Pro mě jsou zabíjačkové. Tak to vidíte, zabíjačka není nuda.

právě jsem se vrátil z udírny, kde jsem byl kontrolovat stav uzeného, a musím vám sdělit, že jsem nadmíru spokojený.

Vyudil jsem kolena, nožky, žebra, kotletku bez kosti, krkovici bez kosti, libovou kýtu bez kosti a jiné dobrotky. Je toho hodně i pro takového jedlíka, jako jsem já. Proto nabízím cokoliv, po čem budete toužit, k odprodeji. Ceny budou rozumné, určím je v pondělí.

Cena libového kousku (kotleta, kýta, krkovice) bez kosti je 190 korun za kilo.

Množství klobás, které dělám, je dáno objemem balíčku střev, který kupuji v řeznických potřebách – u nás v Hradci Králové balíček pojme asi 15 kilo a když koupím dva, tak je klobás spíš málo. Ono je totiž lepší se klobás přejíst jednou do roka, než je dělat každý měsíc. Hodně jich rozdám nebo prodám. Vepřové maso by se dalo koupit v krámě, ale já dělám každý rok zabíjačku a ta dá dostatek masa.

Každá klobása musí obsahovat hovězí nebo skopové maso, které hmotu spojí. Do klobás dávám hovězí přední. Většina receptů doporučuje maso pomlít a naložit, to já nedělám, vše udělám v jednom dni.

Suroviny: na pět kilo klobás: kilo hovězího předního, čtyři kila prorostlého vepřového (já dávám bůček a trošku něčeho libovějšího – v klobáse musí být tuk, jinak je suchá), hodně sladké papriky, podle chuti pálivé, pepř, drcený kmín, sůl, může být i palička česneku.

Příprava:  Hovězí jemně pomeleme (díry velké 2 mm) (odborně říkáme, že maso protočíme před desku s otvory 2 mm), vepřové naopak na velmi hrubo (otvory 1 cm). Ve velké nádobě mícháme hovězí se dvěma nebo třemi deci vody, se solí a s kořením, až je vše rozmíchané. Přidáme vepřové a dále mícháme, kořeníme, solíme a ochutnáváme (ano, syrové maso, je výborné), až jsme s chutí spokojeni. Měli bychom to trochu překořenit a přesolit, hodně se to vstřebá. Je dobré, když jeden člověk míchá a druhý koření a ochutnává.

Mezitím si připraváme střeva, my ta naše solená dáme  na chvíli do vlažné vody.

Směs plníme do střev. My na to máme takové udělátko, které se nasadí na mlýnek a točením se do řine do střeva. Konce zavazujeme. Tím nám vznikne několikametrová klobása. Když chceme mít menší, což chceme, vždy po 20-30ti centimetrech střevo otočíme a tím zaškrtíme. Dáme je na hole nebo na háky a zavěsíme do vyhřáté udírny. Udíme asi 8 hodin na asi asi 80 °C. Jestli jsou klobásy hotové či nikoli, poznáme podle barvy a podle chuti.

Klobásy jsou, jasná věc, nejlepší ihned po vytažení z udírny. To je vám dobrota…

Všimněte si, že v receptu není rychlosůl, ledek, glutaman ani podobné mory. Prostě maso, sůl koření. To dělá tu výbornou chuť.

Ostatní druhy klobás jsou variací na tento recept. Třeba vepřové nemelete ale krájíte na nudličky nebo kostičky. Zvolíte jiné koření. Hovězí nahradíte skopovým nebo vepřovou kůží…

Samotné zabíjení bylo vlastně jednoduché, prase bylo letos klidné a vyrovnané, dalo by se říct, že dokonce hodné. Pěkně nastavilo hlavu. Následující vykrvení bylo také jednoduché. No a když je toto hotové, tak už o nic nejde, na všechno je celkem čas. Trochu se nám nedařilo čuníka odchlupit, foukal vítr, který to chladil a došlo nám několik bomb s plynem na opalování. Ale na konec se vše v dobré obrátilo.

No a pak jsme vykolovali a bourali maso. Tady mi to řezník hodně ukazoval, pokud si to brzo nezopakuji, něco z toho si nezapamatuji. Ale hlavní věci ano a to je hlavní. Ono totiž je to tak, že spoustu věci si různí řezníci dělají různě. No nic, dojíme a rozprodáme (nejen) klobásy a můžeme se do toho pustit znova. Třeba kolaudace?

Posléze jsme vařili, škvařili, dělali klobásy a salám… To už jsou věci, které více méně člověk umí. Zhruba o půlnoci jsme únavou odpadli a šli spát. V noci jsme každý jednou vstali přiložit do udírny a ráno jsme si pochutnali na různých dobrotách.

Udělali jsme druhou várku klobás a hosté se postupně rozjeli do svých domovů. Já jsem jel udit do Bukoviny, Jana po nás uklízela.

Dobré to bylo, zase tam byli pěkní lidé a některé diskuze byly dost zajímavé. Jídla hojnost. Rodiče Jany zase uchvátili nové hosty. Vůbec se tomu nedivím, oni jsou takoví.

Finančně to není žádný zlatý důl, jen tak pro představu (kdybyste uvažovali o vlastní zabíjačce; klidně se nechám “najmout”), čuník měl 120 klilo a přišel asi na 3500, bylo potřeba 10 kg hovězího předního do kobás (1800), kořauka, zelenina na saláty, řezník…  Vybíral jsem nemalé vstupné, ale přesto ještě budu muset prodat hodně klobás a uzeného, než budeme na nule. Nemrzí mě to, za tu zábavu mi to stálo. Navíc mám plný (malinký) mražák dobrot a leccos jsme rozdali. A čeká nás uzení.

Fotky jsem některé viděl, jsou krásné. Až je dostanu, jistě se tady objeví.

Úplně cítím, že o prázdninách si dám repete.

Tým tvoří řezník, který bude dobře radit, muzikantka, která bude pěkně hrát, fotografka, jejíž fotky -  i kdyby se nepovedly, ale ony se povedou – budou daleko lepší, než jaké jsem kdy udělal já, Žamboch, osvědčený zabíjačkový a hlavně kulinární brach, zeleninová lobby, která se postará o báječné saláty a dortíky, Venoušek, prvotřídní logistik a vyjednávač, Květička, která připraví vše potřebné a dohlédne na správný průběh podle tradic a zvyků. Dále tam bude několik jinak zajímavých lidí, kteří sice v tomto výčtu formálně zastávají funkci řadových pomocníků, ale jinak jsou to taky zajímaví lidé, se kterými se rádi setkáme.

Už se zase těším jako malé dítě.

Zabjačka – mňam.

Jana včera udělala dva výborné zákusky a dnes šla na volejbal. Já jsem se dnes s hospodskou, Alenou, chopil smažení a vaření brambor. Pohodička, brambory už byly oškrábané a tak stačilo pod nimi zapnout plyn. A na třech pánvích se smažily řízky, což je pohoda. Nachystal jsem věci na servírování a když přišli první hosté, tak jsem na rychlo přichystal asi deset porcí. Pak to šlo postupně a v klidu.

Celkově to bylo dost nenáročné, ale Standovi to pomohlo. Už jsme se domlouvali, že někdy příště to zopakujeme. Možná na silvestra.

Kuchyni jsem samozřejmě omrkl a líbí se mi. Představoval jsem si, že bychom si mohli někdy hospodu i s kuchyní rezervovat a udělat tam akci. Třeba zabíjačku. Nebo cokoliv jiného.