9.2.2008–6.30–7–Librantice87–spacák–neděle–250

No, nechal jsem tam přece jen vatu, ty spojovníky nebyly až tak nutné. Ale jinak je to snad dostatečně srozumitelné.

Nakonec, celá akce a všichni lidé se nebudou celou dobu zabývat jídlem. Myslím, že Jana připravuje i nějaké hry, hrátky na sněhu nebo tak něco. Však ji znáte.

Nakrájíme hodně cibule a maso z právě zabitého čuníka. Mělo by být víceméně libové, ale to podle toho, jak to kdo má rád. Obojí to dáme do hrnce, pod to trochu sádla. Osolíme, opepříme a dusíme za občasného míchání, dokud maso není měkké. Poté přidáme odblaněný nasekaný čerstvý vepřový mozek, nakrájenný brzlík a čerstvá játra. Chvíli mícháme a jsme hotovi. To je vám taková dobrota!!!

Partnery a partnerky.

Pití. Čaj, kávu a takové ty běžné věci zajistíme, ale pivo, víno ani kořauku ne.

Oblečení a obuv takovou, abyste se nebáli ji zašpinit nebo zamastit. Nějakou dobu budeme venku, pak uvnitř. Vše, co budete mít na sobě, budete muset vyprat, ale k žádnému poškození by dojít nemělo. Kdo jste z vesnice, tak prostě montérky a vaťák. My z města si vezmeme ošoupané rifle a vysloužilou bundu. Semišky nechte doma, ale kanady nebo holínky nemusíte brát.

Své oblíbené recepty na vepřové maso. Možná bude prostor (v břiše) něco z toho udělat.

Své oblíbené nože a kuchařské nebo řeznické nářadí nebo oblečení. Sice tam něco bude, ale vlastní nůž je vlastní nůž, že jo.

Peníze dávejte mě a to ve výši, jakou uznáte za vhodnou a odpovídající. Nemůžu samozřejmě chtít po muslimech, veganech a židech, aby přispívali na jídlo, když přijdou jen kvůli lidem a kvůli zábavě.

Celá akce probíhá u rodičů Jany a jsou na podobné akce zařízeni a připraveni. K dispozici je celé patro rodinného domu se sprchou, vanou, topením, kuchyní, nádobím, skleničkami a podobně. Spát budete ve svém spacáku někde na karimatce nebo na vystlané zemi. Pokud ovšem nejste celebrita, pro ty je přichystáno pár postelí.

Přespání na neděli má několik výhod. Nebudete muset akci opustit “v půlce” a taky budete moci pít. Zabíjačka není žádná pitka, ale několik skleniček slivovice nebo piva po jídle bodne. Možná bude k dispozici řidič co vás odveze, ale…

A hlavně – ranní klobásky jsou zážitek, na který se nezapomíná.

Spát půjdeme až si to všechno povíme. Asi pozdě. Je to individuální.

Je to kruté, ale je to tak. Zabíjačka začíná pro někoho v 6.30, to se jede pro prase. Kdo chcete jet pro prase, napište mi, ať s vámi počítám. Uvidíte, odkud čuník pochází, dokonce i jeho chovatelku. Navíc budete oslavováni za to, že jste prase přivezli. A možná se cestou stane nějaká příhoda.

V 7.00 začíná zabíjačka. Je naprosto třeba, aby všichni účastníci byli na místě. Nelze se postupně trousit. Kdo nepřijede v 7.00, nemůže říkat, že byl na zabíjačce. Nikdo netrpí brzkým vstáváním jako já. Prostě to tak musí být.

Oběd bude v poledních hodinách.

Sádlo se bude škvařit večer.

Klobásy se budou dělat večer a udit přes noc. To funguje tak, že se každou hodinu a půl někdo vzbudí a jde zkontrolovat udírnu – pokochat se dílem. Přitom do udírny vhodí polínko a jde spát. Pokud nás na to bude víc lidí, každý vstane jednou nebo dvakrát. Ale klidně to zastanu sám, baví mě to.

Ráno účastníky budíme přiložením teplé čerstvé domácí klobásy k nosu. Po zchládnutí je to taky výborné, ale čerstvá horká klobása, právě vytažená z udírny, je prostě o tři třídy lepší. Nedá se to s ničím porovnat.

Dopoledne nebo odpoledne, jak kdo, bude rozdílení výslužek a rozjezd.

Nekřesťansky brzo ráno přijedou všichni účastníci a budou plnit různé úkoly. Od pití kořauky, přes topení pod kotlem, loupání cibule po dovezení prasete. Až přijedeme s prasetem, začne ten pravý zabíjačkový koncert, který skončí někdy večer. To budeme najezeni, napiti, unaveni, špinaví a šťastní. To je zabíjačka.

