Facebook – první dojmy

Asi před dvěma týdny jsem se přihlásil do facebooku. Ještě jsem ho plně nepochopil asi ale je to strašné. I úžasné.

První dojem je, že je to něco mezi dadou, kubismem a surrealismem, že někdo postříhal lidi na malé kousky a ty pak nafoukal na jednu hromadu.. Je to, jako když člověk vyvrhne a naporcuje čuníka a pak ho vaří do tlačenky. Tu je kousek jater, tady jazyk, tuhle kůže, tamhle ledvina vedle rypáčku… Jen to není maso, ale myšlenky a obrazy.

Ve facebooku vidím velký tvůrčí potenciál. Ale kdo ví co bude. Staňte se mými facebook–kamarády.

Exkurze na jatka

Jako správného kulináře mě samozřejmě zajímá, jak vznikají suroviny. (Taky) Proto dělám zabíjačky – abych věděl jak vzniká maso. A když už maso jím, nechci mít zábrany vlastnoručně zvířata humáním způsobem usmrtit a připravit.

Také bych se už dlouho rád podíval na jatka. Asi to nebude nic veselého a asi se mi tam nebude líbit. Ale vidět bych to chtěl.

Dnes jsem narazil na celkem sugestivní článek – Za sousto masa. Věřím, že není moc přibarvený. Otevřete ho jen v případě, že vás opravdu zajímá, jak to chodí na jatkách. Se závěrem článku nesouhlasím – cesta ven není ta, že lidé přestanou jíst maso, ale ta, že se podstatně zlepší způsob, jak jsou zvířata zabíjena a jak je s nimi obecně nakládáno. Určitě toho lze dosáhnout.

A ještě několik odkazů na úžasnou ženskou co rozumí zvířatům

• http://www.youtube.com/watch?v=Cpggjn_G6NU&feature=related
• http://www.youtube.com/watch?v=EZ1VzDSmsNk&feature=related
• http://www.youtube.com/watch?v=b5cUk9RH6lQ&NR=1
• http://www.youtube.com/watch?v=oA2x2_eAv4w&feature=related

Postupně mi docházelo, že se velmi podobá jedné pacientce, o které psal Oliver Saks v knize Antropoložka na Marsu. A když jsem mezi souvisejícími odkazy našel heslo Autismus, došlo mi, že svět je malý – je to ona:

Cuketka – blog pro všechny labužníky

Občas mám chuť na sůl a tak si koupím červenou obarvenou hmotu ála drcený solený losos. Pídil jsem se po originálu nebo po receptu, protože fantazie megavýrobců nemá hranice co se týče podobnosti jejich výrobku s originálem. A v tom jsem to našel – www.cuketka.cz – úžasný web, který jistě zaujme labužníky a lidi, co ještě stále považují všechna ta éčka nebo brambory dovezené odkudsi z Bolívie za mor. Autor je Pražák, já žiju na vesnici, takže mám jiné možnosti obstarání si surovin. Ale jinak je to server podle mého gusta, úplně na něm ujíždím.

http://www.cuketka.cz/?p=1696, http://www.cuketka.cz/?p=1731 Taky jsem tam narazil na recept, jak si doma udělat sýr.

Taky jsem tam objevil zajímavý odkaz: www.vodovoda.cz. Od teď se budu v restauracích ptát na to, jestli mi dají k jídlu vodu z kohoutku. V Hradci asi ne, taky ji nepiju, protože je hodně, ale fakt hodně tvrdá (máme tu automaty na vodu, takže domů si balenou taky nebereme). Jinde to zkusím.

Kiva.org – Velmi rozumná charita, ani moc nestojí

Toto není další můj vtípek. Dnes jsem náhodou na Kopozkym narazil na stránky Kiva.org a dost mě to zaujalo. Hned jsem se stal členem a zapojil jsem se – dal jsem prachy několika lidem.

O co jde. V chudých částech světa jsou také podnikaví lidé, akorát jim chybí kapitál. My bohatí (oproti nim jsou všichni mí čtenáři naprostí boháči) jim ho můžeme bezúročně půjčit. Oni ho normálně splatí, protože jim nepůjčujeme na spotřebu ale do podnikání. Na konkrétní projekty. Boháči dávají jen část částky, ne celou. Peníze dostanete všechny zpět, ale je to charita – jednak z nich nedostanete úroky a také je slušné dát něco (5–15 procent) organizaci na její činnost. Co mě úplně dostalo je použitelnost a jednoduchost celého systému. Za použitelnost jim dávám jedničku.

