírko nebo kočkovité.
Pro mě jsou zabíjačkové. Tak to vidíte, zabíjačka není nuda.
Uzené masíčko, i na prodej*
Soudružky a soudruzi,
právě jsem se vrátil z udírny, kde jsem byl kontrolovat stav uzeného, a musím vám sdělit, že jsem nadmíru spokojený.
Vyudil jsem kolena, nožky, žebra, kotletku bez kosti, krkovici bez kosti, libovou kýtu bez kosti a jiné dobrotky. Je toho hodně i pro takového jedlíka, jako jsem já. Proto nabízím cokoliv, po čem budete toužit, k odprodeji. Ceny budou rozumné, určím je v pondělí.
Cena libového kousku (kotleta, kýta, krkovice) bez kosti je 190 korun za kilo.
Recept: Paprikové klobásy
Klobásy dělám už několik let a vždycky byly tak dobré, že jich bylo málo. Jejich výroba je jednoduchá. Potřebujete dobré maso, koření a klobásová střeva (vepřová sdíraná).
Množství klobás, které dělám, je dáno objemem balíčku střev, který kupuji v řeznických potřebách – u nás v Hradci Králové balíček pojme asi 15 kilo a když koupím dva, tak je klobás spíš málo. Ono je totiž lepší se klobás přejíst jednou do roka, než je dělat každý měsíc. Hodně jich rozdám nebo prodám. Vepřové maso by se dalo koupit v krámě, ale já dělám každý rok zabíjačku a ta dá dostatek masa.
Každá klobása musí obsahovat hovězí nebo skopové maso, které hmotu spojí. Do klobás dávám hovězí přední. Většina receptů doporučuje maso pomlít a naložit, to já nedělám, vše udělám v jednom dni.
Suroviny: na pět kilo klobás: kilo hovězího předního, čtyři kila prorostlého vepřového (já dávám bůček a trošku něčeho libovějšího – v klobáse musí být tuk, jinak je suchá), hodně sladké papriky, podle chuti pálivé, pepř, drcený kmín, sůl, může být i palička česneku.
Příprava: Hovězí jemně pomeleme (díry velké 2 mm) (odborně říkáme, že maso protočíme před desku s otvory 2 mm), vepřové naopak na velmi hrubo (otvory 1 cm). Ve velké nádobě mícháme hovězí se dvěma nebo třemi deci vody, se solí a s kořením, až je vše rozmíchané. Přidáme vepřové a dále mícháme, kořeníme, solíme a ochutnáváme (ano, syrové maso, je výborné), až jsme s chutí spokojeni. Měli bychom to trochu překořenit a přesolit, hodně se to vstřebá. Je dobré, když jeden člověk míchá a druhý koření a ochutnává.
Mezitím si připraváme střeva, my ta naše solená dáme na chvíli do vlažné vody.
Směs plníme do střev. My na to máme takové udělátko, které se nasadí na mlýnek a točením se do řine do střeva. Konce zavazujeme. Tím nám vznikne několikametrová klobása. Když chceme mít menší, což chceme, vždy po 20-30ti centimetrech střevo otočíme a tím zaškrtíme. Dáme je na hole nebo na háky a zavěsíme do vyhřáté udírny. Udíme asi 8 hodin na asi asi 80 °C. Jestli jsou klobásy hotové či nikoli, poznáme podle barvy a podle chuti.
Klobásy jsou, jasná věc, nejlepší ihned po vytažení z udírny. To je vám dobrota…
Všimněte si, že v receptu není rychlosůl, ledek, glutaman ani podobné mory. Prostě maso, sůl koření. To dělá tu výbornou chuť.
Ostatní druhy klobás jsou variací na tento recept. Třeba vepřové nemelete ale krájíte na nudličky nebo kostičky. Zvolíte jiné koření. Hovězí nahradíte skopovým nebo vepřovou kůží…
Klobásy – Game over
Klobásy, které jsem chtěl rozprodat, už došly. Tak zase až příště. Zítra ještě budu mít přebytky libového domácího uzeného.
Recept: Řízková polévka
Brácha žije v Americe. Teď na týden přiletěl, zprudka opekl řízky, takže strouhanka byla tmavší a vnitřek raw a zase odletěl. Přemýšlel jsem, co s těmi řízky udělat, aby to nemusela jíst domácí zvířátka. Napadla mě polévka. Maso dá šťávu, opečená strouhanka chuť a houšťku. Jak jsem si usmyslel, tak jsem i udělal.
Nakrájel jsem řízky, přihodil i vařené brambory, které byly přílohou. Když už jsem měl otevřenou lednici, přidal jsem i něco dalších zbytků a součástek: pytlík kysaného zelí, osm stroužků česneku, kostičky ze dvou syrových brambor i se šupkou, dvě domácí klobásy, kus celeru. Zalil jsem to vodou, osolil, opepřil, přisypal trochu sladné a trochu pálivé papriky, přihodil dva bobkové listy a takto jsem to začal papínovat. Až to bude hotové, asi přidám trochu zakysané smetany a možná i octa a pochutnáme si na tom. Už se těším.