No, vzal jsem to celkem hopem. Tak pomaleji. Až přivezeme prase, už na nás bude čekat řezník. Ten ho picne, podřízne a vykrví. Krev budeme chytat do nádoby a budeme ji míchat tak dlouho, dokud nezchládne. Kdybychom ji nemíchali, zdrcla by se a byla by k ničemu. To bychom si ji mohli dát leda tak s cibulí.

Ihned poté se začne prase pařit. Prostě se bude chvíli polévat vařící vodou. Pak se popráší kalafunou a začne se nejdřív řetězem a pak takovým trychtýřem – zvoncem – odchlupovávat. To jde celkem snadno a je to za chvilku hotové.

Následuje pověšení. Prase má metrák nebo mnohem víc, tak to není jako s králíkem. Naštěstí na to je takový jednoduchý chytrý pákový mechanizmus, který umožní prase pověsit do požadované výšky.

Následuje one-řezník-show, kdy čuníka dočistí, vyvrhne, rozpůlí, ufikne hlavu, tu taky rozpůlí a zpracuje… rozbourá (naporcuje, to se tak říká) celé prase. Přitom postupně vydává další a další kousky masa s instrukcemi, co s nimi a co to je. Něco se hodí do kotle na ovar, ze kterého se pak dělají další mňamky, jako jsou jitrnice, jelita, tlačenka, česnekový bok a podobně. Něco jde do guláše. Zbytek masa a kostí jde na vál a do chladírny.

Na válu skončí to, co je třeba nějak zpracovat, třeba stáhnout krupon, vykostit nebo nakrájet na menší kousky. Tím se baví řezník poté, co venku skončí. Ostatní účastníci zatím krájí maso na guláš, něco melou, loupou česnek a cibuli, přikládají pod kotlem,, míchají guláš, popíjejí kořauku… Mezitím někdo vyčistil střeva a teď se perou v pračce. Je toho hodně co dělat.

Po nějaké době je hotový guláš a ovar – první pořádné zabíjačkové jídlo, pokud nepočítám syrové maso. Většinou je na zabíjačce prestižní soutěž dvou táborů, jeden hlásá, že první zabíjačkové jídlo má být guláš, druhý hájí ovar. Nakonec je to každý rok hotové současně, takže remíza a spokojenost na všech stranách. Gulášisti si dají i ovar a obráceně.

Na tomto prvním jídle je výborné, že je ho tolik a že je tak rozmanité. Kotel naprosto různých mas a ještě k tomu guláš. Vařené ledvinky se solí, rypák, ouško, srdce, slezina, kůže ba i libové maso. To vše s křenem, hořčicí, chlebem nebo jen tak… Jéžiš, já se těším.

Po hodech většinou něco zbyde, z toho se dělají jitrnice a jelita. Do jitrnic se maso jemně naseká takovou ostrou kolíbkou, okoření se a do poloviny se přidá buchta. Následně se plní střívka, která někdo před tím našpejloval. Do druhé poloviny nasekaného masa se dají kroupy a přileje se krev. Přisolí se, protože krev je sladká a také se naplní do střev. Jitrnice i jelita se vhodí do kotle, kde je stále vývar z masa a uvaří se. Poté se dělává tlačenka. Nakrájí se maso, smíchá se s polévkou, okoření a naplní do pytlíků. Ty se zavážou a šup s nimi do kotle – samozřejmě až jsou jitrnice a jelita hotová.

Když jsou tlačenky uvařeny, nechají se vystydnout. Polévka se vybere a do kotle se vhodí syrové sádlo s trochou mléka a vyškvaří se. Vzniknou čerstvé škvarky a to je dobrota. A sádlo a to je taky dobrota. Letos bychom mohli udělat Valdův oblíbený tuk, to je moc dobrý recept, který najdete v mé kuchařce.

Škvaření je taková klidná činnost, už je vlastně po všem a vy sedíte a jste spokojeni. Mastní a přejezeni. Doporučuji, abyste přespali, bude to příjemný večer. Ráno, nebo přesněji na druhý den, se pomalu rozjedeme.

Vůbec nezmiňuji úklid. To je proto, že máme s Janou takový stereotyp, že já pořádám zabíjačku a ona dělá, že se jí snad ani neúčastní a na pozadí uklízí a dělá podporu. Proto takové věci, jako je úklid, moc nevnímám. Letos je to jiné, Jana je pořadatelka a oslavenkyně a proto bych chtěl, aby se vždycky našel někdo, kdo ji od toho dřezu nebo hadru vyšprtne a udělá to místo ní. Když se na tom vystřídá víc lidí, neměl by to ani být problém.

Mám ještě jednu instrukci. Bude to u Janiných rodičů a bude tam i její strýc. Poskytnou nám zázemí a jsou velmi aktivní a pracovití. Zejména Venoušek umí vzít hodně za práci a je ochotný se raději strhat, než by někomu řekl. Kdykoliv bude potřeba udělat něco namáhavého, nenechte to dělat je. Stejné pravidlo platí pro všechny starší lidi. Berte jim namáhavou práci z ruk.