Ženská na Filipínách si chce za domem udělat chlívek na prasata a ty pak prodávat. K tomu potřebuje 300 dolarů. Splatí je za 8 měsíců.

Skupinka asi deseti ženských v Mali chce půjčit na obilí a na nějaké nářadí. Budou farmařit. Každá chce asi 130 dolarů, splatí za 10 měsíců.

Ženská rozváží věci a pokazila se jí motorka. Potřebuje 125 dolarů. Vrátí za 7 měsíců.

Banda nekňubů si každý rok půjčí další spoustu peněz, navýší dluh a peníze rozdá lidu, projí a asi i rozkrade. Nyní skupina asi 10 milionů lidí dluží každý po 100 000 korunách. Potřebují několik miliard ročně na úroky a další miliardy aby jim neklesl životní standard. Ale toto je jiný příběh.

Přihlaste se do systému a rozhlédněte se tam. Je to hodně zajímavé čtení.

Oslava narozenin mé milé

U mé milé se v práci slaví všechny narozeniny velmi výrazně, vždy nachystají na ubožáka oslavence nějakou boudu a vždycky to stupňují. Už se začíná s obavami mluvit o tom, která oslava bude poslední, nejdrsnější, po které už nebude možné pokračovat.

Moje milá má ráda sýr a běh a legraci. Vše se spojuje v této šílené tradiční honičce za sýrem.

Řekl bych, že dostane od kolegů vstupenku a že se zúčastní celý jejich tým. Nechci to vidět.

Křesťani jsou prdlouši

To je síla, co ti křesťani jsou schopni vymyslet a realizovat. Jde z nich strach.

Twitter – senzační komunita

DigiHit – Euro Can Morava – špatné zkušenosti

Tak jsem se rozhodl, že si koupím GPS navigaci do auta, přišlo mi že ji potřebuji. To je stále pravda.

7.  3. jsem vybral jednu na stránkách DigiHit, objednal, zaplatil.

9. 3. mi přišlo potvrzení objednávky od firmy Euro Can Morava s.r.o., Místecká 258.

11. 3. zboží expedovali.

Po několika dnech GPS přišla, ale vzhledem k tomu, jak měli nepřehledné stránky, se stalo, že jsem si pravděpodobně objednal méně map než jsem chtěl.

Do týdne sem jim ji poslal zpět s tím, že ji vracím bez udání důvodu. Na to je zákon, že když něco koupíte přes internet, můžete to do 14 dní dnů neporušené vrátit a oni vám vrátí peníze.

Peníze dosud nepřišly. Dnes jsem tam volal. Chlapík to nedohledal, bylo slyšet, že se s kýmsi radil a netušili o co jde. Nicméně jsme se domluvili, že mi napíše mail s tím, jak to dopadlo.

Zde je: 

Omluva? Vysvětlení? … nic.

Pečte na ně, nenakupujte od nich. Jsou marní.

Festival Holi

Hinduisté slaví zajímavě jaro. Uspořádají festival barev. Samozřejmě u toho i tančí. Myslím, že bychom to měli utajit před lidmi z dokumentace, nebo to brzo někomu zorganizují k narozeninám.

Zítra zabiju několik lidí

Tak už i tato věta někde v internetové diskuzi může být trestná. Svět je tak divnej.

Za komunistů byla spousta knížek tak zvaně na indexu, prakticky byly zakázány. Vtipné bylo, že  tento seznam nikdy nikdo nepublikoval a že se seznam v čase různě obměňoval. Dnes jsou už dokonce zakázané jednotlivé výroky. A které to jsou, to aby taky asi nikdy nikdo nezveřejnil. Svět je tak divnej.

Ještě k těm týpkům, co někde vystřílí několik lidí ve škole. Je to hrozné divadlo a sláva nesmírná. Kdyby nechtěl budit pozornost, tak je přejede autem a nikdo z jiného okresu by se nic nedozvěděl. Na silnici je to normálka. Bohužel. Svět je tak divnej.

« Na předchozí stranu — Na následující stranu »